Vše, co potřebujete vědět o preventivní restrukturalizaci

V Česku v loňském roce zbankrotovalo 659 firem a dalších 1056 návrhů na bankrot se podalo. Festivalem krachů je potom český dluhopisový trh, kde loni zamířilo do insolvence 34 firem a kde podle statistik „zařve“ každá třináctá firma, která na daný trh vstoupí. Statistiky to jsou vůbec zajímavé, podrobněji jsme o nich referovali zde. Slavně nedopadají ani následné insolvence, kde je jen minimální návratnost a často se do věci zapojuje státní zastupitelství.

Podnikatelé mají obecně z insolvence strach a tak své problémy začínají řešit až ve chvíli, kdy je pozdě. Často i roky poté co se jejich podnik dostal do úpadku. V tu dobu už ale často bývá na nějakou záchranu pozdě a z insolvence se díky reorganizaci dostane z potíží jen zlomek firem. Ze zhruba 17 tisíc firem, které od roku 2008 do léta 2021 zamířily do insolvence, se z problémů dostalo díky reorganizaci jen 89 z nich. Nepovedlo se to ani dluhopisovému emitentovi C2H, který vlastnil módní značku Pietro Filipi a nechal za sebou dluhy ve stovkách milionů. Kdyby si čeští podnikatelé problémy přiznali včas, měli by v rukou mnohem více nástrojů, jak situaci řešit. Při včasném řešení lze totiž hodně věcí zachránit a škody omezit na minimum. Ať už prodejem majetku, prodloužením splatností, získáním nového investora apod.

Pokud ale tvrdohlavý podnikatel nechá celou věc zajít až do insolvence, ztratí nad vším kontrolu. Jeho majetek bude muset čelit nuceným výprodejům „pod cenou“, sám podnikatel bude muset čelit pokusům o vymáhání pohledávek a obvykle i zájmu orgánů činných v trestním řízení a nic neprojde bez schválení insolvenčního správce. A v Česku takhle končí spousta firem. Často i podnikatelé, kteří to na začátku mysleli dobře, ale finanční tíseň a neschopnost vystoupit před věřiteli a vyložit karty na stůl udělá z jejich byznysů běžná letadla, která budou sbírat kapitál do poslední chvíle, a to i s vědomím, že už to téměř nemají šanci vrátit. Pro tyto firmy je v jejich posledním tažení insolvence pak již vyloženě nežádoucí. Mohlo by tak totiž vyjít najevo, kolik z vybraných peněz vytunelovali, a tak hrají o každý rok kdy letadlo ještě může chvíli letět, aby z toho v trestně právní rovině mohli později nějak vyklouznout, často díky právním kličkám, nedostatku důkazů nebo jiným strategiím, které ztěžují práci orgánům činným v trestním řízení.

K dřívějšímu řešení obtíží má majitele firem motivovat nový zákon, který v Česku zavádí takzvanou preventivní restrukturalizaci. Tento zákon vstoupil v účinnost loni na podzim, ve veřejném prostoru se mu ale moc pozornosti nedostalo. Jedná se přitom o poměrně významný prostředek, jak mohou podnikatelé v Česku začít včas řešit doutnající finanční problémy a vyhnout se tak úpadku.

 

Co je to preventivní restrukturalizace a jak se liší od klasické insolvence

Zatímco klasické insolvenční řízení je formální veřejný proces před insolvenčním soudem, který vzniká úpadkovým stavem dlužníka a týká se všech jeho věřitelů, preventivní restrukturalizace je oproti tomu v podstatě zákonem upravená neveřejná dohoda mezi podnikatelem ještě v předúpadkovém stavu a jeho vybranými věřiteli. Při preventivní restrukturalizaci se takový dlužník snaží s vybranými věřiteli dosáhnout uzavření speciální dohody, kterou je restrukturalizační plán. Podstatné je, že s tímto plánem nemusejí ani všichni souhlasit.

Předpokládejme, že vlastníte firmu, která má v příštím roce splatných několik větších jistin. Doposud se vašemu podnikání dařilo, ale nedávné globální ekonomické otřesy, narušení dodavatelských řetězců a nárůst cen surovin vedly k tomu, že vaše firma spadla do finančních obtíží. Přestože dosud není v úpadku, vaše cash flow je pod tlakem a firma začíná mít problémy s včasným splácením svých krátkodobých závazků. Navzdory tomu má ale stále silnou tržní pozici, kvalitní produktové portfolio a loajální zákaznickou základnu. V tu chvíli si uvědomíte, že je načase jednat a finanční situaci stabilizovat. Jako vhodné řešení se zde nabízí právě preventivní restrukturalizace.

