Wood Seeds přišla o ochranu před úpadkem. Její největší problém ale není ztracený čas

Když Krajský soud v Plzni vyhlásil 23. září pro Wood Seeds moratorium, mělo to firmě zajistit tři měsíce, během nichž se nemohlo rozhodnout o jejím úpadku. Společnost tak získala čas do 23. prosince, aby se pokusila stabilizovat své finance a připravit reorganizační plán. Přitom sama už v návrhu na moratorium přiznala, že se nachází v platební neschopnosti.

V moratoriu plánovala především inkasovat pohledávky, které vyčíslila na 724 milionů korun, připravit prodej části nezastavených pozemků, zachovat provoz dřevozpracujícího závodu a vyjednat s věřiteli podmínky postupného splácení. Cílem bylo přesvědčit je, že zachování provozu a postupný prodej části majetku přinesou vyšší uspokojení než konkurs.

Jenže z plánovaných tří měsíců nakonec zbylo pět týdnů. Krajský soud v Plzni 27. října moratorium předčasně zrušil a otevřel tím cestu k rozhodnutí o úpadku. Wood Seeds se odvolala, ochranu však mezitím ztratila. A s ní i jistotu, že bude mít na přípravu záchranného plánu čas až do Vánoc.

 

 

Moratorium mělo koupit čas. Neřešilo ale hlubší problémy

Moratorium nabízelo dvě možnosti. Pokud by se Wood Seeds podařilo odstranit platební neschopnost, mohla se vyhnout samotnému rozhodnutí o úpadku a dosáhnout ukončení insolvenčního řízení. Druhou cestou bylo využít ochranné období k přípravě reorganizace, která by firmě umožnila pokračovat v podnikání a své závazky řešit podle plánu schváleného věřiteli a soudem.

V případě Wood Seeds však minimálně první varianta působila dost teoreticky. Firma měla totiž nesplacené dluhopisové jistiny za více než dvě miliardy korun. Její problém navíc nebyl omezen jen na několik opožděných faktur: podle našich předchozích analýz dlouhodobě nedokázala financovat své závazky z vlastní provozní činnosti. Jen v roce 2024 jí z běžného provozu odteklo skoro 300 milionů korun a pokračující fungování umožňoval především další a další příliv nového dluhopisového kapitálu.

Bez zásadního přílivu hotovosti nebo mimořádné dohody s věřiteli by proto úplné odstranění platební neschopnosti za pouhé tři měsíce představovalo velmi těžký úkol. Mnohem realističtějším cílem moratoria tak byla příprava reorganizace.

Ani ta však neměla zrovna jednoduchou výchozí pozici. Wood Seeds sice disponovala rozsáhlým majetkem, značná jeho část ale byla vázána v lesích, pozemcích a pohledávkách. Firma tak měla v účetnictví majetek, z jehož příjmů ale nedokázala obsluhovat dluhy.

Dobrým příkladem je plánované inkaso pohledávek za 724 milionů korun. Na papíře jde o značný zdroj peněz, který by mohl s řešením dluhů výrazně pomoci. Jenže část těchto pohledávek směřuje vůči společnostem uvnitř vlastní skupiny Wood Seeds, přičemž některé z nich samy čelí finančním problémům. Pohledávka za společností, která nemá z čeho zaplatit, může mít v účetnictví hodnotu desítek i stovek milionů korun. Reálná cena může být úplně jiná.

Podobný problém se týká prodeje pozemků. V našich starších článcích jsme popsali například nákupy lesních aktiv a převody uvnitř skupiny, při nichž výrazně rostla vykázaná hodnota majetku: vzpomeňme si na pozemky, které během dvou dnů zdražily o 171 procent. Pro věřitele nyní nebude rozhodující, za kolik byly tyto pozemky kdysi pořízeny nebo oceněny, ale kolik za ně někdo skutečně zaplatí.

Moratorium tak mohlo Wood Seeds poskytnout čas na přípravu výhodnějšího prodeje majetku a dohod s věřiteli. Nemohlo ale samo vyřešit jeho nelikviditu ani vytvořit dostatečně výdělečný provoz, který firmě dlouhodobě chyběl.

 

 

Moratorium padlo na formulářích, nikoli na podezřeních z hospodaření

Krajský soud v Plzni moratorium zrušil 27. října po podnětu společnosti AP-smart business, jednoho z insolvenčních navrhovatelů. Ta zpochybnila nejen správnost souhlasů věřitelů, ale také řadu transakcí Wood Seeds, nakládání s majetkem a skutečnou dobytnost jejích pohledávek.

Zatímco výhrady k hospodaření soud jako důvod pro zrušení moratoria neuznal, při vlastním přezkumu souhlasů zjistil, že jejich podíl nedosahoval zákonem požadované většiny. Soud původně uznal podporu věřitelů představujících 51,49 % závazků společnosti, po podrobném přezkumu však dospěl k podílu pouze 48,97 %, tedy pod zákonem požadovanou nadpoloviční většinu. Důvodem byly především formální nedostatky v předložených souhlasech (zejména v podpisu věřitelů) a způsobu jejich započítávání.

Soud zároveň výslovně uvedl, že nezjistil nepoctivý záměr firmy ani zásadně nepravdivé údaje. To se však zatím týká pouze zrušení moratoria a nikoliv toho, zda vedení v minulosti nakládalo s miliardami od investorů odpovědně.

