Společnost ybox24 je český startupový projekt podnikatele Petra Štěpánka, vlastníka prodejce vozů ŠtěpánekAuto. Tento podnikatel dluhopisy dlouhodoběji financuje svůj automobilový byznys, a jejich prostřednictvím se rozhodl financovat i tento startup. V loňském roce si pro tyto účely schválil dluhopisový program až na 800 milionů korun dluhopisů, přes který může pro ybox24 vybírat peníze.
Emitentovi jsme se věnovali již loni. V té době šlo o novou společnost, která chtěla vybudovat stovky zásilkových boxů po celé republice, které ale na rozdíl od konkurence (typu Alzaboxy nebo Zásilkovna) měly sloužit jako úschovna a P2P služba pro předávání věcí mezi lidmi, nikoliv jako místo pro balíčky z e-shopů.
Nyní přišel čas podívat se, co se od loňského roku změnilo – kolik dluhopisů se upsalo, zdali se změnily podmínky zajištění či jak a kam se posunul samotný. model podnikání.
Co se změnilo od loňské analýzy
Když jsme ybox24 analyzovali před rokem, šlo o projekt v rané startovní fázi. Firma neměla historii, tržby ani vyzkoušený byznys model. Stála na ambiciózním plánu vybudovat stovky boxů po celé republice a expanzi do zahraničí, přičemž financování měly zajistit dluhopisy s úrokem kolem 9–10 %. Už tehdy jsme psali, že jde typově o startupový projekt vhodný spíše pro rizikový kapitál než pro retailové dluhopisy – bez zajištění, bez kovenantů a s minimem vlastního kapitálu. Nový prospekt z roku 2026 ukazuje, že se od té doby některé věci posunuly dopředu, zatímco jiné (možná důležitější) zůstaly i nadále stejné.
Síť boxů – mnohem větší pokrytí
Největší rozdíl je vidět v samotné síti boxů. Z původního plánu postavit 100 schránek v Praze je dnes již pokořená meta: přibližně 140 boxů je již v provozu a dalších zhruba 30 lokalit zasmluvněných. To je jednoznačné plus oproti loňsku, kdy stálo jen 40 boxů.
Zde ale přichází zásadní kontrast. Podle prospektu činí současná obsazenost boxů pouze 2–3 %. To je velmi nízké číslo, které zatím nenaznačuje, že by se služba dokázala přiblížit ekonomicky udržitelnému provozu. Samotná firma v prospektu dodává, že podle jejího názoru to „neodráží budoucí stav“, nicméně v tuto chvíli je to zkrátka realita.
Ekonomika – více dluhů, záporný vlastní kapitál a slabá prodejnost dluhopisů
Největší posun vidíme v kapitálové struktuře – a bohužel spíše rizikový. Pokud jde o ekonomiku, firma byla před prvním dluhopisovým programem prakticky prázdnou schránkou a projekt byl do té doby financován pouze zápůjčkou (7,5 % p.a.) od zakladatele ve výši 30 milionů Kč (kterou lze kapitalizovat), za které se pořídilo prvních 40 boxů v Praze.
Tato půjčka, která nese úrok 7,5 %, byla meziročně navýšena z původních 30 mil. na cca 43 mil. Kč. Půjčce jsme vytýkali její design– vůči dluhopisovým investorům by bylo více fér, kdyby byla taková půjčka podřízená jejich bondům, což neplatilo ani před rokem, a nebylo napraveno dodnes. Zároveň jsme vytýkali, že půjčku lze přeměnit na podíl ve firmě, což by u takového startupu slušelo i dluhopisům, které tuto možnost nemají.
Nově přibyl i bankovní úvěr sjednaný v České spořitelně v již načerpané výši 25 mil. Kč, tedy seniorní dluh stojící nad dluhopisy. Tento dluh má maximální rámec 30 mil. Kč, splatnost v roce 2031 a je úročený sazbou 1M PRIBOR + 2,5 %, což v současnosti odpovídá cca 6 procentům ročně.
