Na začátku byl skoro pohádkový příběh. České lesy, dubové a bukové dřevo, vlastní těžba a jedna z nejmodernějších dřevařských výrob v Evropě. Dřevo mělo putovat k nábytkářům na Západ, později snad i do Asie a Ameriky. Investorům se nabízela možnost být u toho a každý měsíc za svou důvěru dostávat úrok.

O sedm let později už v příběhu nebyla jen vůně dřeva. Byly v něm desítky emisí, miliardy korun od veřejnosti, nedokončené areály, účetní zisky bez peněz, call centra, vězni na telefonu, zastavené výplaty a soudem dosazený předběžný insolvenční správce. Wood Seeds nakonec opravdu vybudovala velkou mašinu. Jen to nebyla mašina na zpracování dřeva. Byla to mašina na dluhopisy.

Na rizika Wood Seeds jsme poprvé upozorňovali už v naší první analýze v roce 2021, kdy měla nesplacené dluhopisy za necelých 90 milionů korun. Opravdu důrazné varování následovalo v prosinci 2022, kdy celkový dluh firmy vzrostl na 567 milionů. Trh ale firmě během následujících let poskytl další více než miliardu korun a objem nesplacených dluhopisů nakonec narostl až na zhruba 1,7 miliardy.

Pusťte se do rozkrytí celého příběhu, krok za krokem.

Naprostý podnikatelský amatérismus

Projekt, který si půjčoval dřív, než měl kde vyrábět

Za peníze z dluhopisů nakoupit lesní pozemky, na nich těžit vlastní kulatinu a tu pak zpracovávat ve vlastních výrobních areálech. Prodejem řeziva by potom vydělala na úroky i splacení těchto dluhopisů. Tak zněl plán společnosti Wood Seeds v roce 2019, když si šla na trh pro dluhopisový kapitál poprvé. Právě díky propojení vlastních lesů i výroby měla firma získat konkurenční výhodu a dosáhnout významných úspor z nákladů.

Na papíře tedy existoval srozumitelný průmyslový příběh. Les, pila, sušárna, hotové řezivo a zákazník. Jeho finanční konstrukce byla ale nebezpečná od prvního dne. Wood Seeds začala jako firma bez historie, bez tržeb a bez vlastního areálu, která ještě neprokázala, že dokáže vystavit jedinou významnou fakturu.

V jistém smyslu šlo o startup, který si půjčoval drahé peníze, ze kterých musel ihned platit úroky. Přitom první pořádné příjmy firma očekávala nejdříve za několik let. To je projekt vhodný pro trpělivý vlastní kapitál, ne pro retailové dluhopisy s pravidelným kuponem. Wood Seeds pak slouží jako extrémní příklad tohoto fenoménu, který se na českém dluhopisovém trhu vyskytuje více, než by bylo zdrávo. V minulosti jsme jej popsali i v samostatném článku.

Wood Seeds v roce 2019 odhadovala, že do okamžiku prvních inkasovaných faktur potřebuje přibližně 224 milionů korun – na celý svůj investiční záměr. První emise měla objem 200 milionů korun. Celý dluhopisový program měl původní limit 500 milionů.

Část měla jít i na areál, kde se mělo budoucí dřevo zpracovávat. Jenže ten musela teprve koupit. A už tady se začíná příběh lámat. První fáze plánu, která měla podle původního harmonogramu trvat zhruba rok, se totiž prakticky utopila v jednáních o samotném získání místa, na kterém se mělo teprve začít stavět.

Jednání nakonec selhala. Firma sice v září 2021 koupila jiný, menší areál v Jesenici za přibližně 14 milionů, ten ale začala používat hlavně jako sklad a pronajímanou nemovitost. Nestal se z něj původně slibovaný výrobní motor. A tady přišlo první velké selhání plánování. Wood Seeds začala prodávat drahé dluhopisy na projekt, jehož úplně základní stavební kámen ještě neměla smluvně zajištěný.

Místo skromného plánu přišly megalomanské Břasy

Po neúspěchu v Jesenici nepřišel menší a rychlejší projekt. Přišel projekt výrazně větší. Firma v roce 2021 oznámila převzetí společnosti ARC BLAST, která vlastnila areál v Břasích. Z něj chtěla vytvořit „jeden z nejmodernějších areálů dřevařské výroby v Evropě“.

