Ještě před několika lety měla skupina Barrandov téměř devítiprocentní podíl na českém televizním trhu. Dnes si ze sledovanosti bere přibližně dvě procenta, její publikum výrazně stárne a původní provozní společnost skončila v konkursu. Tři kanály ale dál vysílají a o jejich budoucnost se zajímají České Radiokomunikace. Je tedy Barrandov bezcenným pozůstatkem éry Jaromíra Soukupa, nebo má stále něco, za co stojí zaplatit? Abychom na to odpověděli, musíme se podívat nejen na značku a archiv, ale především na diváky, reklamní byznys a ekonomiku samotné televize.
Z téměř devíti procent na dvě. A to v rámci samotné televize
Představte si televizní stanici, která si během několika let vybuduje slušné místo na trhu. Její majitel se poté rozhodne, že vedle vlastnictví televizního podniku zvládne také kariéru jeho hlavní hvězdy. Postupně moderuje zprávy, politické debaty, rozhovory i pořady o celebritách. V jednu chvíli má vlastní jméno v názvu tolika formátů, že by si vystačil sám na menší televizní program. Sledovanost mezitím dlouhodobě klesá a provozní společnost nakonec skončí v konkursu. Zní to jako scénář televizní satiry, ale podobné prvky skutečně najdeme v historii Barrandova.
Samotná čísla jsou ještě výmluvnější než osobní příběh jeho někdejšího majitele. V roce 2017 dosáhly tři kanály skupiny podílu 8,66 % na celodenní televizní sledovanosti diváků starších 15 let. V roce 2025 už šlo o pouhých 2,06 %. Proti vrcholu je to propad přibližně o 76 %. A to stále mluvíme o celé skupině, nikoliv o jednom kanálu.
Tady stojí za vysvětlení, co vlastně takový údaj měří. Podíl 8,66 % neznamená, že se na Barrandov podívalo 8,66 % obyvatel. Znamená to, že z každých sto minut, které tehdy Češi starší 15 let strávili sledováním televizních stanic, připadalo přibližně osm a půl minuty na některý z kanálů Barrandova. V roce 2025 už to byly jen něco přes dvě minuty.
Proč je tento detail důležitý? Protože pokles nelze jednoduše svést na Netflix, YouTube nebo skutečnost, že mladí lidé tráví méně času před televizí. Pokud někdo přestane klasickou televizi sledovat úplně, zmenší se celkový objem televizního sledování. Barrandov však svůj tržní podíl ztrácel uvnitř tohoto zmenšujícího se trhu. Jinými slovy, prohrával také s ostatními televizními stanicemi.
Srovnání s konkurencí to ukazuje docela názorně. Česká televize, Nova i Prima si mezi roky 2018 a 2025 udržely přibližně podobně silnou pozici. Barrandov se mezitím propadal téměř nepřetržitě.
V roce 2025 dosáhla Česká televize podílu 29,29 %, Nova 27,75 % a Prima 26,78 %. Barrandov se svými 2,06 % se naproti tomu téměř vyrovnal Televizi Seznam, která měla 2,05 %. Je tu ovšem jeden rozdíl. Seznam tohoto výsledku dosáhl jedním kanálem. Barrandov k němu potřeboval tři.
Proč klasická televize stále vydělává, když u ní mladí už skoro nesedí?
O klasické televizi se už řadu let mluví jako o médiu, které má nejlepší časy za sebou. A člověk se tomu těžko diví. Proč čekat do osmi večer na pořad vybraný programovým ředitelem a nechat se uprostřed děje přerušovat reklamou, když si dnes můžeme na internetu pustit téměř cokoliv a kdykoliv?
Jenže tradiční televizní vysílání není zdaleka tak mrtvé, jak by se mohlo zdát z pohledu člověka, který tráví večery u streamovacích služeb. V roce 2025 sledovalo v Česku televizní vysílání denně přibližně 5,4 milionu lidí starších 15 let. Průměrný člověk z této skupiny mu věnoval kolem tří a půl hodiny denně, včetně odloženého sledování.