V únoru 2025 vyšly první tři emise v objemu 60 mil. Kč, úročené roční sazbou 9,0 až 9,8 %. Firma jejich prodejem za rok získala cca 6,7 milionů Kč, tedy asi jen 10 % cíleného objemu. U dvou novějších emisí proto zvýšila nabízený úrok (až na 11,5 %). Mezi první a pátou emisí je tedy rozdíl 2,5 procentního bodu, přestože jsou od sebe jen rok a mají obě dvouletou splatnost.
Emitent na konci 2024 vykazoval záporný vlastní kapitál -3,4 mil. Kč a ke dni prospektu disponoval hotovostí cca 1,2 mil. Kč. Z pohledu investora je posun jasný: projekt je víc zadlužený než loni, ale pořád bez vlastního kapitálu, který by absorboval případné ztráty. Dluh tedy roste, zatímco projekt je pořád ve fázi, kdy neukazuje udržitelnou ekonomiku ani jasný plán, jak se do ní dostat (viz níže).
Skupinové ručení a zástavy
Ještě loni jsme tento startup analyzovali jako samostatnou firmu, protože nenesla žádné ručení. Po roce ji majitel Štěpánek propojil se svou dluhopisovou skupinou ŠtěpánekAuto. Jak jsme naťukli v úvodu, tato skupina (zastřešená firmou ŠACompany) má reálný byznys – zejména prodej a financování automobilů. Žádná z těchto firem ale za tyto dluhopisy neručí.
Ručitelem je totiž samostatná firma ŠAInvestment, která vznikla v únoru 2020. Jde o účelovou firmu pouze na sběr kapitálu přes dluhopisy, která z nich tuto automobilovou skupinu financuje. Že firma nedělá nic jiného ukazují i její finanční čísla –na konci roku 2024 měla v účetnictví vlastní kapitál +4,3 miliony Kč a dluhy za 431 milionů Kč. Veškeré tyto peníze byly pouze půjčeny dále do této skupiny za o něco vyšší úrok. Samotný ručitel má navíc jen v letech 2026-2027 splatit přes 320 milionů Kč:
Za dluhopisy tedy ručí další účelový emitent, kterému by se samotnému hodilo ručení od automobilové skupiny, která má skutečně nějaký byznys. Firmy v ní mají dohromady +150 milionů vlastního kapitálu, ale Štěpánek je vlastní napřímo a odděleně. Zároveň mají obrat cca 643 mil. Kč, provozní zisk +60 mil. Kč a reálná aktiva.
Kromě ručení mají dluhopisoví věřitelé i zástavy – automobily emitenta, které mají v účetnictví pořizovací hodnotu 1,3 mil. Kč. U dluhopisového programu za 800 milionů je tedy zástava v hodnotě jednoho nového značkového auto. To kryje dluhopisový program asi 0,1 procenty.
Přijde nám to tedy vůči dluhopisovým věřitelům relativně nefér. Nová ochrana je totiž kryje cca 5,5 miliony Kč (=vlastní kapitál ručitele + automobily). Z našeho pohledu takový způsob ošetření rizik u dluhopisů nepůsobí primárně jako snaha skutečně posílit ochranu věřitelů, ale spíše jako marketingový prvek při distribuci dluhopisů. V praxi to pak může vést k jednoduché marketingové větě typu „dluhopisy jsou zajištěné, mají ručení i zástavy“, což mnoha investorům stačí ke spokojenosti.
Jak ybox24 změnil příběh o svém byznysu
Společnost ybox24, která oficiálně zahájila činnost v květnu 2024, se ještě na začátku loňského roku prezentovala jako úplně jiný typ služby než Zásilkovna nebo Alzaboxy. Ty fungují výhradně jako infrastruktura e-shopů: balík přijede od dopravce, zákazník dostane kód a vyzvedne si ho z přidělené schránky. Systém je pevně napojený na logistiku obchodů a běžný člověk si tam nic „jen tak“ nevloží.