A zde už začíná původní plán bobnat. Původní rozpočet z roku 2019 až do prvních faktur byl totiž 224 milionů korun – na všechno. Jenže samotné Břasy v roce 2021 už měly samy o sobě stát 375 milionů. To už nebyla rekonstrukce jedné nemovitosti: šlo o průmyslový areál přes 30 tisíc metrů čtverečních, nové výrobní linky, sušárny, skladování, dopravní infrastrukturu a veřejná povolení.

Firma, která ještě nevyrobila prakticky nic, tedy po neúspěchu prvního projektu nepřešla na jednoduchou funkční pilu. Naplánovala si evropskou výkladní skříň s kapacitou až 20 tisíc kubíků řeziva ročně. To je učebnicové předčasné škálování. Wood Seeds chtěla stavět obrovskou výrobní kapacitu dřív, než předvedla, že zvládne provozovat malou.

Proč se prostá rekonstrukce areálu na roky zadrhla

Zde leží odpověď na otázku, proč firma v roce 2026 skončila tam, kde skončila. Z roční rekonstrukce původního areálu se po dvou letech stal nákup většího areálu, jehož samotné převzetí se navíc dost komplikovalo. Ve stejné době přišel covid, pak se protahovalo stavební řízení a firma následně musela žádat i o dodatečné povolení stavby. Původní povolení vydané rokycanským stavebním úřadem totiž napadli místní obyvatelé a v červnu 2023 bylo zrušeno. Firma o něj tak musela žádat znovu.

Podle pozdějšího vyjádření společnosti se v námitkách řešil dokonce možný zásah do letového koridoru včel. Firma také uváděla zpoždění dodavatelů technologií. Tyto důvody Wood Seeds popsala například v nedávném rozhovoru pro e15. To všechno byly reálné překážky, které vysvětlují obrovské počáteční průtahy. Nevysvětlují ale šest let bez dokončení hlavního výrobního motoru.

Peníze přitékaly, stavět se nedalo

Jakmile se po prvním areálu zadrhly i Břasy, vznikla pro firmu absurdní situace. Dluhopisy se dál prodávaly, úroky běžely a hlavní projekt mezitím stál na místě a nedokázal tyto peníze spotřebovat. Hotovost nemohla jen tak nečinně ležet na účtu. A zároveň bylo potřeba investorům ukazovat, že za peníze vzniká nějaký skutečný majetek.

A právě tady se začal celý příběh rozšiřovat. Již v roce 2022 se z 1 milionu m² nakoupených pozemků meziročně stalo 3,8 mil. m². Vedle lesů pak firma budovala také vlastní Databázi lesů ČR, která měla vyhledávat vhodné pozemky a obchodní příležitosti. Skutečný provoz se ale stále nerozběhl a nové společnosti mohly začít fungovat jako náhradní zásobník kapitálu. Ne nutně jako promyšlené části jednoho průmyslového systému. Spíše jako místa, kam šlo peníze odklonit, když hlavní projekt stál.

Největší indicií je listopad 2021, kdy měla firma upsány bondy již za 140 milionů Kč. Do Břas ale poslala jen dva miliony. Naopak více než 117 milionů skončilo v lesích nebo zálohách na jejich nákup. To je brutální poměr. Přibližně 83 procent tehdy získaných peněz skončilo v lesích nebo zálohách na ně. Do areálu, který měl jednou peníze vydělávat, zamířilo něco přes jedno procento.

Původní plán z roku 2019 přitom počítal s tím, že se nejdřív vybuduje právě výrobní provoz. O dva roky později pak Wood Seeds udělala prakticky opak: nejdřív nakoupila obrovské množství suroviny a pozemků, ale neměla kde a jak jejich hodnotu přeměnit na peníze.

Z „peníze slouží podnikání“ k „podnikání slouží penězům“

Tady přichází ten skutečný zvrat: fundraising zkrátka předběhl skutečný rozvoj firmy. A když hlavní projekt peníze nedokázal vstřebat, management začal horečně rozšiřovat majetek a vymýšlet další projekty, aby draze získaný kapitál neležel bez využití. To ale není polehčující okolnost. Naopak.

Ukazuje to, že objem emisí nebyl řízen reálnou potřebou fungujícího podnikání. Podnikání se postupně přizpůsobovalo množství peněz, které dokázala prodejní mašina získat. Wood Seeds tedy nejprve prodávala dluhopisy, aby vybudovala podnik. Když však prodej dluhopisů předběhl schopnost podniku peníze smysluplně využít, začala naopak budovat nové projekty, aby měla kam umístit peníze z dalších dluhopisů.

