Solar Global jako průkopník zeleného vodíku v Česku
Solar Global je první, kdo v Česku začal vyrábět zelený vodík. Na konec letošního října si český solární developer naplánoval spuštění provozu v Česku vůbec prvního průmyslového elektrolyzéru na výrobu zeleného vodíku, na který se přijel podívat i ministr životního prostředí. Proč je to důležité a jakou má vůbec Solar Global pozici na českém trhu s obnovitelnou energetikou?
S 14 parky o celkovém výkonu 126 MW zůstává v Česku jedničkou v solární energetice skupina ČEZ. Následuje firma JUFA. Po ní skupina Energy 21 a pak Decci. Na pátém místě je skupina Solar Global, která v Česku provozuje 28 solárních parků s výkonem 35 MW. Solar Global založil Vítězslav Skopal v roce 2009, který dodnes zůstává jejím rozhodujícím majitelem. V oblasti obnovitelné energetiky se pohybuje od roku 2006 a v Česku je považován za jejího průkopníka.
V roce 2006 stál u zrodu společnosti Energy 21 (česká trojka v soláru) a kolem roku 2007 začal stavět solární parky. V roce 2010 zažil solární boom. Ten má kořeny už v zákoně o fotovoltaice z roku 2006, kdy se stanovila výkupní cena ve výši 15 Kč/kW fixovaná na 20 let od výstavby elektrárny. Zákon výkupní ceny zvýšil z původních 6 Kč/kW, aby popohnal plnění požadavku, ke kterému se český stát zavázal při vstupu do EU v roce 2004, tedy že bude z obnovitelných zdrojů pokrývat 13 % výroby elektrické energie.
Zákon stanovil, že výkupní cena nesmí meziročně klesnout o více než 5 %. V roce 2009 ale přišlo něco, s čím zákon nepočítal, a to razantní pokles nákladů na FVE. Na ten zákon reagovat nestihl a stát tak nabízel opravdu štědré výkupní ceny. Podpory podnikatelům stály spotřebitele a daňové poplatníky až do loňského roku 320 miliard korun a ještě dalších sedm let se jich nezbaví. Vláda po této zkušenosti prudce dupla na brzdu. Protože nemohla na slíbené výkupní ceny sáhnout, ořezala solární zisky dodatečnými odvody a přiškrtila rozvoj solárů tak, že se v Česku prakticky přestaly stavět. Někteří investoři v té době obor opustili, jiní vyrazili do zahraničí. Příkladem je třeba dluhopisový emitent Solek, který nemá v Česku skoro nic, ale v Jižní Americe je to masivní hráč na poli energetiky. Do Česka se ale loni vrátil s plány na expanzi a solární energetika v Česku jako celek vůbec zažívá v posledních dvou letech docela. renesanci. Na obnoveném zájmu stavět se nese právě i developer Solar Global.
Dnes má Solar Global na kontě má víc než 140 solárních instalací a ve vlastních zdrojích ročně vyrobí přes 37 gigawatthodin elektřiny. Na konci minulého roku měla tato skupina bilanční sumu 3,4 mld. korun s tržbami přes miliardu. Kromě elektráren v Česku (kde jich má naprostou většinu) vyrábí v menším elektřinu ze solárů i v Německu, Rumunsku a Španělsku. V Česku zaměstnává asi 150 lidí.
V loňském roce začala ve větším měřítku stavět také pro externí klienty, přidala ale také na tempu výstavby u vlastních elektráren. Letos jejich výstavba dále akcelerovala a některé se dokončily a byly uvedeny do provozu, jako např. FVE o výkonu cca 14 MW. Podařilo se také dokončit první elektrárnu v Rumunsku (3,5 MW) a Španělsku (1 MW). Letos také získala podporu pro 47 projektů fotovoltaických elektráren o celkovém výkonu téměř 65 MW. Ty doplní bateriemi o výkonu 25 MW. Prostředky získala z Modernizačního fondu, přes který posílá EU Česku a dalším členským zemím už dva roky peníze na modernizaci svých energetických odvětví.