Rozdíly mezi generacemi jsou ovšem obrovské. Lidé ve věku 45 až 64 let strávili u televizního vysílání v průměru téměř čtyři hodiny denně. Ve věkové skupině 25 až 44 let to byla jen hodina a 48 minut. A v roce 2024 používalo placené streamovací služby 69 % Čechů ve věku 25 až 34 let, zatímco mezi lidmi ve věku 65 až 74 let šlo o 13 %.
Starší publikum má zkrátka jiné zvyky. A také jistou výhodu. Nemusí každý večer dvacet minut procházet nabídku několika platforem, aby si nakonec pustilo pořad, na který se vlastně ani nechtělo dívat. Zapnout televizi a nechat běžet známý program je pro řadu domácností pořád příjemnější.
Z ekonomického hlediska je ještě zajímavější něco úplně jiného. Pokles televizní sledovanosti nemusí nutně znamenat pokles reklamních příjmů. Velké stanice totiž stále dokážou oslovit miliony diváků najednou, což je v době roztříštěné pozornosti pro inzerenty velmi cenné. Natolik cenné, že cena za reklamní slot může i přes úbytek očí na obrazovkách paradoxně růst.
Nova například pro rok 2025 oznámila průměrné zdražení televizní reklamy o 22 %. Menší počet diváků tak nemusí být pro každou stanici okamžitě finanční katastrofou. Samozřejmě jen do chvíle, než se reklamní rozpočty začnou výrazněji stěhovat za publikem na internet.
A velké skupiny si tohoto přesunu dobře všimly. Nova rozvíjí Oneplay, vzniklé spojením Voyo a O2 TV, které v květnu 2025 vykazovalo přibližně 1,4 milionu předplatitelů. Prima zase v srpnu 2026 oznámila 333 tisíc platících uživatelů platformy prima+. Z televizních stanic se tak stávají širší mediální firmy. Svůj obsah prodávají nejen v pevně stanovený čas na obrazovce, ale také na internetu, kde za něj diváci přímo platí.
Nova ukazuje, že na televizním vysílání se stále dají vydělávat miliardy
Že tradiční televizní byznys ještě zdaleka nepatří do muzea, ostatně hezky ukazuje samotná Nova. Když jsme v říjnu 2025 analyzovali její dluhopisy, měli jsme před sebou firmu, která za předchozí rok utržila přes 9 miliard korun, vydělala téměř 1,2 miliardy čistého zisku a především vytvořila 2,55 miliardy korun provozního cash flow. To už nejsou žádné účetní přísliby budoucí prosperity, ale skutečné peníze generované podnikáním. Nova pak s těmito výsledky přišla na dluhopisový trh s miliardovou emisí úročenou 5,4 % ročně, splatnou v roce 2029.
Samozřejmě ani její dluhopisy nejsou bez rizika a některé závazky v emisních podmínkách poskytují věřitelům spíše omezenou ochranu. Ekonomická síla samotného emitenta je však nesrovnatelná s Barrandovem. Zatímco jeden televizní podnik vytváří miliardové peněžní toky, investuje do obsahu a rozšiřuje své podnikání na internet, druhý nedokázal z reklamních příjmů zaplatit ani vlastní provoz. Problém tedy zjevně není v tom, že by se dnes na televizním vysílání nedalo vydělávat. Záleží především na tom, jakou televizi provozujete.
Právě zde začíná být situace Barrandova zvlášť nepříjemná. Nova a Prima mohou část slábnoucího zájmu o lineární vysílání kompenzovat dražší reklamou a budováním placených služeb. Barrandov však ztrácí podíl už na samotném televizním trhu. Z diváků, kteří u klasické televize zůstávají, jich stále méně sleduje právě jeho programy.