Plán B dorazil se čtyřletým zpožděním

Je konec roku 2022 a firma stále nemá vlastní areál, který by mohla provozovat. První skutečný náhradní výrobní provoz proto přišel až v lednu 2023, kdy skupina koupila areál Svatý Hubert. To je poměrně pozdě. Firma existovala téměř čtyři roky, dluhopisové závazky už dosahovaly stovek milionů a blížily se první větší splatnosti. Proč se čekalo?

Podle našeho názoru to bylo proto, že vedení stále věřilo v brzké dokončení Břas. Koupit hotový provoz by bylo dražší a hlavně by to znamenalo přiznat, že původní výstavba se zásadně nepovedla. Dokud se prodávaly dluhopisy a první velké splatnosti byly ještě daleko, nemusel zde na takové přiznání existovat dostatečně silný tlak.

Svatý Hubert navíc nebyl plnohodnotnou náhradou za Břasy. Zpracovával nakoupené dřevo a přibližně 80 procent produkce tvořilo nízkomaržové štípané palivové dřevo. Pouze zbytek představovalo stavební řezivo. Tento provoz navíc nedokázal nést dluh skupiny a ještě v roce 2024 skončil ve ztrátě –16 milionů Kč. Firma, která areál provozovala, byla navíc už na konci tohoto roku účetně předlužená.

Pak přišla další náplast v podobě náhradního areálu v Chebu, který firma koupila až v roce 2024. V té době už její dluhopisové financování překročilo miliardu korun. I kdyby nový provoz začal rychle vydělávat, nastupoval proti dluhové lavině, která se valila několik let.

Projekt v Břasech, kde měl později vzniknout ten skutečný vlastní areál, byl mezitím stále posouván. K létu 2025 zde stála administrativní budova čekající na kolaudaci a hotové byly také terénní práce, komunikace a parkoviště. Instalace části výrobních linek se zastavila. Po mnoha letech tak z Břas namísto výrobního motoru vznikla administrativní budova, parkoviště a částečně instalované linky pro výrobu, kterou firma mezitím přesunula jinam.

Ironie přišla v roce 2026, kdy firma sama přiznala, že koupit hotový provoz bylo lepší. Obchodní manažer Wood Seeds tehdy médiím vysvětloval, že přesun technologií a dokončení Břas byly časově i technicky obtížné. Převzetí fungujícího provozu prý bylo rychlejší a ekonomicky výhodnější, přestože byla pořizovací cena vyšší. To je skoro zpětné přiznání strategické chyby.

Ale abychom zde byli fér, na začátku mohl dávat původní plán smysl: koupit levně starší brownfield a rekonstrukci dávkovat podle toho, jak přicházejí peníze. Hotová fungující pila vyžaduje vysokou částku okamžitě. Dalším důvodem, proč rovnou nekoupili fungující provoz, mohla být i zjevně přehnaná důvěra ve vlastní schopnost dokončit rozsáhlý průmyslový projekt. Vedení patrně brutálně podcenilo povolování, stavební řízení, odpor místních, dodavatele technologií i množství peněz, které mezitím sežere dluhová služba.

Na řešení, které mělo přijít nejpozději po krachu původní Jesenice, firma přišla až po několika letech. Svatý Hubert koupila v lednu 2023. Cheb následoval v roce 2024. Jenže v té době už nemusela nová pila vydělávat pouze sama na sebe. Musela živit obrovskou skupinu a dluh, který mezitím narostl do miliardových rozměrů.

Kapitola vlastní dřevo: Proč tak dlouho netěžili nakoupené lesy?

Kromě celého kolotoče kolem areálů měla Wood Seeds i skupovat lesní pozemky. Původně měly tyto lesy přinést levnou surovinu a konkurenční výhodu, později ale Wood Seeds začala vysvětlovat, že vlastní lesy představují dlouhodobě uložený kapitál. Stromy měly dál růst a zdražovat. Pro výrobu firma mezitím nakupovala kulatinu na trhu.

Nešlo tedy už jen o zpoždění. Postupně se změnila samotná strategie. Už v roce 2024 firma v nových prospektech přímo uváděla, že chce primárně zpracovávat dřevo nakoupené od třetích osob. Vlastní lesy hodlala ve větším těžit až v případě, že by tržní nákup přestal být výhodný. Současně přiznala, že pro těžbu nemá potřebné povolení ani na jednom z vlastních lesních pozemků.

