V prvním díle jsme popsali, jak Wood Seeds začala prodávat drahé dluhopisy dříve, než měla kde vyrábět. Původní areál nezískala, mnohem větší Břasy nedokázala dokončit a náhradní provozy koupila až ve chvíli, kdy už skupinu zatěžovaly stovky milionů dluhu. Výroba stála, prodej dluhopisů ale pokračoval. Získané peníze proto musely proudit jinam.

Ve druhém díle sledujeme, kde skončily. V lesích, které firma systematicky netěžila. V pozemcích, jejichž transakční cena vzrostla o 171 procent během dvou dnů. V databázi přeceněné z nulové účetní hodnoty na 131 milionů korun. A v obchodech uvnitř skupiny, které vytvářely účetní zisky bez přísunu peněz zvenčí.

Wood Seeds majetek skutečně měla. Klíčová otázka ale zněla jinak. Dokázal tento majetek vytvářet dostatek skutečných peněz dříve, než si pro ně přijdou držitelé dluhopisů?

Vlastní lesy bez vlastní těžby

Jedním ze základních pilířů původního plánu byly vlastní lesy. Měly firmě dodávat levnou kulatinu, kterou zpracuje ve vlastních areálech a se ziskem prodá. Později ale Wood Seeds začala vysvětlovat, že lesy představují především dlouhodobě uložený kapitál. Stromy měly růst a zdražovat, zatímco dřevo pro výrobu firma nakupovala na trhu.

Nešlo tedy už jen o zpoždění. Postupně se změnila samotná strategie. Už v roce 2024 firma v nových prospektech přímo uváděla, že chce primárně zpracovávat dřevo nakoupené od třetích osob. Vlastní lesy hodlala ve větším těžit až v případě, že by tržní nákup přestal být výhodný. Současně přiznala, že pro těžbu nemá potřebné povolení ani na jednom z vlastních lesních pozemků.

Do toho přichází kvalita lesního portfolia. U části pozemků zkoumaných novináři šlo o vykácené, řídké nebo mladé porosty, které nepředstavovaly zásobu okamžitě vytěžitelné kvalitní kulatiny. Popsaly to už Seznam Zprávy v roce 2022. Nákup cizího dřeva tak mohl dávat provozně smysl. Během kůrovcové kalamity bylo na trhu levné dřevo a vlastní stromy bylo možné nechat růst.

Jenže ve spojení s drahými dluhopisy vznikl ekonomický protimluv. Firma si půjčovala za úroky později dosahující 9,5 až 12 procent, platila vysoké distribuční náklady, držela lesy s očekávaným růstem hodnoty kolem pěti až osmi procent a surovinu pro výrobu kupovala ještě jednou na trhu. Jinými slovy, drahými penězi financovala dlouhodobě nelikvidní lesy, které jí nepřinášely hotovost. A vedle toho si za další peníze kupovala dřevo, aby měla vůbec co zpracovávat.

Právě tady se ukazuje učebnicový finanční amatérismus této skupiny. Vedení spojilo dva úplně odlišné světy – drahý, krátkodobý dluhopisový kapitál vyžadující okamžitou likviditu a pomalou investici do lesů s dlouhým horizontem a nízkým výnosem. Financovat aktiva nesoucí 5 až 8 % dluhopisy prodávanými efektivně za 10 až 18 % se podobná ekonomickému hazardu, který musel likvidovat cash flow firmy i bez provozních problémů.

Na konci příběhu už firma vlastnila přibližně 5,1 milionu metrů čtverečních lesů účetně oceněných na 199 milionů Kč. Tvrdila, že na nich stojí dřevo za 639 milionů. Šlo však o vlastní odhad před odečtením těžby, dopravy a zpracování. A systematická těžba stále neběžela. To dokonale uzavírá onu proměnu strategie: Wood Seeds skutečně vybudovala obrovské lesní portfolio. Nedokázala však z těchto lesů vytvořit tok peněz, který měl celé portfolio a jeho dluhové financování zaplatit.