Barrandov má diváky. Jenže zejména ty starší
U televizní reklamy přitom není důležité pouze to, kolik lidí sedí před obrazovkou. Záleží také na tom, kdo to je. Výrobce produktů pro seniory může mít ze staršího publika velmi dobrý užitek. Značka, která se snaží oslovit mladé rodiny nebo lidi před třicítkou, bude zpravidla hledat jiné publikum. Neexistuje tedy univerzální pravidlo, že mladší divák je vždy hodnotnější. Každý inzerent si kupuje trochu jiného zákazníka.
U Barrandova je však věková skladba natolik vychýlená, že se stává obchodním omezením. V roce 2025 dosáhla skupina mezi diváky ve věku 18 až 69 let pouze 1,48 %, zatímco Televize Seznam měla 2,16 %. V tradičně sledované skupině 15 až 54 let činil celoroční podíl Barrandova dokonce jen 0,98 %.
Celková dvě procenta tak Barrandovu pomáhali udržovat diváci starší 69 let. Starší publikum samozřejmě není bezcenné. Pro televizi, která chce získávat širší okruh inzerentů, však představuje tak slabá pozice v mladších a středních generacích nepříjemný handicap.
Když Barrandov fungoval, nepotřeboval Soukupa na každém kanálu
Barrandov přitom nezačínal jako televizní kuriozita. Vysílání zahájil v lednu 2009 a Jaromír Soukup jej získal až na přelomu let 2012 a 2013. V následujících letech sledovanost výrazně rostla. Televize nabízela směs české zábavy, levnějších hraných formátů, zahraničních seriálů, filmů i vlastního zpravodajství. Nebyl to program, který by musel nadchnout každého televizního kritika, ale zjevně dokázal přilákat publikum.
Diváci mohli sledovat hrané soudní případy v Soudkyni Barbaře, dramatizované vztahové konflikty v Nebezpečných vztazích, zábavný pořad Sejdeme se na Cibulce, soutěže Česká tajenka a Kurňa, co to je? s Pavlem Zedníčkem nebo každodenní Naše zprávy. Byla to poměrně různorodá nabídka jednoduché televizní zábavy, která měla své zákazníky.
A nešlo jen o nějakou teorii. V říjnu 2015 sledovalo Soudkyni Barbaru v průměru 307 tisíc diváků na epizodu. Jeden díl přilákal dokonce 369 tisíc lidí a podobného výsledku dosáhlo v jednom dni také zpravodajství Naše zprávy. Barrandov tedy uměl vyrábět či nakupovat pořady, na které se lidé skutečně dívali. A dokázal růst v době, kdy se jeho majitel ještě osobně neobjevoval v polovině večerního programu.
Jedna televize, jeden majitel a překvapivě mnoho Jaromírů Soukupů
Zlom v programovém směřování přišel v roce 2017, kdy se Soukup začal prosazovat také jako moderátor. Nejdřív především v politických a publicistických pořadech, později ovšem téměř ve všech možných televizních disciplínách. Následovaly Aréna Jaromíra Soukupa, Duel Jaromíra Soukupa, Týden podle Jaromíra Soukupa, Instinkty Jaromíra Soukupa a další formáty. Soukup moderoval zprávy, komentoval celebrity, vedl rozhovory a nakonec si zahrál i v seriálu Premiér. V roce 2019 současně moderoval jedenáct televizních pořadů.
Jak taková nabídka vypadala v praxi? Novinář Filip Rožánek z Lupy prošel v dubnu 2022 program Barrandova a zjistil, že v pondělí 4. dubna patřil Soukupovi souvislý vysílací blok od 19:25 do 23:10. Za necelé čtyři hodiny stihl vystřídat roli politického moderátora, zpravodajského komentátora, glosátora celebrit i moderátora rozhovorů. A podobně to vypadalo také v dalších všedních dnech.