Do toho přichází kvalita lesního portfolia. U části pozemků zkoumaných novináři šlo o vykácené, řídké nebo mladé porosty, které nepředstavovaly zásobu okamžitě vytěžitelné kvalitní kulatiny. Popsaly to už Seznam Zprávy v roce 2022. Nákup cizího dřeva tak mohl dávat provozně smysl. Během kůrovcové kalamity bylo na trhu levné dřevo a vlastní stromy bylo možné nechat růst.

Jenže ve spojení s drahými dluhopisy vznikl ekonomický protimluv. Firma si půjčovala za úroky později dosahující 9,5 až 12 procent, platila vysoké distribuční náklady, držela lesy s očekávaným růstem hodnoty kolem pěti až osmi procent a surovinu pro výrobu kupovala ještě jednou na trhu. Jinými slovy, drahými penězi financovala dlouhodobě nelikvidní lesy, které jí nepřinášely hotovost. A vedle toho si za další peníze kupovala dřevo, aby měla vůbec co zpracovávat.

Právě tady se ukazuje učebnicový finanční amatérismus této skupiny. Vedení spojilo dva úplně odlišné světy – drahý, krátkodobý dluhopisový kapitál vyžadující okamžitou likviditu a pomalou investici do lesů s dlouhým horizontem a nízkým výnosem. Financovat aktiva nesoucí 5 až 8 % dluhopisy prodávanými efektivně za 10 až 18 % se podobná ekonomickému hazardu, který musel likvidovat cash flow firmy i bez provozních problémů.

Na konci příběhu už firma vlastnila přibližně 5,1 milionu metrů čtverečních lesů účetně oceněných na 199 milionů Kč. Tvrdila, že na nich stojí dřevo za 639 milionů. Šlo však o vlastní odhad před odečtením těžby, dopravy a zpracování. A systematická těžba stále neběžela. To dokonale uzavírá onu proměnu strategie: Wood Seeds skutečně vybudovala obrovské lesní portfolio. Nedokázala však z těchto lesů vytvořit tok peněz, který měl celé portfolio a jeho dluhové financování zaplatit.

Pozemky zdražily o 171 procent za dva dny

V listopadu 2021 uváděl prospekt zásobu 1,27 mil. m² lesních pozemků, které firma nakoupila za 57 milionů Kč.  Průměrná pořizovací cena byla 45 korun za metr. Firma ale jejich aktuální hodnotu včetně dřeva sama odhadovala na přibližně 152 milionů korun, tedy asi 120 korun za metr. Bez skutečné těžby tak během krátké doby vznikl na papíře rozdíl téměř sto milionů. To krásně doplňuje hypotézu, že když nevznikala výroba, začala místo ní růst alespoň deklarovaná hodnota majetku.

V insolvenčním návrhu se objevil ještě konkrétnější příklad. Pozemky v Kostelecké Lhotě byly v září 2023 prodány z majetkové podstaty společnosti FORESTMAN za 1,4 milionů Kč. Během dvou dnů prošly přes dva spřízněné mezičlánky a skončily u Wood Seeds za 3,9 milionů Kč. Jejich cena tak bez zjevné změny samotného majetku vzrostla o 171 procent.

Kolik nakonec získali proti původnímu plánu

Původní prospekt z roku 2019 si šel pro peníze na investice, které měly dosáhnout přibližně 224 milionů Kč. Do konce roku 2024 přitom firma získala z dluhopisů přibližně 1,789 miliardy. Další dluhopisy prodávala ještě v roce 2025. Wood Seeds tak získala do konce roku 2024 téměř přesně 8x tolik peněz, kolik původně potřebovala do první inkasované faktury.

Není to sice úplně čisté srovnání, protože firma postupně nakoupila další lesy, databázi, společnosti a výrobní areály. Rozsah podnikání se tak proti roku 2019 výrazně rozšířil. Jenže právě to je pointa: k těmto plánům došlo až poté, co původní plán začal drhnout, zatímco dluhopisový aparát fungoval. A muselo se improvizovat.

Většina peněz navíc nešla ani na samotné investice. Podle insolvenčního návrhu šlo z vybraných 1,789 miliardy asi 850 milionů Kč na úroky a splácení jistin. Dalších 370 milionů na provozní náklady. Téměř 70 procent získaných peněz z dluhopisů tedy pohltil provoz a obsluha dluhu.

