Ještě nedávno to znělo jako příběh české výrobní firmy s ambicí vyrůst v silného hráče na trhu krmiv pro psy a kočky. Vlastní značka LOUIE, masové konzervy pro domácí mazlíčky, B2B zakázky, e-shopy, zahraniční růst a k tomu nový projekt kávového oleje z kávové sedliny. Na papíře vznikal obraz vertikálně integrovaného holdingu s vlastní výrobou, technologiemi a potenciálem vyšší marže.
Jenže růst něco stojí. A ALEMAR Food Group svůj příběh dlouho financoval penězi od dluhopisových investorů.
Dluhopisová mašina
Od roku 2022 začala skupina vydávat jednu dluhopisovou emisi za druhou. Do roku 2025 šlo už o patnáct emisí v celkovém objemu 673 milionů korun, z nichž se prodaly dluhopisy za zhruba 320 milionů. Některé nesly výnosy 11 až 15 % ročně. Dokud firma hlavně nabírala kapitál a platila průběžné úroky, mohl příběh dál působit růstově. Skutečný test měl ale přijít až ve chvíli, kdy bude potřeba začít vracet jistiny.
A právě tam se začal růstový sen potkávat s realitou.
Ekonomika, která růstový příběh nepotvrzuje
Ekonomika skupiny totiž nevypadá jako příběh zdravě rostoucí firmy, která si jen dočasně pomáhá externím kapitálem. Pohled do účetních výkazů dceřiných firem, které drží reálnou výrobu a obchody, odkrývá jinou realitu.
Klíčové společnosti skupiny – ALEMAR Service s.r.o., ALEMAR Real & Trading s.r.o. a ALEMAR Assets s.r.o. – jsou dlouhodobě paralyzovány záporným vlastním kapitálem. Podle předběžných dat za rok 2025 se tento propad dál dramaticky prohlubuje. Vlastní kapitál ALEMAR Real & Trading klesl na hrozivých -102 milionů korun, u ALEMAR Service činí -96 milionů.
A ztráty pokračují. ALEMAR Real and Trading podle předběžných dat za rok 2025 vykázal ztrátu přes 31 mil. Kč, ALEMAR Service více než 15 mil. Kč. Ano, proti roku 2024 jde opticky o zlepšení. Jenže nižší ztráta ještě není obrat do zdravé ziskovosti. Znamená pouze to, že firmy ztrácejí pomaleji.
Do toho přichází další zásadní problém: finanční plánování. Prospekt sám upozorňuje na riziko špatného finančního plánování a konkrétní příklady jsou tvrdé. U ALEMAR Service byl pro rok 2022 plánován zisk kolem 3 milionů korun, realita byla ztráta kolem 40 milionů. Pro rok 2023 se čekala ztráta 11,7 milionu, skutečnost byla téměř 55 milionů. To není drobná odchylka.
První zásah: nižší výnos, delší čekání
Když se začaly blížit první splatnosti dluhopisů ve výši nižších desítek milionů korun, přišel první zásadní zásah do práv věřitelů. Na přelomu let 2025 a 2026 emitent svolal společnou schůzi vlastníků dluhopisů s návrhem na snížení výnosu na 9 % p.a., změnu výplaty úroků z kvartální na pololetní a prodloužení splatnosti až do 31. prosince 2028.
To byl zlom. Do té doby se o rizicích dalo mluvit hlavně z prospektů, účetních závěrek a struktury financování. Od ledna 2026 se tato rizika začala propisovat přímo do práv investorů. Nižší výnos, delší čekání na jistinu, méně časté úroky.
Jenže ani to nebyl konec.
Druhý zásah: zrušit dluhopisy a přepsat pravidla hry
Na jaře 2026 přišel návrh mnohem tvrdší. Společnost měla před sebou další splátky dluhopisů a podle informací od investorů už ani řádně a včas neplatila úroky. ALEMAR už tak investorům nepředkládal jen odklad splatnosti nebo úpravu kupónu. Nově se objevil návrh na zrušení dluhopisů a jejich novaci. Podstatou mělo být, že vlastníkům dluhopisů by za každý zrušený dluhopis připadla jedna investiční akcie typu B o nominální hodnotě 50 Kč a zároveň nárok na vratný příplatek mimo základní kapitál ve výši jistiny a nevyplaceného výnosu k 1. červnu 2026. Co by to pro investory znamenalo?
Nulová práva: Nabízené akcie jsou bez hlasovacích práv. I kdyby drobní investoři upsali 100 % nabízených akcií a nalili do firmy miliardy, budou mít 0 % hlasovacích práv.