Pozemky zdražily o 171 procent za dva dny

V listopadu 2021 uváděl prospekt zásobu 1,27 mil. m² lesních pozemků, které firma nakoupila za 57 milionů Kč.  Průměrná pořizovací cena byla 45 korun za metr. Firma ale jejich aktuální hodnotu včetně dřeva sama odhadovala na přibližně 152 milionů korun, tedy asi 120 korun za metr. Bez skutečné těžby tak během krátké doby vznikl na papíře rozdíl téměř sto milionů. Když nevznikala výroba, začala místo ní růst alespoň deklarovaná hodnota majetku.

V insolvenčním návrhu se objevil ještě konkrétnější příklad. Pozemky v Kostelecké Lhotě byly v září 2023 prodány z majetkové podstaty společnosti FORESTMAN za 1,4 milionů Kč. Během dvou dnů prošly přes dva spřízněné mezičlánky a skončily u Wood Seeds za 3,9 milionů Kč. Jejich cena tak bez zjevné změny samotného majetku vzrostla o 171 procent.

Kolik nakonec získali proti původnímu plánu

Původní prospekt z roku 2019 si šel pro peníze na investice, které měly dosáhnout přibližně 224 milionů Kč. Do konce roku 2024 přitom firma získala z dluhopisů přibližně 1,789 miliardy. Další dluhopisy prodávala ještě v roce 2025. Wood Seeds tak získala do konce roku 2024 téměř přesně 8x tolik peněz, kolik původně potřebovala do první inkasované faktury.

Není to sice úplně čisté srovnání, protože firma postupně nakoupila další lesy, databázi, společnosti a výrobní areály. Rozsah podnikání se tak proti roku 2019 výrazně rozšířil. Jenže právě to je pointa: k těmto plánům došlo až poté, co původní plán začal drhnout, zatímco dluhopisový aparát fungoval. A muselo se improvizovat.

Většina peněz navíc nešla ani na samotné investice. Podle insolvenčního návrhu šlo z vybraných 1,789 miliardy asi 850 milionů Kč na úroky a splácení jistin. Dalších 370 milionů na provozní náklady. Téměř 70 procent získaných peněz z dluhopisů tedy pohltil provoz a obsluha dluhu.

Poslední podnikatelská fantazie

Ještě v květnu 2026 prezentovala firma velké plány. V květnu 2026 uváděl obchodní manažer Wood Seeds pro média cíl růstu tržeb až na 1,7 miliardy v roce 2028. Po šesti letech nedodržených plánů tedy firma předpokládala, že během tří let zvýší tržby více než desetkrát. To je nádherná poslední ilustrace kultury plánování Wood Seeds. Každé zpoždění nevedlo ke zmenšení ambicí. Vedlo k ještě větší projekci budoucího úspěchu.

Zároveň ve stejném rozhovoru obchodní manažer firmy ujišťoval, že firma své závazky řádně splácí. Během několika dalších týdnů ale už firma nezaplatila některé kupony vztahující se ke květnu. V červenci pak zastavila všechny platby. To vytváří bolestivý kontrast: Ještě na konci května firma veřejně plánovala miliardové tržby a ujišťovala, že závazky splácí. O několik týdnů později už neplatila investorům ani zaměstnancům.

Základní kapitál bez kapitálu

Wood Seeds sice vykazovala základní kapitál 150 milionů korun, nešlo ale o reálnou hotovost. Téměř celý tento polštář totiž vznikl pouhou účetní operací při fúzi, kdy byla databáze lesů – do té doby vedená s nulovou účetní hodnotou – najednou agresivně přeceňována na zhruba 131 milionů korun. Firma si tak jedním škrtem pera vytvořila působivý základní kapitál, aniž by získala jedinou korunu skutečné hotovosti na stavbu závodů nebo splácení dluhopisů.

Zajímavá byla i realita tohoto nehmotného zázraku. Zatímco v účetnictví se databáze dál držela na hodnotě přes 120 milionů korun, v roce 2024 z ní reálně přiteklo pouhých šest milionů korun v hotovosti, přičemž dalších šest milionů viselo v pohledávkách s fakturací až na další rok. Velkou část kapitálové ochrany věřitelů tak od začátku tvořilo jen agresivní ocenění softwaru místo reálných peněz v pokladně.