Poslední podnikatelská fantazie

Ještě před pár měsíci prezentovala firma velké plány. V květnu 2026 uváděl obchodní manažer Wood Seeds pro média cíl růstu tržeb až na 1,7 miliardy v roce 2028. Po šesti letech nedodržených plánů tedy firma předpokládala, že během tří let zvýší tržby více než desetkrát. To je nádherná poslední ilustrace kultury plánování Wood Seeds. Každé zpoždění nevedlo ke zmenšení ambicí. Vedlo k ještě větší projekci budoucího úspěchu.

Zároveň ve stejném rozhovoru obchodní manažer firmy ujišťoval, že firma své závazky řádně splácí. Během několika dalších týdnů ale už firma nezaplatila některé kupony vztahující se ke květnu. V červenci pak zastavila všechny platby. To vytváří bolestivý kontrast: Ještě na konci května firma veřejně plánovala miliardové tržby a ujišťovala, že závazky splácí. O několik týdnů později už neplatila investorům ani zaměstnancům.

Základní kapitál bez kapitálu

Wood Seeds sice vykazovala základní kapitál 150 milionů korun, nešlo ale o reálnou hotovost. Téměř celý tento polštář totiž vznikl pouhou účetní operací při fúzi, kdy byla databáze lesů – do té doby vedená s nulovou účetní hodnotou – najednou agresivně přeceňována na zhruba 131 milionů korun. Firma si tak jedním škrtem pera vytvořila působivý základní kapitál, aniž by získala jedinou korunu skutečné hotovosti na stavbu závodů nebo splácení dluhopisů.

Zajímavá byla i realita tohoto nehmotného zázraku. Zatímco v účetnictví se databáze dál držela na hodnotě přes 120 milionů korun, v roce 2024 z ní reálně přiteklo pouhých šest milionů korun v hotovosti, přičemž dalších šest milionů viselo v pohledávkách s fakturací až na další rok. Velkou část kapitálové ochrany věřitelů tak od začátku tvořilo jen agresivní ocenění softwaru místo reálných peněz v pokladně.

Ocenění tohoto databázového softwaru zpracovala v roce 2021 společnost PatentCentrum Sedlák & Partners. V roce 2022 software vytvořil tržby deset milionů korun a o rok později 10,5 milionu. Pro rok 2024 firma očekávala 12,5 milionu, aniž veřejně vysvětlila, na čem další růst staví. Při účetní hodnotě 123 milionů tak databáze odpovídala téměř dvanáctinásobku posledních skutečných ročních tržeb a téměř desetinásobku predikovaných tržeb pro rok 2024. To potvrzuje zmíněné agresivní nacenění této databáze.

Účetní magie skrze zisky

Od roku 2023 začala Wood Seeds vykazovat své vůbec první účetní zisky. Na investory to mohlo působit jako zvrat v podnikání a první velký milník, firmě ale tyto zisky nevydělala pila, lesy ani jiná provozní činnost. Rozhodující byly obchody uvnitř skupiny, jejichž výsledkem byl zisk v hlavní společnosti skrze účetní operace.

Mechanismus se v dalších letech opakoval. Wood Seeds převedla majetek na vlastní dceřinou společnost za výrazně vyšší cenu. Kupující dcera ale nepřinesla peníze zvenčí. Kupní cena se započetla proti jinému závazku nebo zůstala jako pohledávka. Majetek se přesunul z jedné kapsy skupiny do druhé, mateřská firma vykázala výnos, ale skupina jako celek nic doopravdy nevydělala.

Podle insolvenčního navrhovatele by Wood Seeds bez těchto operací nevykázala za roky 2023 a 2024 souhrnný zisk 68 milionů Kč, ale ztrátu přibližně –182 milionů. Podobný mechanismus se měl opakovat také v roce 2025.

A ukazovaly to i skutečné peněžní toky. Jen v roce 2024 odteklo z běžné činnosti 287 milionů korun. Firma přežila díky čistému přílivu 457 milionů z financování a rok zakončila s pouhými 7,5 milionu na účtech. Pokladna tedy ukazovala závislost na dalších dluhopisech, zatímco účetnictví ukazovalo zisk.

Když šest let zpoždění krmí úroky

Nejhlubší chyba Wood Seeds nebyla v tom, že se jí zpozdil jeden průmyslový projekt. Wood Seeds se chovala, jako by peníze neměly časovou cenu. U vlastního kapitálu může být několik let čekání bolestivých. U drahých dluhopisů je každý rok zpoždění novým závazkem. Přibývají kupony, splatnosti, provize a režijní náklady, zatímco továrna stále nevydělává.

