V prvních třech dílech jsme popsali, jak Wood Seeds začala prodávat dluhopisy ještě před rozjezdem výroby, jak získané peníze postupně končily v lesích, areálech, databázi a pohledávkách uvnitř skupiny a jak firma vybudovala distribuční aparát, který zvedl objem nesplacených dluhopisů z 12 milionů na přibližně 1,7 miliardy korun.

Čtvrtý díl míří k nejdůležitější otázce. Kdy se z rizikového, ale ještě srozumitelného průmyslového projektu stal model existenčně závislý na penězích dalších investorů? Odpověď neleží až v červenci 2026, kdy se platby zastavily. Čísla ji ukazovala už v letech 2022 a 2023.

Zlom přišel v letech 2022 a 2023

Start v roce 2019 ještě nemusel být problém. Šlo o extrémně rizikový projekt financovaný nevhodným kapitálem, ale samotný průmyslový záměr ještě dával logiku.

Na konci roku 2022 už dosahovaly dluhopisové závazky 492 milionů korun. Do areálů v Břasech a Jesenici přitom odešlo jen 60 milionů a na jejich dokončení chybělo dalších 366 milionů. Do toho měla firma v roce 2023 vracet 111 milionů na splátkách. Za rok 2022 prodělal provoz 82 milionů a v investicích zmizelo dalších 158 milionů. Téměř celou díru narychlo přikryl jen čerstvý příliv 234 milionů z nových dluhopisů.

A to je klíčový moment. Nové emise už nestavěly podnik, ale držely při životě hroutící se konstrukci, platily provoz, úroky a staré jistiny. Každá nová stovka milionů už nesměřovala do továrny, protože si z ní nejdřív ukously závazky, distribuční provize a režie. To je mechanismus dluhové sněhové koule.

Nešlo jen o jednorázovou záplatu. Podle insolvenčního návrhu směřovalo z 1,789 miliardy korun získaných do konce roku 2024 přibližně 850 milionů na úroky a splácení jistin. Dalších 370 milionů pohltil provoz. Téměř 70 procent všech získaných peněz tak nesloužilo produktivním investicím, ale obsluze dluhu a udržování celého organismu v chodu.

Závislost byla vidět i na skutečných peněžních tocích. Jen v roce 2024 odteklo z běžné činnosti 287 milionů korun. Firma přežila díky čistému přílivu 457 milionů z financování a rok zakončila s pouhými 7,5 milionu na účtech. Pokladna už tehdy ukazovala jednoduchou realitu: bez dalšího dluhu neměla Wood Seeds z čeho fungovat.

Emise nemusely pokračovat. Později už ale nešly snadno vypnout

Firma přitom nemusela při každém zpoždění původního projektu vydat další a další dluhopisy. Mohla nové emise okamžitě omezit, držet zbývající peníze jako rezervu, ořezat marketing a režii, zastavit další lesní nákupy, koupit menší fungující provoz, přivést skutečný vlastní kapitál nebo otevřeně restrukturalizovat celý plán.

Jenže zastavení emisí už mohlo být nebezpečné. Firma z nových peněz platila provoz, úroky a postupně také starší jistiny. Jakmile se fundraising stal součástí běžného fungování, nešel jednoduše vypnout. Wood Seeds se uzavřela do smyčky:

• Břasy nedokázaly kapitál produktivně využít.
• Peníze odtékaly do lesů, záloh, databáze a dalších projektů.
• Tyto projekty nevytvářely dostatek hotovosti.
• Dluhopisy dál generovaly úroky a splatnosti.
• K jejich placení byly potřeba další emise.
• Další emise přinesly další peníze, pro které firma znovu hledala využití.

Wood Seeds už v této fázi nebyla pouze firmou financující konkrétní projekt. Stal se z ní fundraisingový organismus, který se kolem přitékajících peněz snažil dodatečně vystavět dostatečně velký byznys.

Firma plánovala vydávat dluhopisy ještě v roce 2043

Prospekt z roku 2024 počítal s tím, že Wood Seeds v roce 2043 koupí další čtyři miliony metrů čtverečních lesů přibližně za 200 milionů korun. Také tento nákup chtěla financovat převážně nebo úplně z dluhopisů.

Firma tedy po pěti letech existence, stále bez dokončeného hlavního areálu, plánovala dluhopisové akvizice dalších 19 let dopředu. Břasy ještě nestály, Jesenice sloužila jako sklad, ale Wood Seeds už počítala, co za peníze věřitelů koupí v roce 2043.

To byla kultura plánování Wood Seeds v jedné scéně.

Dřevařská firma, kterou přerostlo její financování

Wood Seeds nepadla proto, že by nesehnala peníze na rozjezd výroby. Sehnala jich téměř osmkrát víc, než kolik původně potřebovala do prvních faktur.

Padla proto, že dřív než dokončila jediný skutečně výdělečný motor, začala stavět mnohem větší skupinu. Když se výroba zpožďovala, nové dluhopisy nejprve kupovaly čas. Později už ale převážně živily dluhy, které vznikly při nakupování předchozího času.

Firma nakonec postavila téměř všechny kulisy původního příběhu. Včas nerozběhla jediný mechanismus, který měl celý dluhopisový vlak zaplatit.

Co teď ukáže insolvence

Tím ale příběh Wood Seeds nekončí. Teprve nyní se ukáže, co po téměř dvou miliardách korun skutečně zůstalo.

Existují deklarované zásoby dřeva v uváděné hodnotě? Mají pohledávky za dceřinými společnostmi nějakou cenu? Lze zachránit fungující část podniku, nebo bude následovat rozprodej majetku? A především, kdy se původní legitimní podnikatelský neúspěch změnil v mechanismus, který potřeboval peníze dalších investorů k placení těch předchozích?

V příštím díle rozebereme insolvenční návrh, možné scénáře dalšího vývoje i otázku, zda tento příběh skončí pouze ztrátou věřitelů, nebo také osobní odpovědností lidí, kteří celý stroj udržovali v chodu.