Jeho smyslem je zajistit vám před věřiteli určitou míru ochrany, abyste získali čas a mohli s dotčenými stranami svou situaci patřičně rozebrat a dojít k nějakému řešení. Dříve (před přijetím nového zákona) byla taková jednání o dost složitější, protože se jednalo až v době úpadku a jakýkoliv věřitel se splatnou pohledávkou se mohl kdykoliv rozhodnout podat insolvenční návrh. Stačilo se nedohodnout třeba jen s dvěma takovými věřiteli se splatnými pohledávkami a ti celou věc podnikateli „vytrhli z rukou“ a obrátili se na insolvenční soud, který mohl celou záležitost předat insolvenčnímu správci. Tady takovou moc nemají, protože se stále jedná o předúpadkový stav.

Není ani podmínkou, aby s plánem restrukturalizace souhlasili všichni věřitelé, stačí tři čtvrtiny z těch oslovených. V případě nesouhlasu některého z oslovených věřitelů pak do hry vstupuje restrukturalizační soud, který buď dá plánu restrukturalizace zelenou, nebo ne. V takovém případě však musí plán zachovat rovné zacházení s nesouhlasícími věřiteli. A těm věřitelům, s kterými dlužník svůj plán neřešil (tzv. nedotčení věřitelé), splácí dluhy klasicky dál.

Nový zákon řeší i situaci, pokud je řešením podnikatelových finančních obtíží zajištěná půjčka od třetí strany. Zde až doposud hrozilo, že v případě následného vstupu podnikatele do insolvenčního řízení bude ustanovený insolvenční správce takto poskytnuté zajištění sporovat, například z toho důvodu, že jeho sjednání nebylo přiměřené a bylo poškozující vůči ostatním nezajištěným věřitelům. Novému věřiteli, který měl podnikatele vytáhnout z problémů, tedy v takových případech chyběla jistota. Zákon o preventivní restrukturalizaci proto zavádí ochranné prozatímní a mezitímní financování, které bude (při splnění zákonných předpokladů) v případně následně zahájeném insolvenčním řízení proti takovým žalobám chráněné.

Z procesu preventivní restrukturalizace jsou také automaticky vyloučeny byť i jen částečně sporné pohledávky. Zákonodárce v tomto ohledu dává najevo, že preventivní restrukturalizace by neměla sloužit jako náhrada za standardní soudní řízení, v rámci kterého by se případně spornost pohledávek měla řešit.

 

Obecné principy preventivní restrukturalizace:

  • předúpadkový stav s cílem odvrátit hrozící úpadek
  • co možná nejširší (ale ne nutně úplný) konsenzus
  • obecná neveřejnost
  • soud zapojen jen ve specifických případech

 

Dvě nová moratoria:

V klasické insolvenci dává moratorium dlužníkovi čas na to, aby si uspořádal své majetkové poměry před tím, než insolvenční soud rozhodne o jeho úpadku a zahájí insolvenční řízení. Návrh na moratorium může podat pouze dlužník, a to do 7 dní od podání insolvenčního návrhu. Soud pak musí rozhodnout prakticky ihned (do konce následujícího pracovního dne). Moratorium pak může v insolvenčním řízení trvat maximálně 3 měsíce (s možností prodloužení o dalších nejvýše 30 dní).

Nový zákon o preventivní restrukturalizaci naproti tomu zavádí dva zcela nové druhy moratorií, jejichž smyslem bude zajistit podnikateli dostatek času pro vedení jednání s dotčenými stranami. Individuální moratorium bude účinné nanejvýš vůči třem označeným věřitelům a všeobecné moratorium pak dopadne v zásadě na všechny (detailněji popsáno níže). Nové druhy moratorií se od těch z insolvenčního řízení budou lišit především tím, že k jejich vyhlášení nebude podnikatel potřebovat nadpoloviční souhlas svých věřitelů, ale bude muset splnit v zásadě formální podmínky (například v podobě předložení různých čestných prohlášení). Vyhlášení těchto moratorií tak bude podstatně jednodušší a velmi zjednodušeně by se proces žádosti o ně dal přirovnat k mimořádnému moratoriu z dob pandemie (kdy kvůli výpadkům příjmů ze dne na den potřebovalo ochranu před věřiteli hodně podnikatelů), jehož podmínky pro vyhlášení byly mimořádně nenáročné.