V roce 2019 tak Wood Seeds nezačala stavět továrnu. Začala prodávat dluhopisy na příslib továrny, jejíž pozemek ještě neměla. Když první plán padl, nekoupila menší hotový provoz. Vymyslela větší továrnu. A když se zpozdila i ta, začala konečně kupovat fungující areály.

V tu chvíli už nebylo hlavním problémem rozběhnout zpracování dřeva. Bylo potřeba nakrmit dluh, který během čekání vyrostl. Firma nakonec postavila téměř všechny kulisy původního příběhu. Včas nerozběhla jediný mechanismus, který měl celý dluhopisový vlak zaplatit.

Dluhopisové absurdno

Z malého emitenta miliardový sběrač kapitálu

Wood Seeds není pouze další emitent, který přestal splácet. S přibližně 1 miliardou a 700 miliony korun v nesplacených dluhopisech patří mezi velké dluhopisové havárie českého trhu.

Pro představu, podle dat Surveilligence dosahoval v roce 2019 souhrnný objem emisí všech emitentů, kteří v daném roce skončili v insolvenci, přibližně dvou miliard korun. Toto srovnání je vůči Wood Seeds spíše konzervativní. Historická statistika pracuje s maximální nominální výší vydaných emisí, nikoli s částkou, kterou firmy skutečně získaly. Reálné úpisy tak mohly být podstatně nižší.

Objem peněz ohrožených v kauze Wood Seeds se proto může blížit celému roku problémových emisí z doby, kdy firma vstupovala na trh. Podobnou velikostní kategorii představuje známá kauza Premiot, kde se skutečný úpis odhadoval na více než dvě miliardy korun.

Ještě mezi roky 2016 a 2018 zůstával souhrnný objem emisí všech nových insolventních emitentů dohromady pod jednou miliardou korun ročně. Od roku 2021 už se roční objem pravidelně pohyboval v jednotkách miliard a v roce 2025 poprvé vystřelil do desítek miliard. Wood Seeds s přibližně 1,7 miliardy korun je tak dalším příkladem posunu od malých toxických emisí k velkým skupinám schopným od retailových investorů získat miliardy.

Čím méně vydělávala výroba, tím rychleji rostl dluh

Wood Seeds získávala kapitál stále rychlejším tempem. Toto tempo se ale nezvyšovalo lineárně od samého začátku.

V letech 2021–2023 se skupina pohybovala přibližně kolem 250 milionů Kč čistého nového dluhopisového kapitálu ročně. V roce 2024 tempo výrazně zrychlilo a nesplacený objem vzrostl o více než 400 milionů za rok, zatímco v roce 2025 už přibylo čistě přes 500 milionů.  V samotné druhé polovině roku 2025 přitom nesplacený objem rostl tempem kolem 70 milionů korun měsíčně.

Roky 2021 až 2023 tedy byly budováním dluhu. Následující dva roky už škálovaly stroj na další financování. A protože firma současně splácela starší emise, skutečný prodej nových bondů musel být ještě vyšší, než ukazuje čistý přírůstek. Nejenže tedy dluh rostl. Postupně museli na trhu získávat stále větší množství nových peněz za jednotku času.

Stejně prudce rostla prodejní úspěšnost na každý nabízený dluhopis. U veřejných nabídek ukončených do roku 2021 prodala Wood Seeds dluhopisy jen přibližně za 31 milionů korun z nabízených 560 milionů. Tedy něco přes pět procent. Sama tehdy označovala riziko nedostatečného úpisu za vysoké.

V roce 2024 už prodala 109 procent původně nabízeného objemu a emise musela navyšovat. Tohle je čistý příběhový oblouk. Z firmy, jejíž dluhopisy skoro nikdo nechtěl, se během několika let stal jeden z nejúspěšnějších sběračů retailového kapitálu. Takže zatímco výroba se ještě učila chodit, prodej dluhopisů už sprintoval.

Tomu odpovídal i strop programu. Začal na 500 milionech korun, následně vzrostl na 800 milionů, poté na 900 milionů a nakonec rovnou na dvě miliardy.

Agresivní marketing za stovky milionů

Vysoká prodejní úspěšnost není náhoda. Firma měla talent získávat další kapitál. Pomáhaly jí placené články, internetová reklama, nevyžádané telefonáty a partnerství s extraligovým hokejovým klubem HC Škoda Plzeň. V jedné ze svých výroční zpráv se firma dokonce chlubila pozitivním článkem v médiích, aniž by zdůraznila, že šlo o placenou komerční prezentaci.