Absolutní kontrola zakladatele: Zakladatel Martin Ioan Košťál sice bude majetkově naředěn na pouhých 13,69 %, ale zůstane mu 99,13 % všech hlasovacích práv. Vy dáváte peníze a nesete riziko, on dál podniká.
Nulová likvida a divadlo s dividendou: Akcie nejsou obchodovatelné na žádné burze. Sliby o budoucím vstupu na trh START pražské burzy nemají žádný termín. A dřívější výplata dividend? Čistý marketingový tah na nalákání dalších vln investorů. Vyplatit drobný zisk v situaci, kdy dceřiné firmy kolabují pod tíhou stamilionových dluhů, nedává žádný ekonomický smysl.
Investor, který měl klasický dluhopis s nárokem na úrok a splacení jistiny, by se tím přesunul do úplně jiné právní reality. Místo tvrdého dluhového nároku by držel kombinaci nehlasující investiční akcie a vratného příplatku, jehož vyplácení má záviset na ekonomické situaci a možnostech společnosti.
Pro firmu je taková konstrukce logická. Dluhopis je tvrdý závazek. Má splatnost, úrok a vytváří tlak na hotovost. Akcie a příplatky mimo základní kapitál jsou měkčí kapitál. Nevyvíjejí stejný tlak na okamžité splácení. Pro investora je to ale přesně opačný pohyb: z věřitele se stává někdo s výrazně slabší pozicí.
Přesun rizika směrem k investorům
Tím vzniká jádro celého příběhu. ALEMAR nejprve financoval růst drahými retailovými dluhopisy. Když se přiblížilo splácení jistin, požádal část investorů o horší podmínky. Když ani to nestačilo jako dlouhodobé řešení, přišel návrh přesunout dluhopisový nárok do akciově-příplatkové struktury. A mezitím firma dál pracuje s akciovým financováním, které je pro emitenta výrazně měkčí než dluh, ale pro investora slabší z hlediska práv, kontroly i jistoty návratnosti.
Falešné dilema: přijměte návrh, nebo riskujete pád
Nejtvrdší je přitom komunikační rámec vůči držitelům dluhopisů. Emitent investorům vysvětluje, že pokud nesouhlasí s navrženým řešením a budou chtít peníze hned, může to společnost dostat do insolvenčního stavu a v konkursu by mohli dostat zpět jen malou část pohledávky.
To není běžná investiční volba. Investor se z původního věřitele s jasným nárokem postupně dostává do pozice, kde má přijmout měkčí konstrukci, protože alternativa je vykreslena jako katastrofický scénář: buď souhlasíte s návrhem emitenta, nebo riskujete pád firmy a nízké uspokojení v konkursu. Jenže takto postavený rámec vytlačuje z debaty třetí možnost — formální reorganizaci pod dohledem insolvenčního soudu, insolvenčního správce a věřitelských orgánů. Ta může také mířit na zachování provozu a postupné uspokojení věřitelů, ale už v režimu, kde má věřitel aspoň standardní procesní ochrany.
Kdo ponese náklady růstu?
Celý případ ALEMAR Food Group tak není jen příběhem psích konzerv, značky LOUIE a ambiciózního výrobního projektu. Je to příběh o tom, jak se růst financovaný drahým retailem může změnit v otázku, kdo nakonec ponese náklady. Firma získávala peníze přes dluhopisy, později přes nehlasovací akcie, a když se dluhopisová zátěž začala materializovat, řešením má být další přesun rizika směrem k investorům.
Produkt může být reálný. Výroba může existovat. Ambice a snaha vybudovat něco dlouhodobého může být opravdová. Ale cenný papír je něco jiného než příběh na obalu konzervy. A u ALEMARu se právě ukazuje, jak tvrdě může dopadnout, když se atraktivní růstový příběh postaví na kapitálu drobných investorů, kteří sice dávají peníze, ale kontrolu nad tím, co se s nimi stane, v rukou nemají.
Chcete vidět celý rozbor?
Článek výše je jen zkrácený příběh. Kompletní analýza jde mnohem hlouběji: ukazuje čísla z prospektů, stav dceřiných firem, strukturu akciové nabídky, vysoké emisní ážio, omezená práva investorů, použití peněz z akcií i to, jak se dluhopisový problém postupně přelil do návrhu na zrušení dluhopisů a jejich nahrazení akciově-příplatkovou konstrukcí.
Pokud chcete pochopit, proč případ ALEMAR Food Group považujeme za jeden z nejvýraznějších příkladů rizikového retailového financování posledních let, stáhněte si kompletní analýzu.
Kompletní analýza ALEMAR Food Group
