Češi si jich objednali za desítky miliard. Dluhopisy Republiky nastavují firemním emisím nepříjemné zrcadlo

Chci si přečíst zjednodušený obsah článku

Máme tu návrat Dluhopisů Republiky, kterých si občané objednali za desítky miliard korun. Nejde ale jen o státní spořicí produkt. Nová emise zároveň nastavuje nepříjemné srovnání části firemních dluhopisů, protože její daňově čistý výnos výrazně mění pohled na to, jakou prémii by měli investoři dostávat za kreditní riziko u korporátních emitentů.

 

V květnu Ministerstvo financí znovu otevřelo občanům možnost půjčit peníze přímo státu prostřednictvím Dluhopisů Republiky. A zájem byl výrazně vyšší, než stát původně plánoval. První upisovací období mělo být podle původního nastavení omezeno na 20 miliard korun, tato hranice však byla po necelém týdnu naplněna a ministerstvo následně objem navýšilo. Podle údajů zveřejněných koncem května dosáhly objednávky 50,1 miliardy korun, zatímco podle pozdějších čísel citovaných médii se už objem žádostí vyšplhal na 64,3 miliardy korun. Nejde však ještě o finální prodaný objem. Rozhodující bude až to, kolik investorů své objednávky skutečně zaplatí do 7. července. Samotné dluhopisy mají být vydány 15. července, kdy se také začnou úročit.

V nabídce jsou tři typy státních dluhopisů. Největší zájem zatím míří na pětiletý fixní dluhopis, který podle posledních dostupných čísel tvořil více než polovinu objednaného objemu. Tento dluhopis nese efektivní výnos 4,544 % ročně při držení do splatnosti, přičemž úročení je odstupňované: první dva roky 3,5 %, třetí rok 4,25 %, čtvrtý rok 5 % a poslední rok 6,5 %. Konstrukce výnosu tak investora zjevně motivuje držet papír až do konce. Úrok se navíc nevyplácí průběžně na účet, ale připisuje se formou dalších dluhopisů, takže výnos se automaticky reinvestuje.

Druhou variantou je proti-inflační státní dluhopis, který má chránit hodnotu peněz proti růstu cen. Jeho výnos se odvíjí od meziroční inflace, přičemž při předčasném splacení je roční výnos omezen stropem 5 %. Pokud investor drží dluhopis celých pět let, dostává v posledním roce dodatečný bonus navázaný na inflaci přesahující tuto hranici. Z pohledu konzervativního střadatele jde o zajímavou pojistku proti návratu vyšší inflace, ale zároveň platí, že pokud inflace zůstane níže, může být fixní varianta nakonec výnosově atraktivnější.

Třetím produktem je Flexi Bond, který funguje spíše jako krátkodobější parkování likvidity než klasický pětiletý dluhopis. Má tříměsíční splatnost, základní úrok 3,5 % ročně a po každých třech měsících se automaticky vymění za novou tříměsíční emisi, pokud investor nechce pokračování zastavit. Jeho hlavní výhodou tedy není nejvyšší výnos, ale likvidita. Zatímco fixní a proti-inflační dluhopis lze předčasně splatit jen jednou ročně, Flexi Bond dává investorovi možnost s penězi pracovat častěji.

Z pohledu drobných investorů je zásadní hlavně srovnání s bankovními vklady. Spořicí účty a termínované vklady v době nové emise často nabízejí sazby v řádu nižších jednotek procent, přičemž výnos z nich podléhá 15% srážkové dani. Dluhopis Republiky je oproti tomu daňově zvýhodněný, takže investor porovnává nikoliv pouze nominální sazbu, ale čistý výnos po zdanění. Právě v tom spočívá hlavní konkurenční síla nových státních dluhopisů. Pětiletý fixní dluhopis s výnosem 4,544 % ročně bez zdanění už vypadá výrazně jinak než bankovní vklad s podobnou hrubou sazbou, ze které si část vezme stát zpět na dani. A pokud to chcete i více názorně, tak pětiletý fixní Dluhopis Republiky s efektivním výnosem 4,544 % ročně bez zdanění odpovídá zhruba 5,35% hrubému výnosu u produktu, ze kterého by se platila 15% daň. Jinak řečeno, bankovní vklad nebo běžný zdaněný dluhopis by musel nabídnout přibližně 5,35 % ročně, aby se po zdanění dostal na stejný čistý výnos.

Pro stát je ale celý projekt zajímavý minimálně stejně jako pro střadatele. Česká republika letos financuje vysoký rozpočtový deficit a zároveň musí splácet starší státní dluhopisy. Peníze z Dluhopisu Republiky tak nejsou žádný oddělený spořicí produkt mimo veřejné finance, ale normální součást financování státního dluhu. Stát si tím půjčuje přímo od občanů místo toho, aby celou potřebu financování pokrýval pouze přes banky, fondy, pojišťovny a zahraniční investory.

To má několik výhod. Domácnosti jsou obvykle stabilnější investor než instituce obchodující státní dluhopisy na trhu. Neprodávají tak rychle při změně sentimentu, méně reagují na krátkodobé výkyvy výnosů a mohou státu vytvořit klidnější domácí investorskou základnu. Zároveň jde o způsob, jak aktivovat část obrovského objemu peněz ležících na českých bankovních účtech. České domácnosti drží v bankách biliony korun a stát jim nyní nabízí produkt, který kombinuje jednoduchost, státní garanci, daňovou výhodu a vlastenecky laděný marketing.