Marketing měla na starosti vlastní dceřiná společnost WS Marketing. Wood Seeds do ní prostřednictvím příplatků vložila přes 200 milionů korun. Samotná marketingová dcera za roky 2022 až 2024 nahromadila ztrátu přes 68 milionů. V prosinci 2023 navíc vznikla společnost WS Investiční, která stála mimo samotnou skupinu Wood Seeds a fungovala jako takzvaný patnáctkový fond určený k financování výroby a technologií. Otevřela se tím další cesta, kudy mohl do celého příběhu přitékat kapitál.

Nabízený úrok rostl spolu s hladem po penězích

Cena peněz rostla souběžně s tím, jak rostla závislost firmy na dalších emisích.

Wood Seeds v roce 2019 začínala s úrokem 6,5 procenta. V letech 2020 až 2022 se cena jejích peněz ustálila kolem devíti procent. Od roku 2023 však firma začala investory lákat na počáteční výnosy 11 až 12 procent. Vrchol přišel v roce 2024, kdy její závislost na nových emisích dosahovala extrému a firma nabízela úvodních 12 procent prakticky plošně.

Rok 2025 pak na první pohled mohl vypadat jako zlevnění, ale jednotlivé emise vyprávěly jiný příběh. Tři zajištěné emise s pevným úrokem devět a půl procenta získaly dohromady méně než pět milionů korun. Emise s počátečními 11 procenty sbíraly desítky milionů. Červnová emise LIMITED PRODUCTION s dvanáctiprocentním počátečním úrokem získala přibližně 94 milionů, přestože plánovala 50 milionů.

Tedy čím méně hotovosti dokázalo vytvářet podnikání, tím dražší odměnu musela nabízet dluhopisová mašina. Firma tak potřebovala stále více nových peněz, ale každá další koruna zároveň vytvářela ještě dražší závazek do budoucna.

Vánoční dárek s osmnáctiprocentní cenou

Na konci roku přišly dvě emise, které sama firma pojmenovala jako vánoční. Nabízely dvanáctiprocentní úrok v prvním roce a 9,5 procenta v dalších dvou. Náklady na distribuci činily šest procent. První rok tak firma za každou novou korunu platila efektivně až 18 procent. Úrok investorovi a provizi tomu, kdo ho přivedl.

Lhůta pro upisování přitom končila jen několik dní před splatností jistiny. Nebyl to běžný nábor kapitálu pro časově ohraničený projekt. Dluhopisy se staly permanentním kohoutkem na peníze.

Wood Seeds je propagovala na internetu i v televizi. Obchodní ředitel Petr Mitáš opakovaně vystupoval v pořadu CNN Prima News Co na to vaše peněženka jako host, který veřejnost poučoval o rizicích dluhopisů.

Mezi varovnými znaky uvedl příliš vysoký úrok, nejasný účel peněz, chybějící hodnocení rizika a nízkou možnost dluhopis prodat před splatností. Wood Seeds přitom nabízela až dvanáct procent, peníze chtěla použít na neurčité akviziční, provozní a jiné náklady, žádné hodnocení rizika neměla a její dluhopisy byly extrémně nelikvidní.

Firma tak v televizi varovala před vlastním produktem. Jen u toho nezmínila jeho jméno.

Kdy se z průmyslového plánu stal model připomínající finanční letadlo

Start v roce 2019 ještě nemusel být problém. Šlo o extrémně rizikový projekt financovaný nevhodným kapitálem, ale samotný průmyslový záměr ještě dával logiku.

Zlom nastal v letech 2022 a 2023. Na konci roku 2022 dosahovaly dluhopisové závazky 492 milionů korun. Do areálů v Břasech a Jesenici přitom odešlo jen 60 milionů a na jejich dokončení chybělo dalších 366 milionů. Do toho měla firma v roce 2023 vracet 111 milionů na splátkách.

Za rok 2022 prodělal provoz 82 milionů a v investicích zmizelo dalších 158 milionů. Celou díru narychlo přikryl jen čerstvý příliv 234 milionů z nových dluhopisů.

A to je klíčový moment. Nové emise už nestavěly podnik, ale držely při životě hroutící se konstrukci, platily provoz, úroky a staré jistiny. Každá nová stovka milionů už nesměřovala do továrny, protože si z ní nejdřív ukously závazky, distribuční provize a režie.

To je mechanismus dluhové sněhové koule.