 

Kdo má a kdo nemá nárok na preventivní restrukturalizaci

Na úvod je asi třeba zmínit, že preventivní restrukturalizace je logicky určena pouze těm podnikatelům, kteří to se záchranou své firmy myslí vážně (ale zároveň to s nimi ještě není tak špatné, aby bylo nutné zahajovat insolvenčního řízení). Iniciativa zahájit preventivní restrukturalizaci by tak měla sloužit jako takový pomyslný signál dobré vůle ze strany podnikatele, který chce začít řešit problémy včas, chce být vůči věřitelům transaparentní, dluhy jim vrátit a to ideálně v plné výši.

Oproti formálnímu insolvenčnímu řízení je nový proces preventivní restrukturalizace určen pro podstatně užší okruh osob. V praxi má sloužit především těm podnikatelům, jejichž provoz má celospolečenský význam. To může třeba znamenat, že se jedná o velkého zaměstnavatele, nebo že má taková firma významné odběratelsko‑dodavatelské vztahy, kde by insolvence vedla k drahým druhotným platebním neschopnostem.

Zákon samozřejmě umožňuje využít možnosti preventivní restrukturalizace i společensky méně významným firmám, v praxi jde ale o poměrně administrativně a právně náročný proces, přičemž je třeba myslet na související nezanedbatelné transakční náklady. Jakkoli tedy zákon nezavádí kvalifikační předpoklady pro zahájení preventivní restrukturalizace spočívající v určitém počtu zaměstnanců či velikosti obratu (oproti reorganizaci v insolvenčním řízení, která je obecně přípustná pouze pro větší podnikatele), lze očekávat, že preventivní restrukturalizaci si vyberou jen střední a větší podniky.

Obecně je nový zákon určen pouze obchodním korporacím. Vyřazeny jsou nejen fyzické osoby, ale i spolky, ústavy, nadace a další právnické osoby, které tuto podmínku nesplňují. Zákon také vylučuje speciální obchodní korporace, jejichž řešení finančních potíží upravují jiné právní předpisy. Jedná se především o finanční instituce jako banky, úvěrová a spořitelní družstva, pojišťovny nebo obchodníky s cennými papíry. V tomto ohledu je tak proces preventivní restrukturalizace odlišný od insolvenčního řízení, které je přípustné pro širší okruh osob.

V rámci podnikatelů dále zákon zavádí takzvané minimální a maximální míry finančního distresu, které upravují, kdo se na preventivní restrukturalizaci ještě kvalifikuje a kdo už ne. Ze hry jsou podnikatelé nacházející se již v úpadku ve formě platební neschopnosti, pro které zbývá už jen povinnost podat na sebe bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Zákon sice výslovně nevylučuje podnikatele, kteří se nachází v úpadku ve formě předlužení, i to je ale z definice úpadkový stav nesoucí povinnost podat na sebe insolvenční návrh. Preventivní restrukturalizace se navíc z povahy věci týká pouze části věřitelů, což není případ, když je podnikatel předlužený. Pak jeho situaci zasahuje všechny nezajištěné věřitele.

Minimální mírou distresu se naopak myslí alespoň taková míra finančních problémů, která by bez restrukturalizačních opatření vedla nevyhnutelně k úpadku podnikatele (alespoň jak lze racionálně předpokládat). Zákon tento stav definuje jako situaci, kdy firma není provozně schopna generovat dostatečný příjem na řádnou a včasnou úhradu peněžitých dluhů vzniklých v posledním roce. Jinými slovy, finanční trable už musejí být alespoň přiměřeně závažné.

Jako vodítko může firmám posloužit aplikace navržená odborníky z VŠE v Praze z konce června minulého roku. Podnikatelé díky ní mohou jednoduše a zdarma zjistit, v jaké kondici je jejich firma. Stačí jim k tomu nahrát finanční výsledky za poslední tři roky nebo třeba objem úvěrů od bank. Během pár minut dostanou výsledek, který je může upozornit třeba na blížící se úpadek.

Z možnosti využít preventivní restrukturalizaci jsou rovněž vyřazeni podnikatelé, u kterých lze předpokládat sledování nepoctivého záměru, čímž se vracíme na začátek, že podmínkou by měl být vždy dobrý úmysl. Zákon to ale musí nějak nadefinovat, a tak i přestože bude nezbytné nepoctivý záměr posuzovat případ od případu, uvádí se několik obecných demonstrativních případů, kdy lze takový nepoctivý záměr usuzovat. V takových případech nabízí zákon dotčeným stranám možnost navrhovat zrušení procesu. Mezi takové případy patří:

  • podnikatel vědomě uvedl nepravdivé nebo neúplné údaje v oznámení o zahájení preventivní restrukturalizace
  • podnikatel v průběhu jednoho roku před zahájením preventivní restrukturalizace vyplatil spřízněným osobám podíly na zisku nebo jim poskytl jiné mimořádné plnění
  • podnikatel u kterého byl v průběhu posledních pěti letech pravomocně zjištěn úpadek, anebo který v průběhu posledních pěti let již preventivní restrukturalizaci podstoupil