Ybox24 chtěl jít opačnou cestou. Nabízel myšlenku sdílené úschovny, kde si může box pronajmout kdokoliv a uložit do něj věci pro jinou osobu – bez e-shopu, bez dopravce, bez složitého workflow. Přístup se měl řešit jednoduše přes PIN v aplikaci a služba měla být maximálně flexibilní. Odpovídalo tomu i rozmístění boxů: ne parkoviště a benzinky, ale obchodní centra, nemocnice a pěší zóny, kde se lidé běžně pohybují. A zatímco tradiční hráči stojí na partnerstvích a veřejném prostoru, ybox24 si boxy vlastnil a pronajímal místa přímo v interiérech.
Sám zakladatel Petr Štěpánek popisuje, že projekt vznikl původně jako řešení pro bezkontaktní předávání klíčů u autopůjčovny – tedy jako chytrý „keybox“. Z této myšlenky pak vyrostla ambice vybudovat „univerzální“ síť autonomních boxů, které může kdokoli použít bez svolení provozovatele a k jakémukoli předání mezi lidmi.
Jak ale ukazují nová čísla, tento obchodní nápad se (alespoň zatím) téměř vůbec neuchytil. Již jsme naťukli, že boxy, kterých je dnes po republice již 140, mají aktuální obsazenost pouze 2–3 %. Nový prospekt proto ukazuje výraznou změnu priority. Původní P2P příběh v něm sice zůstal, aby se ybox24 odlišil od klasických výdejních boxů, ale strategický směr je dnes úplně jinde. Hlavní budoucnost projektu, jak ji definuje prospekt 2026, leží hlavně v integraci s e-shopy a dopravci, přičemž další budování sítě se má řídit právě e-commerce potenciálem regionů.
Jinými slovy: to, co firma před rokem prezentovala jako ostrý kontrast vůči výdejním boxům, dnes sama postupně přibližuje jejich modelu. P2P úschovna úplně nezmizela, v reálném obchodním plánu je ale už jen doplňkem. Ybox24 se tedy přesouvá z původní myšlenky „box pro kohokoliv“ k modelu, kde bude konkurovat právě těm hráčům, od kterých se dříve distancoval.
Proč původní P2P model mohl dávat smysl na papíře, ale ne v realitě
Myšlenka sdílené úschovny: „dejte něco do boxu, druhý člověk si to kdykoliv vyzvedne“ může v prezentacích působit inovativně a moderně. Zvlášť ve světle pojmů jako je sdílená ekonomika, chytré město a flexibilita 24/7. Reálné využití této služby je ale minimální a neděje se v měřítku, které by uživilo celorepublikovou síť boxů. Otázka totiž je, jak často člověk vlastně potřebuje něco někde předat druhé osobě. A když už, proč by se oba aktéři měli učit novou aplikaci nebo jezdit k boxu, když tuto věc vyřeší již známá a zaběhlá pošta (která nákup přiveze až domů vlastní logistikou), či osobní předání.
Ano, v praxi mohou existovat situace, kdy se může drop-off box hodit. Ale to, že pár lidí nechce předávat klíče osobně, ještě neznamená, že to utáhne celostátní infrastrukturu. Většina lidí to řeší jednoduše: vezme věc s sebou do práce, pošle ji klasickým balíkem, nebo se prostě sejde s tím druhým. Aby P2P model fungoval, musí se oba uživatelé naučit pracovat s aplikací, vědět o službě a být ochotní jet k boxu. Kvůli něčemu, co řeší jednou za měsíc, zkrátka většina lidí takovou bariéru nepřekoná. Startupy totiž často přehlížejí sílu jednoduchosti. Většina lidí nechce měnit zaběhlé postupy, pokud k tomu není extrémně silný důvod. A mezi „domluvíme se“, „pošlu to poštou“ nebo „nechám ti to ve yboxu“ většinou vítězí to, co už znají.
Druhá věc je i to, kolik lidí by v takové situaci o existenci této služby vůbec vědělo. Šíření povědomí ve veřejnosti o službě ybox by mohlo trvat i roky, než by se z ní stala obecná známost. A ani v takovém případě není garance, že by lidé službu využívali, protože její využití se zkrátka hodí spíše na výjimečné situace, které jsou zvyklí řešit jinou cestou. I v teorii jde tedy o jen velmi málo frekvenční službu, na rozdíl od zasílání balíků od e-shopů.