Na dluhopisovému trhu konkurují Solar Global třeba GEEN Aleše Mokrého nebo SOLEK Zdeňka Sobotky. Na rozdíl od nich ale Solar Global není velkým dluhopisovým emitentem. Na Dluhopisáři jsme o této skupině ani dlouho nepsali, společnost svoji jedinou veřejnou dluhopisovou emisi vydala už před více jak dvěma lety. Emise byla jen na 150 milionů korun splatných v červenci 2026. Za tyto pětileté dluhopisy nabídla 6,7 %, což bylo na tu dobu hodně (bylo to chvíli před prudkým zvedáním základní sazby ČNB z 0,50 % postupně až na 7 %). Investoři do těchto dluhopisů mohou alespoň prozatím zůstat v klidu, společnost Global Energy Investments, která dluhopisy vydávala, má dlouhodobě dobré ekonomické ukazatele aby dluh zvládla splatit.
Dobré ekonomické ukazatele má i skupina jako celek. Loni hodně těžila z panického úprku od špinavého plynu z Ruska, což se projevilo na tržbách, které dosáhly 1,259 milionů korun. Meziročně je to skoro dvakrát víc, což je dáno nejen růstem ceny elektřiny ale i růstem objemu obchodů s externími zákazníky. Čistý zisk naopak meziročně o 18 milionů klesl na 97 milionů, protože se firmám prodražilo financování dluhu kvůli loňskému obecnému růstu úrokových sazeb. Ten nemá skupina úplně zanedbatelný (míra zadlužení 67 %) také z důvodu vyšších investic souvisejících s jejím rozvojem, ale stále přijatelný.
Ukazatel EBITDA, která s úrokovými náklady nepracuje, meziročně rostl o 32 milionů korun. Především díky dražším cenám za elektřinu, které společnosti přihrály dodatečných 100 milionů na výnosech. Na ukazatel EBITDA naopak negativně působilo zvýšení solární daně a růst provozních zisků v souvislosti se vstupem na solární trhy ve Španělsku a Rumunsku. Dluhopisové věřitele chrání finanční kovenanty vč. udržení zadluženosti pod 75 % a vlastní kapitál (který loni na konci roku činil přes miliardu korun) musí být vyšší než 1,5násobek nesplacených dluhopisů (které jsou ve výši 150 milionů). Kovenanty tak zatím plní celkem pohodlně.
Zelený vodík:
Po solárech se stal Vítězslav Skopal v Česku průkopníkem další energetické vymoženosti. Jeho skupina na konci října zahájila provoz elektrolyzéru na zelený vodík, vůbec první v Česku. Několik jednotlivých zařízení na výrobu zeleného vodíku u nás sice již existuje, doposud ale vždy šlo jen o testovací projekty na využití zeleného plynu v praxi. Solar Global je první, která se do výroby pouští ve větším měřítku s jasně daným ekonomickým plánem.
Smyslem výroby zeleného vodíku je snížit závislost světa na fosilních palivech. A to tak, že jím nahradíme ten šedý. Ten je sice ještě pořád nejlevnější na výrobu, ale vyrábí se ze zemního plynu, což vede k mnohem vyšším emisím CO2. Ze zemního plynu se vyrábí i modrý vodík, třetí z typů vodíků, který je také ze zemního plynu. Zelený vodík je tedy už z názvu ekologicky nejpřijatelnější a měl by tak být další pomocnou rukou v kolektivní snaze lidstva omezit globální oteplování na 1,5 °C.
Jeho předností je, že čistou energii z obnovitelných zdrojů jako třeba fotovoltaika nebo větrné elektrárny dokáže akumulovat dlouhodobě. Třeba i v řádu měsíců, což velkokapacitní baterie nedokážou. Technologie zeleného vodíku je tak jejich vhodným doplňkem, který v budoucnu pomůže řešit přebytky elektřiny ze solárních a větrných elektráren. Počítá s ním i ministerstvo životního prostředí v klimaticko-energetickém plánu jako s udržitelnou náhradou zemního plynu. Opět nás to ale bude něco stát, zelený vodík byl podle cen z loňského roku na výrobu až 7x dražší než ten šedý ze zemního plynu.
První český průmyslový elektrolyzér na výrobu zeleného vodíku instalovala firma na jaře v Napajedlech na Zlínsku a od června byl v testovacím provozu. Elektrolyzér stál 35 milionů korun, z toho 9 milionů zaplatil na ceně stát skrze dotace ministerstva životního prostředí. Zelený vodík chce Solar Global využít zejména pro akumulaci energie. Elektrolyzér bude mít výkon 0,22 MW a vyrobí ročně 8 tun bezemisního vodíku, což umožňuje osobnímu vozu ujet 800 tisíc kilometrů nebo 80 tisíc kilometrů u vodíkového autobusu. Kromě vodíku bude elektrolyzér vyrábět i bezemisní kyslík využitelný v průmyslu, potravinářství nebo zdravotnictví. V areálu do dvou let vznikne také plnicí stanice pro vozy s vodíkovým pohonem.