Z ekonomického hlediska je na tom zajímavá především proměna samotného produktu. Televize bývá značkou, pod kterou se střídají pořady, herci, moderátoři a jednotlivé formáty. Barrandov se však do značné míry stal osobní mediální platformou svého vlastníka. Pokud si člověk Soukupa oblíbil, měl ho opravdu dostatek. Pokud ne, možnosti zůstávaly poněkud omezené.
Bylo by ale příliš jednoduché připsat Soukupovi každý ztracený procentní bod sledovanosti. Trh se mezitím měnil a ekonomika malé televize má i další problémy. Rozsah jeho osobní přítomnosti však dobře ukazuje, jakým směrem se program v těchto letech ubíral.
Barrandov Kino bez filmů. A problém, který byl podstatnější než název
Vedlejší kanály posouvaly celou situaci ještě dál. Barrandov Kino například podle analýzy Lupy v kontrolovaném týdnu v dubnu 2022 nevysílal ani jeden film. Ano, televizní stanice, která měla v názvu Kino. V programu se místo toho objevovaly především reprízy diskusních pořadů, Nebezpečné vztahy, teleshopping a občas nějaký seriál.
Na Barrandově Krimi se zase pravidelně vracely Soudkyně Barbara a Soudce Alexandr. Dobová analýza navíc upozornila na nesoulad části programové nabídky s některými licenčními podmínkami.
Za touto poněkud komickou situací je však docela podstatný obchodní problém. Založit další televizní kanál je jedna věc. Sehnat pro něj dost atraktivního obsahu, aby měl důvod existovat, je věc druhá. Potřebujete pořady, filmy či seriály, práva k nim a dostatečně širokou knihovnu, ze které můžete dlouhodobě vysílat. Pokud takový obsah nemáte nebo si jej nemůžete dovolit nakoupit, nezbývá než opakovat to, co už jste odvysílali.
Barrandov tak postupně udržoval tři nepřetržitě vysílající kanály, ale stále zřetelněji narážel na omezenou nabídku obsahu, kterým je mohl smysluplně zaplnit. Reprízy samy o sobě nejsou nic špatného. Ostatně na archivních pořadech stojí část televizního podnikání dodnes. Jenže těžko na nich budovat atraktivní nabídku tří odlišných stanic, pokud se mezi nimi přelévají stále stejné formáty.
Soukup odešel. Diváci se ale ve velkém nevrátili
V červnu 2024 Soukup skončil ve vedení i na televizní obrazovce. Nový vlastník Jan Čermák oznámil záměr program Barrandova přestavět a postupně se vrátit až k pětiprocentnímu podílu na sledovanosti.
To by znamenalo více než zdvojnásobení tehdejší pozice. Jenže za celý rok 2024 dosáhla skupina podílu 2,28 % a v roce 2025 následoval další pokles na 2,06 %. Čermákova skupina sice vykazovala i silnější jednotlivé měsíce, například za červenec 2025 uváděla 3,1% podíl, celoroční trend to však nezvrátilo.
Neznamená to, že by nové vedení neprovedlo žádné užitečné změny. Znamená to především, že odstranit z programu jeho někdejšího majitele bylo výrazně snazší než vybudovat novou diváckou základnu. Diváci, kteří si za předchozí roky našli jiné stanice, neměli automatický důvod vracet se zpátky.
V dubnu 2026 navíc skončil konkursem pokus o reorganizaci původní provozní společnosti Barrandov Televizní Studio (BTS). Hlavní vysílací licenci už v té době držela samostatná společnost S-24 akvizice II. Televizní projekt se proto pokusil pokračovat i mimo původní zkrachovalý podnik.
A pozoruhodný je také osud tematických kanálů. Přestože se v dubnu 2026 oznámilo jejich ukončení, Barrandov Kino a Barrandov Krimi vysílaly ještě v srpnu. Následně se o licence všech tří programů zajímaly České Radiokomunikace prostřednictvím své společnosti Broadcasting Services, aby bylo možné vysílání zachovat.