Služba by mohla dávat smysl jako doplněk do jednoho obchodního centra, ale ne jako národní infrastruktura financovaná dluhopisy. Přesto ybox24 plánoval a nadále plánuje stovky schránek po celé zemi (do budoucna i v zahraničí) a investice v řádu stovek milionů korun. Zakladatel s čerstvým nápadem to totiž může zpočátku vidět jinak. Věří, že město je plné „mikro situací“, které si přímo říkají o sdílenou schránku: předávání klíčů uklízečce, střídání nájmů, rozvedení rodiče, opraváři čekající na přístup, anonymita u Vintedu, a tak dál. A protože tyto situace existují, má pocit, že je stačí digitalizovat a sjednotit do jedné elegantní služby. K tomu přidá přesvědčení, že jakmile infrastrukturu postaví, lidé si pro ni sami vymyslí další použití. Většina těchto boxů ale dnes zeje prázdnotou a když takový startup chcete financovat dluhem, věřitelé s pevnými daty splatnosti opravdu nebudou čekat roky na to, až (a jestli vůbec) se „to rozjede“.
Současný byznys model: když P2P nestačí, přichází e-commerce
Po prvním roce provozu přišel tedy u ybox24 nevyhnutelný reality check. Síť boxů už stála, investice byly utracené, ale původní P2P využití se ukázalo jako téměř nefunkční. Obsazenost schránek se reálně pohybovala kolem zmíněných 2–3 %, což je číslo, které nedokáže utáhnout ani provoz jedné lokace, natož infrastrukturu za stovky milionů. V takové situaci startup obvykle udělá to, co ybox24: začne hledat nový způsob využití pro již vybudovanou síť. A nejbližší logický směr jsou balíky z e-shopů. Firma tak postupně začala přebírat prvky modelu, od kterého se původně chtěla distancovat.
Nově se tak přibližuje způsobu fungování Alzaboxů či Zásilkovny, přestože boxy těchto služeb tvoří dnes hustou síť pokrývající celou Českou republiku, a od začátku byly stavěny v těch nejlepších lokalitách právě pro tento účel. Naopak schránky firmy ybox byly původně stavěny k úplně jinému účelu na jiných místech a i dnes nabízí násobně menší pokrytí. Zároveň postrádají známou značku: zákazníci nejsou zvyklí vybírat ybox v košíku a chybí jim i logistická historie, která by službě dodala důvěru Přesto mají dnes v tom samém těmto zavedeným značkám konkurovat.
Jenže i zde s malým rozdílem, který je má od této známější konkurence zřejmě odlišit. Služba totiž přidává originální, ale ne úplně intuitivní model. Ten funguje tak, že pokud si zákazník při objednávce v e-shopu zvolí doručení do ybox, neplatí předem žádné poštovné a po vložení zásilky platí jen za dobu uložení v boxu. Výsledkem je tak byznys model, který už není čistě P2P ani plnohodnotná alternativa zavedeným výdejním sítím. Je to hybrid vzniklý z nutnosti najít využití pro infrastrukturu, která se v původní podobě ukázala jako neudržitelná. Tento nový model „doprava zdarma, plať jen za čas v boxu“ je navíc z hlediska psychologie zákazníka i ekonomiky projektu minimálně problematický.
Proč ani současný byznys model nemusí dávat smysl
Na první pohled originální nápad: doprava z e-shopu zdarma, kurýr zdarma, a zákazník platí jen za dobu, kterou zásilka stráví v boxu. To zní pro zákazníka hezky: „žádné poštovné, jen pár korun za čas“. Cena zásilku za hodinu strávenou v boxu má zákazníka stát jen 2 Kč, co vychází na 6 Kč, pokud si balík vyzvedne za tři hodiny. Zákazník tedy platí téměř „symbolickou“ cenu, a čím dříve přijde, tím méně platí. Z marketingového hlediska je to „sexy“.