Emise nemusely pokračovat. Později už ale nešly snadno vypnout

Firma nemusela při každém zpoždění vydat další dluhopisy. Mohla nové emise okamžitě omezit, držet zbývající peníze jako rezervu, ořezat marketing a režii, zastavit další lesní nákupy, koupit menší fungující provoz, přivést skutečný vlastní kapitál nebo otevřeně restrukturalizovat celý plán. Jenže zastavení emisí už mohlo být nebezpečné. Firma z nových peněz platila provoz, úroky a postupně také starší jistiny. Jakmile se fundraising stal součástí běžného fungování, nešel jednoduše vypnout. Prodej dluhopisů se stal součástí běžného fungování a firma se uzavřela do smyčky:

• Břasy nedokázaly kapitál produktivně využít.
• Peníze odtékaly do lesů, záloh, databáze a dalších projektů.
• Tyto projekty nevytvářely dostatek hotovosti.
• Dluhopisy dál generovaly úroky a splatnosti.
• K jejich placení byly potřeba další emise.
• Další emise přinesly další peníze, pro které firma znovu hledala využití.

Wood Seeds už pak v této fázi nebyla pouze firma financující konkrétní projekt. Stal se z ní fundraisingový organismus, který se kolem přitékajících peněz snažil dodatečně vystavět dostatečně velký byznys.

Prodejní linka vedla až do věznice

Teprve po zastavení plateb se naplno ukázalo, jak monstrózní distribuční aparát Wood Seeds vybudovala. Nejbizarnější stopa vedla přímo do plzeňské věznice.

Propojená společnost WS C Marketing tam v září 2023 uzavřela smlouvu na provoz call centra, kde mohlo až čtyřicet odsouzených pracovat jako telefonní operátoři. Zatímco média uváděla, že vězni lákali na dluhopisy, Vězeňská služba mírnila rétoriku: odsouzení prý pouze navazovali první kontakt, navolávali databáze a zjišťovali zájem. Výsledné kontakty pak předávali dál.

Vedle toho fungovalo další masivní call centrum dceřiné firmy WS Marketing Plzeň. Podle insolvenčního navrhovatele dceřiné firmy takto agresivně oslovovaly investory, což mohlo vyžadovat regulovanou licenci.

Až mrazivou tečku za tím vším dělá fakt, že koncem července 2026 – už po definitivním zastavení plateb celého kolosu – se majitelem firmy WS C Marketing stal nový vlastník ze Slovenska. Načasování převodu distribuční větve v momentě, kdy se dluhopisové letadlo hroutilo, vyvolává víc než jen otázky.

Firma plánovala vydávat dluhopisy ještě v roce 2043

Prospekt z roku 2024 počítal s tím, že Wood Seeds v roce 2043 koupí další čtyři miliony metrů čtverečních lesů přibližně za 200 milionů korun. Také tento nákup chtěla financovat převážně nebo úplně z dluhopisů.

Firma tedy po pěti letech existence, stále bez dokončeného hlavního areálu, plánovala dluhopisové akvizice dalších 19 let dopředu. Břasy ještě nestály, Jesenice sloužila jako sklad, ale Wood Seeds už počítala, co za peníze věřitelů koupí v roce 2043.

To byla kultura plánování Wood Seeds v jedné scéně.

Dřevařská firma, kterou přerostlo její financování

Wood Seeds nepadla proto, že by nesehnala peníze na rozjezd výroby. Sehnala jich téměř osmkrát víc, než kolik původně potřebovala do prvních faktur.

Padla proto, že dřív než dokončila jediný skutečně výdělečný motor, začala stavět mnohem větší skupinu. Když se výroba zpožďovala, nové dluhopisy nejprve kupovaly čas. Později už ale převážně živily dluhy, které vznikly při nakupování předchozího času.

A co bude dál?

Tím ale příběh Wood Seeds nekončí. Teprve nyní se ukáže, co po téměř dvou miliardách korun skutečně zůstalo.

Existují deklarované zásoby dřeva v uváděné hodnotě? Mají pohledávky za dceřinými společnostmi nějakou cenu? Lze zachránit fungující část podniku, nebo bude následovat rozprodej majetku? A především, kdy se původní legitimní podnikatelský neúspěch změnil v mechanismus, který potřeboval peníze dalších investorů k placení těch předchozích?

V dalším článku rozebereme insolvenční návrh, možné scénáře dalšího vývoje i otázku, zda tento příběh skončí pouze ztrátou věřitelů, nebo také osobní odpovědností lidí, kteří celý stroj udržovali v chodu.