To už ovšem není jen otázka toho, zda se diváci rádi dívají na Soudkyni Barbaru. Ve hře jsou také vysílací oprávnění, obchodní smlouvy, vztahy s věřiteli a využití distribuční infrastruktury. Značka může pokračovat na obrazovce, aniž by původní firma dál fungovala ve své předchozí podobě.
Rok 2026 přinesl ještě jednu zvláštnost: diváci tolik neubývali, peníze ano
V hospodaření Barrandova se v roce 2026 objevila ještě jedna zvláštnost. Televize už o diváky nepřicházela tak rychle jako dřív. O reklamní peníze ovšem ano.
V posledních měsících před konkursem totiž sledovanost Barrandova nijak dramaticky nepadala. V dubnu 2026 byla podle dostupných údajů dokonce mírně vyšší než ve stejném měsíci předchozího roku.
Přitom reklamní příjmy původní společnosti Barrandov Televizní Studio (BTS) prudce klesaly. Čermák v dubnu tvrdil, že navzdory zachované sledovanosti do televize přitéká jen zhruba třetina původních reklamních příjmů. Berme to jako jeho vyjádření, nikoliv jako námi nezávisle ověřený poměr. Výrazný pokles tržeb ovšem potvrzují také insolvenční dokumenty.
Právě tady se ukazuje rozdíl mezi mít diváky a umět je ekonomicky zhodnotit. Televize může stále oslovovat určité publikum, ale pokud za něj inzerenti nechtějí platit odpovídající cenu nebo se zkomplikuje samotný prodej reklamního prostoru, počet diváků jí účet nezaplatí. A v případě Barrandova klesaly příjmy právě v době, kdy sledovanost už zdaleka nepadala stejnou rychlostí.
Další komplikace přišla 10. června 2026, kdy všechny tři kanály zmizely z publikovaných výsledků měření sledovanosti ATO. Neznamená to, že ze dne na den přišly o publikum. Znamená to však, že pro jejich pozdější, úspornější provoz nemáme stejně srovnatelná veřejná data. A pro obchodování televizní reklamy je absence standardního měření zásadní komplikací. Reklamní zadavatel chce zpravidla vědět, jaké publikum a kolik kontaktů vlastně kupuje.
Co vlastně zůstalo z hodnoty TV Barrandov?
Vraťme se k původní otázce. Co zůstává z hodnoty televize, která přišla o tři čtvrtiny svého podílu na sledovanosti, jejíž provozní společnost zkrachovala a která zároveň stále vysílá?
Abychom na ni odpověděli, musíme rozlišit jednotlivé části televizního podnikání. Diváci, značka, archiv, technika, budovy nebo licence nejsou totéž. Některé mohou mít pro nového provozovatele smysl, jiné už představují spíš náklad než výhodu.
U techniky je rozdíl mezi pořizovací a soupisovou hodnotou opravdu výrazný. Sepsaný soubor zařízení, který původně stál 72,6 milionu korun, je dnes podle insolvenčního soupisu oceněn přibližně na dva miliony. Tedy o zhruba 97 % méně. Samotná pořizovací cena televizního vybavení zjevně není dobrým ukazatelem toho, kolik za něj dnes někdo zaplatí.
O něco zajímavější mohou být ochranné známky a archiv. Jejich soupisová hodnota činí přibližně 14,3, respektive 3,2 milionu korun. Společnost Prokonzulta je však nabízí ve dvou samostatných výběrových řízeních, každé s orientační nabídkovou cenou 20 milionů korun. Nabídky mají být podány do 12. listopadu 2026.
Samozřejmě není možné jednoduše prohlásit, že archiv a značka mají dohromady hodnotu 40 milionů korun. To je orientační cena uvedená v nabídce, nikoliv dokončený prodej ani zaručený výtěžek. Prokonzulta prezentuje archiv jako komerčně využitelný obsah a ochranné známky jako zavedenou televizní značku. Je to pochopitelná prodejní argumentace. Teprve zájem kupujících ukáže, jakou cenu jim trh skutečně přisoudí.