Zároveň je to ale dopředu neurčitá cena – zákazník neví, kolik ho to bude nakonec stát. A z pohledu psychologie lidé milují jasná čísla. U dopravy se dlouhodobě ukazuje, že fungují fixní částky: 69, 89 nebo 99 korun. Člověk ví, na čem je. Model ybox24 ale pracuje s opačnou logikou: doprava „zdarma“, ale platba za každou hodinu uložení. V lidech to vyvolává stres, že pokud balík nestihnou vyzvednout včas, tak přeplatí. I kdyby to bylo o pár korun, mozek to nemá rád. A pokud už je někdo zvyklý na boxy typu Zásilkovna s fixní cenou, tohle mu nepřináší zásadní výhodu, jen jiný typ nejistoty. Pro pár „šetřílků“ tedy může jít o zajímavý nápad, pro masy ale spíše o mírně otravný pricing model.
Výsledek? Část lidí tomu vůbec nebude rozumět, další část bude mít pocit, že je „trestána“ za zácpu, delší směnu nebo nečekané zdržení a pro mnoho zákazníků je nepříjemný už jen fakt, že konečnou cenu neznají předem. Nejde o to, zda finální částka vychází na 6 nebo 12 korun, ale o psychologii. U dopravy je předvídatelnost důležitější než nízká cena. Variabilní model tak spíše odradí, než přitáhne.
Navíc, tu dopravu někdo stejně musí zaplatit. A při detailnějším pohledu je zřejmé, že tento cenový model nepokrývá téměř nic z toho, co provoz takové sítě stojí. Firma si totiž účtuje zmíněné 2 Kč za hodinu u běžných schránek (a 3–4 Kč u větších), což znamená celodenní uložení za maximálně 48–96 Kč. I kdyby si zákazník pro balík z e-shopu přišel do boxu až za 12 hodin, zaplatí jen 24 Kč. To vůbec nepokrývá náklady na kurýra (reálné náklady na poslední kilometr mohou být klidně 40–70 Kč a více), náklady na samotný box (pořízení, údržba, vandalismus), náklady na provoz aplikace, ani náklady na nájem místa (nemocnice, obchodní centra atd.) Takový model tedy nemůže žít jen z hodinového poplatku.
Pokud má tento model uživit všechny náklady, ekonomicky by musel obsahovat i další zdroje příjmů (např. fixní poplatek od e-shopu za zásilku). V prospektu ani dalších materiálech pro investory ale žádný takový dodatečný zdroj příjmů zmiňovaný není. Celý model stojí jen na hodinovém poplatku 2-4 Kč od koncového zákazníka.
Existuje zde také zajímavý paradox. Služba má totiž vydělávat na tom, když v boxu zásilka zůstává dlouho (více hodin = více Kč). Ale z provozního hlediska firma naopak potřebuje, aby zásilky mizely rychle, protože se tím uvolňuje kapacita boxů. Stejně jako je to v zájmu Alzaboxů nebo Zásilkovny, kterým vyhovuje, pokud si lidé vyzvedávají své balíky rychle. Takže pokud by zákazníci byli v případě služby ybox svědomití a vyzvedávali zásilky ihned, služba téměř nic nevydělá (protože si účtuje za čas). Pokud ale budou nechávat zásilky v boxech ležet dlouho, mezitím je ten box blokovaný a firma jej nemůže použít pro další zásilky. Klasické box služby mají většinou časový limit (3–5 dní a hotovo), protože kapacita je zde cenná jako zlato. Zde ale firma zkouší model „maximální doba uložení není omezena“, což z finančního pohledu vypadá jako provozní sebevražda a byznysově jako velmi nedotažený model.
U zavedených hráčů typu Zásilkovna funguje model zcela jinak: jejich zákazníkem je e-shop, ne koncový uživatel. E-shop má se Zásilkovnou smlouvu a platí jí za každou zásilku B2B cenu (typicky desítky korun podle objemu a služby), a teprve on se pak rozhodne, kolik z toho promítne zákazníkovi do „poštovného“ a kolik schová do marže nebo marketingu (proto dnes u mnoho e-shopů existuje známá sleva „doprava zdarma nad 1000 Kč“). Z pohledu koncového zákazníka je to jednoduché – v košíku vidí fixní částku za dopravu, zaplatí ji e-shopu a dál to neřeší.