Z pohledu trhu je zajímavé i to, že výnos pětiletého fixního Dluhopisu Republiky není extrémně vzdálený tržním výnosům státních dluhopisů pro institucionální investory. Stát tedy občanům nenabízí žádný výrazně předražený úrokový dárek, ale produkt, který se pohybuje relativně blízko ceně, za kterou si Česká republika půjčuje na trhu. Pro ministerstvo financí tak může být výhodné, že získá desítky miliard korun od domácností za cenu, která není mimo realitu institucionálního dluhopisového trhu, a zároveň politicky dobře komunikuje návrat „dluhopisů pro občany“.

Silný je i marketingový rozměr celé emise. Název Dluhopis Republiky záměrně neevokuje obyčejný státní dluh, ale účast občana na financování země. V komunikační rovině tak nejde jen o investici, ale o produkt zabalený do vlasteneckého rámce: občan nepůjčuje anonymnímu rozpočtu, ale „republice“. To může být u části veřejnosti silnější argument než několik desetin procentního bodu výnosu navíc.

Pro investora je však důležité nezapomenout na základní realitu. Dluhopis Republiky je stále státní dluhopis. Riziko nesplacení je velmi nízké. V teorii by vůbec nemělo jít o produkt, který by měl konkurovat akciím nebo rizikovějším firemním dluhopisům. Jeho přirozenou konkurencí by měly být spíše spořicí účty, termínované vklady, stavební spoření, konzervativní fondy a část konzervativního bondového trhu.

Jenže vůči českému trhu firemních dluhopisů je právě nové kolo Dluhopisu Republiky zajímavé jako srovnávací kotva. Stát totiž nabízí pětiletý čistý výnos 4,544 % ročně. A v tomto světle začínají některé firemní emise vypadat podstatně méně atraktivně, než se může zdát při pohledu na samotný kupon. Pokud korporátní emitent nabídne u pětileté emise například 5,75 % ročně, investorovi po zdanění zůstane zhruba 4,89 %. Proti pětiletému státnímu Dluhopisu Republiky tak získává jen přibližně 0,34 procentního bodu ročně navíc. U těch nejlepších emitentů na trhu se takto minimální výnosový spread dá ještě pochopit, byť s přimhouřeným okem. Podobný výnos ale lze vidět i u kvalitativního středu trhu, kde už investor často nedostává ani stejnou bilanční sílu, ani stejnou transparentnost, ani skutečně robustní ochranu věřitele. Právě tady začíná být nový státní dluhopis pro část českého korporátního trhu až nepříjemně zostuzujícím benchmarkem.

Zvlášť dobře to zapadá do výsledků našeho nového bodovacího modelu českých korporátních dluhopisů. Horní třetina trhu podle ekonomického skóre nabízí v průměru kupon 6,79 %, což po 15% zdanění odpovídá čistému výnosu zhruba 5,77 %. Proti Dluhopisu Republiky tedy investor získává přibližně 1,23 procentního bodu ročně navíc. U ekonomicky silnějších emitentů to může být ještě obhajitelné, byť i zde je třeba připomenout, že průměrný design emisí v horní třetině dosahuje jen 4,38 bodu z 10. Ani kvalitnější část trhu tedy investorům běžně nenabízí mimořádně robustní ochranu věřitele.

Segment Průměrný kupón Čistě po 15% dani Prémie proti Dluhopisu Republiky
Horní třetina emitentů 6,79 % 5,77 % +1,23 p. b.
Prostřední třetina emitentů 7,01 % 5,96 % +1,41 p. b.
Spodní třetina emitentů 8,63 % 7,34 % +2,79 p. b.

Ještě zajímavější je prostřední třetina. Ta má průměrné ekonomické skóre už jen 5,63 bodu a průměrný design 3,05 bodu, ale průměrný kupon dosahuje pouze 7,01 %. Po zdanění jde o čistý výnos zhruba 5,96 %, tedy jen asi 1,41 procentního bodu nad pětiletým Dluhopisem Republiky. Nejostřeji pak srovnání vychází u spodní třetiny trhu. Ta má průměrné ekonomické skóre pouze 2,35 bodu a průměrný design 2,18 bodu. Kupon zde sice roste na 8,63 %, což po zdanění odpovídá zhruba 7,34 % čistého výnosu, jenže proti Dluhopisu Republiky jde stále jen o prémii kolem 2,79 procentního bodu ročně. To už je z pohledu kreditního rizika velmi tvrdé zrcadlo.

Nový Dluhopis Republiky je proto víc než jen další státní spořicí produkt. Je to zároveň test chuti českých domácností půjčovat přímo státu, konkurence bankovním vkladům, nástroj financování deficitu a nový benchmark pro celý dluhopisový trh. A podle prvních čísel se ukazuje, že když stát nabídne jednoduchý, daňově zvýhodněný a důvěryhodně zabalený produkt, umí z českých účtů vytáhnout desítky miliard velmi rychle.

 

 

 

Picture of Redakce

Redakce

Redakční články jsou ty, který vznikají jako unikátní obsah pro naše čtenáře a jsou vytvářeny zcela a pouze naší redakcí.

VÝBĚR REDAKCE