Stejně tak bych se zdráhal tvrdit, že archiv nikdo nechce. Dokud neznáme výsledky výběrových řízení, jednoduše to nevíme. A podobné je to se značkou. To, že lidé jméno Barrandov znají, ještě neznamená, že je pro ně atraktivní. Rozpoznatelná značka a hodnotná značka nejsou totéž. Pro kupce je rozhodující, zda mu její používání dokáže přinést publikum, reklamní příjmy nebo jiné ekonomické výhody.
Je tedy dnes TV Barrandov bezcenným aktivem?
Po všech těchto číslech by se nabízelo zakončit celý příběh konstatováním, že Barrandov už nemá žádnou hodnotu. Jenže to by bylo podobně nepřesné jako tvrdit, že si stále drží postavení významné české televize pouze proto, že dál vysílá tři kanály.
Určitou hodnotu má stále jeho značka, archiv i existující divácká základna. A také možnost zachovat vysílání bez původního rozsáhlého výrobního zázemí. Pro skupinu, která už disponuje distribuční infrastrukturou a dokáže provoz technicky zajistit, může dávat taková činnost jiný ekonomický smysl než pro původní BTS.
Pokračování kanálů prostřednictvím Českých Radiokomunikací proto nemusí být sázkou na velkolepý návrat Barrandova k pětiprocentnímu nebo dokonce devítiprocentnímu podílu. Může jít i o relativně levný způsob, jak zachovat malé, ale existující publikum, využít dostupnou infrastrukturu a případně připravit televizní projekt pro dalšího zájemce. Jaká je skutečná strategie Radiokomunikací, však z dostupných informací nevíme.
Ostatně nejdůležitější závěr není v tom, zda se značka prodá za několik milionů, nebo za výrazně vyšší částku. Je v rozdílu mezi hodnotou jednotlivých částí televize a schopností celé televize vydělávat dost peněz na svůj provoz.
Barrandov měl na vrcholu téměř devět procent českého televizního trhu. Dnes má přibližně dvě, a výraznou část jeho publika tvoří nejstarší diváci. Jeho původní reklamní podnikání nedokázalo uživit provoz, technologický majetek má oproti pořizovací ceně jen zlomek hodnoty a značka s archivem teprve hledají kupce.
Barrandov tedy není bezcenný. Jen už zjevně nejde o televizi, kterou by někdo kupoval kvůli jejímu někdejšímu postavení na trhu. Značka má své jméno, archiv určitý komerční potenciál a tři kanály stále nějaké diváky. Otázkou je, kolik peněz dokáže jejich provoz vydělat a kolik bude nového vlastníka stát. Pro provozovatele, který už má vlastní distribuční infrastrukturu, technické zázemí a výrazně nižší náklady, mohou být odpovědi podstatně příznivější než pro původní Barrandov. Ale jestli má celá televize nějakou budoucnost, nakonec nerozhodne počet vydaných licencí ani vzpomínky na její nejslavnější období. Rozhodne to, zda na ní někdo dokáže vydělávat.
Právě tady ale příběh Barrandova nekončí. Zatímco původní provozovatel nedokázal televizi ekonomicky udržet, o pokračování jejích tří kanálů se nyní starají České Radiokomunikace. Tedy společnost, která Barrandovu dlouhé roky zajišťovala šíření signálu a zároveň patří k jeho největším věřitelům. Proč se ale provozovatel vysílací infrastruktury rozhodl zachraňovat ztrátovou televizi? Odpověď může souviset nejen se stamilionovými pohledávkami, ale také s proměnou celého trhu televizního vysílání a rostoucím bojem o zákazníky. Právě ekonomickým motivům Českých Radiokomunikací se budeme věnovat v navazujícím článku.