Právě tyto otázky mohou v dalším insolvenčním řízení nabýt na významu. Nezávislý insolvenční správce by se mohl podrobněji zabývat pohledávkami vůči propojeným společnostem, hodnotou majetku i okolnostmi jeho předchozích převodů. Tedy oblastmi, na které jsme upozorňovali už dávno před zahájením insolvence.

 

 

Wood Seeds má argumenty pro odvolání. Soud ale čekat nemusí

Společnost se proti rozhodnutí 29. října odvolala k Vrchnímu soudu v Praze. Její hlavní argument přitom není jen o tom, jestli soud správně sečetl souhlasy věřitelů.

Wood Seeds tvrdí, že insolvenční zákon vůbec neumožňuje zrušit již vyhlášené moratorium pouze proto, že soud dodatečně přehodnotil podmínky, za kterých ho původně povolil. Podle jejího výkladu lze moratorium předčasně zrušit na návrh většiny věřitelů nebo při zjištění nepravdivých údajů či nepoctivého záměru. Ani jeden z těchto důvodů však podle firmy nenastal.

Současně upozorňuje na chyby v přepočtu souhlasů. Podle vlastních propočtů by jejich podíl při opravě výpočtu dosahoval 50,035 % závazků, při jiném právním výkladu dokonce 53,22 %. Firma také namítá, že před rozhodnutím nedostala možnost vyjádřit se ke všem novým zjištěním soudu.

Nejde tedy jen o spor o několik podpisů. Wood Seeds zpochybňuje samotný právní základ rozhodnutí, kterým o svou ochranu přišla. Zda její argumenty obstojí, posoudí Vrchní soud v Praze.

Wood Seeds proto požádala o rychlé projednání odvolání. A má k tomu dobrý důvod: samotné odvolání totiž zrušenou ochranu neobnovuje a Krajský soud v Plzni může mezitím rozhodnout o úpadku společnosti. Firma tak potřebuje, aby odvolací soud rozhodl dříve, než její boj o zbývající čas ztratí smysl.

Kdyby moratorium pokračovalo podle původního scénáře, musel by Krajský soud v Plzni s rozhodnutím o úpadku počkat do 23. prosince. Wood Seeds by mezitím mohla pokračovat v přípravě reorganizačního plánu a jednáních s věřiteli.

Nyní může soud rozhodnout o úpadku ještě před výsledkem odvolání. Přitom sama Wood Seeds už v září přiznala platební neschopnost. Soud tedy nebude řešit, zda firma vůbec má problémy se splácením dluhů, ale zda jsou splněny zákonné podmínky pro oficiální zjištění jejího úpadku.

 

 

Reorganizace bez výdělečného motoru? Spíš řízený rozprodej majetku

Pokud soud úpadek zjistí, hlavní otázkou bude způsob jeho řešení. A právě zde se Wood Seeds výrazně liší od podniku, který se dostal do dočasných finančních problémů, ale stále má fungující a ziskový byznys.

Wood Seeds dosud neprokázala, že by její výrobní a obchodní činnost dokázala vytvářet dostatek peněz na obsluhu více než dvoumiliardového dluhu. Hlavní projekt v Břasech se roky zpožďoval, majetek se mezitím přesouval mezi společnostmi ve skupině a financování stále více záviselo na nových emisích dluhopisů. Samotný dřevozpracující areál navíc přešel na dceřinou společnost WS QUERCUS. Ani případné výdělky závodu tak nelze automaticky považovat za peníze, ze kterých může mateřský emitent splácet své dluhopisy.

Co by tedy reorganizace vlastně zachraňovala? V případě Wood Seeds by těžko mohla stát jen na obnovení běžného provozu. Musela by především nabídnout věřitelům přesvědčivý plán prodeje majetku, vymáhání pohledávek a případného získání nového kapitálu. A hlavně vysvětlit, proč by jim tento postup přinesl více peněz než konkurs.

To samo o sobě není nesmyslná představa. Pokud by například postupný prodej lesních pozemků přinesl výrazně vyšší ceny než jejich rychlé zpeněžení, mohl by být delší postup pro věřitele výhodnější. Jenže takový plán potřebuje mnohem víc než optimistické ocenění majetku. Potřebuje reálné kupující, uvěřitelné termíny prodeje a peníze na financování celého procesu. Bez toho by se reorganizace mohla změnit jen v pomalejší a dražší rozprodej téhož majetku.

Za současných okolností se proto konkurs jeví jako pravděpodobnější vyústění než úspěšná reorganizace. Wood Seeds totiž dosud nepředložila přesvědčivý ekonomický základ, na kterém by její dlouhodobé ozdravení mohlo stát. A samotný fakt, že firma vlastní rozsáhlý majetek, k úspěšné reorganizaci nestačí.

Pro věřitele navíc nemusí být rychlejší rozhodnutí o úpadku nutně špatnou zprávou. Otevře prostor k nezávislému přezkumu majetku, pohledávek a minulých transakcí společnosti. A především k posouzení, zda další fungování Wood Seeds hodnotu pro věřitele vytváří, nebo naopak spotřebovává peníze, které by jim ještě mohly připadnout.

Wood Seeds tak nyní bojuje o čas, který jí měl umožnit připravit vlastní řešení. Jenže hodnota dalších dvou měsíců se nebude odvíjet od toho, kolik jednání během nich firma absolvuje, ale kolik peněz skutečně dokáže získat a zda nabídne věřitelům lepší řešení než konkurs.