Ocenění tohoto databázového softwaru zpracovala v roce 2021 společnost PatentCentrum Sedlák & Partners. V roce 2022 software vytvořil tržby deset milionů korun a o rok později 10,5 milionu. Pro rok 2024 firma očekávala 12,5 milionu, aniž veřejně vysvětlila, na čem další růst staví. Při účetní hodnotě 123 milionů tak databáze odpovídala téměř dvanáctinásobku posledních skutečných ročních tržeb a téměř desetinásobku predikovaných tržeb pro rok 2024. To potvrzuje zmíněné agresivní nacenění této databáze.

Účetní magie skrze zisky

Od roku 2023 začala Wood Seeds vykazovat své vůbec první účetní zisky. Na investory to mohlo působit jako zvrat v podnikání a první velký milník, firmě ale tyto zisky nevydělala pila, lesy ani jiná provozní činnost. Rozhodující byly obchody uvnitř skupiny, jejichž výsledkem byl zisk v hlavní společnosti skrze účetní operace.

Mechanismus se v dalších letech opakoval. Wood Seeds převedla majetek na vlastní dceřinou společnost za výrazně vyšší cenu. Kupující dcera ale nepřinesla peníze zvenčí. Kupní cena se započetla proti jinému závazku nebo zůstala jako pohledávka. Majetek se přesunul z jedné kapsy skupiny do druhé, mateřská firma vykázala výnos, ale skupina jako celek nic doopravdy nevydělala.

Podle insolvenčního navrhovatele by Wood Seeds bez těchto operací nevykázala za roky 2023 a 2024 souhrnný zisk 68 milionů Kč, ale ztrátu přibližně –182 milionů. Podobný mechanismus se měl opakovat také v roce 2025.

A ukazovaly to i skutečné peněžní toky. Jen v roce 2024 odteklo z běžné činnosti 287 milionů korun. Firma přežila díky čistému přílivu 457 milionů z financování a rok zakončila s pouhými 7,5 milionu na účtech. Pokladna tedy ukazovala závislost na dalších dluhopisech, zatímco účetnictví ukazovalo zisk.

Když šest let zpoždění krmí úroky

Nejhlubší chyba Wood Seeds nebyla v tom, že se jí zpozdil jeden průmyslový projekt. Wood Seeds se chovala, jako by peníze neměly časovou cenu. U vlastního kapitálu může být několik let čekání bolestivých. U drahých dluhopisů je každý rok zpoždění novým závazkem. Přibývají kupony, splatnosti, provize a režijní náklady, zatímco továrna stále nevydělává.

V roce 2019 tak Wood Seeds nezačala stavět továrnu. Začala prodávat dluhopisy na příslib továrny, jejíž pozemek ještě neměla. Když první plán padl, nekoupila menší hotový provoz. Vymyslela větší továrnu. A když se zpozdila i ta, začala konečně kupovat fungující areály.

V tu chvíli už nebylo hlavním problémem rozběhnout zpracování dřeva. Bylo potřeba nakrmit dluh, který během čekání vyrostl. Firma nakonec postavila téměř všechny kulisy původního příběhu. Včas nerozběhla jediný mechanismus, který měl celý dluhopisový vlak zaplatit.

Závěr

Wood Seeds tedy netrpěla nedostatkem majetku na papíře. Měla miliony metrů čtverečních lesů, několik areálů, databázi oceněnou na více než 120 milionů korun, pohledávky za vlastními společnostmi a vykazované účetní zisky. Chyběl jí ale výrobní motor, který by tento majetek dostatečně rychle proměňoval ve skutečné peníze.

V roce 2024 odteklo z běžné činnosti 287 milionů korun a na účtech zůstalo jen 7,5 milionu. Lesy mohly dál růst, pozemky mohly zdražovat a účetnictví mohlo ukazovat zisk. Úroky ale nebylo možné splácet stromy, pohledávkami ani účetními výnosy. Chtěly hotovost.

V dalším díle se podíváme na mechanismus, který celý systém tak dlouho udržoval v chodu. Na růst nesplacených dluhopisů z 12 milionů na 1,7 miliardy, úroky dosahující až 12 procent, distribuční náklady zvyšující cenu nových peněz až na 18 procent i prodejní aparát, jehož telefonní linka vedla až do plzeňské věznice. A především na okamžik, kdy se z rizikového průmyslového projektu stal model existenčně závislý na penězích dalších investorů.