U yboxu je logika na papíře úplně opačná: firma tvrdí, že ani e-shop, ani kurýr nemají platit nic navíc a celý model má stát na tom, že si konečný zákazník zaplatí 2-4 Kč za každou hodinu, kterou balík leží v boxu. Tedy místo standardního B2B vztahu, kde e-shop platí dopravci za službu, tu má celá ekonomika služby stát na drobných hodinových poplatcích od lidí, kteří jsou zvyklí na jednoduché, předem dané poštovné – což je zásadní rozdíl oproti tomu, jak je dnes postavený téměř celý balíkový trh.
Zásilkovna navíc není jen „skříňka u Lidlu“. Je to logistická firma, která má vlastní depa, třídicí centra, vlastní auta a vlastní nebo partnerské kurýry. Boxy a výdejny jsou jen koncový výdejný bod na špičce ledovce, pod kterým je celé logistické „monstrum“. Ybox má naopak z toho celého koláče jen tu viditelnou špičku, kterou jsou boxy. Podle prospektu nemají vlastní síť kurýrů, vlastní depa a třídění, vlastní end-to-end balíkovou logistiku.. ale přesto na papíře říkají, že doprava z e-shopu do yboxu je zdarma a zákazník platí jen čas v boxu. V realitě to ale znamená, že někdo ten balík musí vyzvednout ve skladu e-shopu, dostat ho do depa, a rozvozem ho dovézt až k tomu konkrétnímu yboxu. Znamená to tedy, že ybox buď vybuduje vlastní minimálně městskou rozvážkovou síť (což je velmi drahé), nebo tuto službu outsourcuje klasickým dopravcům, kteří si samozřejmě za každý balík řeknou normální B2B cenu, jako u Zásilkovny. A to je přesně jádro problému: Zásilkovna/Alza mají logistiku jako svůj hlavní business, kde jsou boxy jen výdejním bodem. Ybox má prozatím jen tento výdejní bod – bez vlastního dopravce.
Zakladatel pak v placeném rozhovoru pro CNN Prima News z dubna 2025 popisuje, že tento „kurýr zdarma“ není jen novinka pro e-shop balíčky, ale stejná služba existovala i rok zpátky pro P2P předávání mezi lidmi. Lidé totiž mohou u boxů využít služeb kurýra, který přijede k nim domů, přiveze obal, zásilku před zákazníkem zabalí, odveze do boxu, který si zákazník určí, a za tuto celou službu člověk údajně neplatí vůbec nic (platí jen za čas v boxu). Tím ale celý model působí ještě nákladněji: přibývá dispečink, kurýr a obalový materiál, ale v oficiálních materiálech stále není vysvětleno, z jakých konkrétních příjmů se takové služby mají dlouhodobě financovat.
Z pohledu investora zde tak chybí popis financování klíčové části byznys modelu, a sice jak je zaplacena samotná doprava do boxu a jaký podíl z celkových nákladů na dopravné (v případě e-shopů) připadá na firmu ybox. Investor se má rozhodovat jen na základě informace, že koncový zákazník platí 2 Kč/hodinu uložení, ale nevidí, jak je z toho uživena celá logistika. Prospekt neukazuje žádný konkrétní byznys plán, který by propojil 2 Kč/hod s nájmy, servisem, IT, podporou, marketingem, dopravou balíků a úroky z dluhopisů 9–11,5 %. Není tam plán tržeb, scénáře obsazenosti (např. jaká míra obsazenosti by při současné ceně a nákladech znamenala break-even), ani popsané další zdroje tržeb mimo ony 2 Kč/h. Náklady na celý tomto byznys si přitom jen za letošní rok vyžádají 70-80 milionů korun.