Tím ale společnost končit nechce. V přípravě má další projekt u Kolína, kde by měla stát fotovoltaická elektrárna a elektrolyzér čtyřikrát větší než napajedelský. Projektů se zeleným vodíkem se v Česku obecně připravuje a staví stále více. Mezi lety 2030 a 2040 se očekává jeho masivní růst ve využívání v dopravní sféře.
Sobotkův výlet na francouzské pastviny
Solar Global není jediný dluhopisový emitent ze solárního sektoru, který se pouští do neprobádaných vod. O skupině SOLEK jsme psali podrobně v listopadové analýze a nutno říct, že do budoucna rozhodně nemá malé plány. Skupina, která proslula jako developer solárních elektráren v jihoamerickém Chile, před časem avizovala větší zaměření na Evropu včetně domovského Česka. A v našem červnovém rozhovoru pro Dluhopisář naznačil její majitel Zdeněk Sobotka, že by si rád vyzkoušel agrovoltaiku ve Francii. Přání si teď plní.
Agrovoltaika je způsob, kterým se na jednom pozemku kombinuje výroba elektřiny ze solárních parků a pěstování zemědělských plodin nebo chov zvířat. Ve Francii se systém více než kde jinde v Evropě chytnul také proto, že už tam není tolik volných pozemků, resp. tolik volných pozemků k prodeji. Pro soláry se tak v zemi hodně využívá právě tento typ projektů.
Sobotka si chce technologii odzkoušet nejdřív tam, a pokud vše vyjde, můžeme být svědky agrovoltaiky i v Česku. Ve Francii už má společnost vyřešené pozemky a přípojná místa. Nyní řeší stavební povolení. Stavět chce čtyři projekty o výkonu 53 MW, což do začátku není vůbec málo. Pozemky jsou rozprostřeny napříč Francií. Elektrárnám nebudou dělat společnost rostliny, ale hospodářská zvířata, která se na stejných pozemcích budou pást. Solek bude zemědělci platit za to, že tam může provozovat panely, a ten tak bude mít z pozemku dvojí zisk, což je ekonomický princip celého modelu. Tedy trojí, když se přičte ještě zemědělská dotace, která by padla, kdyby na pozemku stály pouze panely.
Zisk Soleku je naopak v tomto modelu osekán kvůli vyšším nákladům na konstrukci a nižšímu výkonu na metr čtvereční, ale částečně kompenzován nižším nájmem než u pronájmu klasického pozemků. V Česku pak Sobotka eventuálně počítá spíše s menšími projekty o desítkách megawattů. Na rozdíl od Skopalova zeleného vodíku ale s agrovoltaikou v Česku nestihne být první. Ve Starém Podvorově na jižní Moravě totiž skupina MND miliardáře Karla Komárka už buduje menší projekt o 100 KW, kde budou panely zakrývat vinici.
Podmínky pro agrovoltaiku u nás ale nebudou tak příznivé jako v zemi galského kohouta. Chystaná novela zákona, která má agrovoltaiku legislativně definovat, například neumožňuje stavbu solárních panelů právě nad pastvinami. Po solárním boomu uzákonil stát zákaz stavbu klasických fotovoltaik na nejúrodnějších půdách a tak panuje obava, že by někteří investoři agrovoltaiku zneužívali, aby tento zákon čistě účelovým chovem „pár ovcí“ na úrodných půdách obešli. Zájemci o agrovoltaiku přesto v Česku jsou a není jich málo. Podle statistik z registračních výzev Modernizačního fondu z let 2020 a 2021 se zaregistrovalo celkem 47 zájemců na 72 projektů o celkovém výkonu 463 MW. Většina ale chtěla stavět na travních porostech. Povoleny ale budou nejspíše jen ovocné stromy a vinné révy, o které měla zájem jen desetina přihlášených investorů. Řada těchto projektů se tak nemusí uskutečnit.
Analytik serveru Dluhopisář.cz. V minulosti připravoval či řídil dluhopisové emise za jednotky miliard korun. Je tedy spíše praktikem, než teoretikem.