Naše teorie je, že současný model je ve skutečnosti jen draze dotovaná fáze „číslo nula“. Firma směrem k veřejnosti opakuje, že kurýr je zdarma, e-shop ani dopravce nic navíc neplatí a celý model má stát na tom, že konečný zákazník zaplatí 2–4 Kč za každou hodinu, kterou balík leží v boxu. Jenže z těchto částek objektivně nelze zaplatit dispečink, kurýra, auto, obalový materiál, nájem místa, IT ani úroky z dluhopisů – takže někdo to nutně musí dotovat. V praxi to dnes mohou být buď peníze investorů (dluhopisy, úvěry, půjčka majitele), nebo nějaké B2B dohody, které ale prospekt ani web nijak konkrétně nerozepisují.
Teoreticky to může připomínat známý vzorec digitálních platforem: nejdříve levná, „až podezřele výhodná“ služba, dotovaná z cizích peněz, aby si na ni lidé zvykli – a teprve později přijde fáze zdražování a přenášení reálných nákladů na uživatele a partnery. Rozdíl je v tom, že u globálních platforem tomu předchází masové rozšíření služby. U yboxu zatím vidíme opak: drahý model bez jasné monetizace a obsazenost 2–3 %, tedy spíš experiment financovaný dluhopisy než stabilní, dopočítaný byznys.
Závěr:
Ybox24 představuje technologický startup, který vlastní síť samoobslužných úschovných boxů, k nim software a mobilní aplikaci, a snaží se na tom postavit infrastrukturu pro předávání zásilek – od osobního předávání mezi lidmi až po napojení e-shopů a dopravců.
Oproti předchozímu roku se tento příběh výrazně změnil. Síť po Praze narostla na 140 boxů, jejich obsazenost se ale podle prospektu stále pohybuje jen v nízkých jednotkách procent a ekonomika emitenta je dnes zadluženější, s negativním vlastním kapitálem a velmi omezenou hotovostí. Formálně sice přibylo ručení „skupinou“ a zástava vozového parku, při pohledu na čísla ale vychází, že ručitel je sám silně zadlužená společnost s vlastním kapitálem v jednotkách milionů a závazky ve stovkách milionů korun a hodnota zastavených aut pokrývá jen zanedbatelný zlomek cílového objemu programu. Z pohledu věřitele tak tyto prvky působí spíše jako marketingový argument pro prodej dluhopisů než jako skutečná ochrana v případě problémů.
Samostatným tématem je celý byznysový koncept, který původně začal jako P2P služba sdílených schránek pro předávání „čehokoli“ mezi lidmi. Tento model ale vzhledem k velmi nízké obsazenosti zjevně nenaplnil očekávání, a meziročně proto firma výrazně změnila narativ: těžiště se přesunulo k e-commerce a podobnému modelu, na kterém fungují známé služby typu Alzabox či Zásilkovna. Ani tento nový směr však v prospektu není dotažený do podoby srozumitelného a ekonomicky uchopitelného modelu. Prospekt sice popisuje, že koncový zákazník nemá předem platit dopravu a má hradit pouze čas uložení zásilky v boxu (cca 2 Kč za hodinu), ale už nevysvětluje, kdo konkrétně financuje samotnou dopravu do boxu, jak jsou rozděleny příjmy a náklady mezi e-shop, dopravce a ybox24, ani neuvádí konkrétní plán tržeb či scénáře obsazenosti, ze kterých by šlo ekonomiku projektu vyčíst.
Celkový obrázek je tedy následující: dluhy financující projekt rostou, byznys model není investorovi v prospektu představen tak, aby se dal ekonomicky dopočítat, původní P2P plán pravděpodobně selhal a i nová „e-commerce“ verze příběhu v této fázi nevypadá jako stabilní, prověřený model, ale spíše jako pokračující experiment financovaný cizími penězi. Z investorského hlediska proto podle nás nedává smysl tyto dluhopisy vnímat jinak než jako vysoce rizikovou sázku na startup, kde poměr rizika a návratnosti podle nás dostatečně nekompenzuje podstupované riziko.