 

Jak na zahájení preventivní restrukturalizace

Preventivní restrukturalizace není svázána tak rigidními pravidly jako insolvence a její průběh je mnohem méně formální, což se projevuje mimo jiné ve způsobu jejího zahájení. Na to zde stačí pouhá písemná výzva adresovaná dotčeným stranám. Jako den zahájení se pak bere den, kdy taková výzva došla první dotčené straně. Na rozdíl od insolvenčního řízení s velmi přesně stanoveným okamžikem svého zahájení je to zde tedy mnohem volnější.

Zadarmo to ale není, tato písemná výzva musí plnit určité zákonné náležitosti. V první řadě musí být spolu s výzvou věřitelům představen sanační projekt. V praxi se jedná o dokument, který dotčené strany obeznamuje s tím, jak se zamýšlená restrukturalizace dotkne jejich práv, jaká jsou ona restrukturalizační opatření a jaké jsou plány na restrukturalizaci dluhů. To může zahrnovat návrhy třeba na prodloužení splatnosti pohledávek nebo jejich částečné prominutí.

Plán na restrukturalizaci podniku musí být realistický a věrohodný. Zákon ale po podnikateli chce, aby doslova odvyprávěl celý příběh. Věřitelům musí vysvětlit, jak se do finančních obtíží dostal a jaká je jeho skutečná situace dnes. Míra detailu je ponechána na interpretaci, obecně ale platí, že čím detailněji, tím lépe pro jeho důvěryhodnost u věřitelů. Je to podobné jako s dluhopisovým prospektem, kdy obecné a povrchní zpracování sice splní zákonné minimum, ale zkušenější investory nepřesvědčí.

Na rozdíl od zahájení insolvenčního řízení (spolu s automatickým moratoriem) nemění zahájení preventivní restrukturalizace vůbec nic. Podnikatel vlastně jen pošle dopis jím vybraným věřitelům, které potřebuje přesvědčit. Pak teprve nastává fáze přípravy restrukturalizačního plánu. Jak dlouho to potrvá je zcela na volbě podnikatele, jen to nesmí být déle než šest měsíců ode dne zahájení preventivní restrukturalizace. Příliš dlouhá doba ale není v zájmu ani samotného podnikatele, protože věci se dají do pohybu až po jeho uvedení do praxe a samotné zahájení preventivní restrukturalizace podnikatelovy finanční obtíže nijak neřeší. V této fázi bude zcela na něm, zdali bude po soudu požadovat vyhlášení všeobecného či individuálního moratoria a „ochrání“ tak své podnikání před právními kroky věřitelů (výkony zajištění, exekučními řízeními či insolvenčními návrhy), anebo bude pokračovat bez uvedené ochrany.

Věřitelům se mezitím doporučuje, aby si důsledně překontrolovali výši a charakter pohledávky, se kterou byli do procesu zařazeni. Pokud s její výší či charakterem nesouhlasí, mohou do patnácti dnů ode dne obdržení sanačního projektu podat návrh na provedení předběžného přezkumu. V případě, kdy by v rámci takového přezkumu byla pohledávka ze strany restrukturalizačního správce označena za (byť i jen částečně) spornou, bude následně zcela vyloučena.

Zatímco hlasování o restrukturalizaci v případě insolvenčního řízení probíhá přímo před soudem, o přijetí restrukturalizačního plánu v rámci preventivní restrukturalizace hlasují věřitelé na schůzi, kterou svolá podnikatel. Schůze se musí konat v obci, ve které se nachází sídlo restrukturalizačního soudu. O jejím konání musí být všechny strany vyrozuměny nejpozději 15 dnů před jejím konáním. Hlasování se musí účastnit jeden z notáře nebo restrukturalizačního správce (pokud byl v restrukturalizačním řízení jmenován). Hlasovat se dá případně i mimo schůzi, a to prostřednictvím hlasovacích lístků s úředně ověřeným podpisem nebo prostřednictvím datové schránky.

Pokud s restrukturalizačním plánem souhlasí všechny dotčené strany, stává se účinným dnem jeho přijetí. Naopak, pokud se plán přímo dotýká práva kterékoli z nesouhlasících stran, je nezbytné zapojení soudu a takový plán je účinný až příslušným rozhodnutím restrukturalizačního soudu o potvrzení restrukturalizačního plánu. Strana, která s plánem nesouhlasila, může proti němu podat námitky a případně rovněž i odvolání proti rozhodnutí restrukturalizačního soudu o schválení plánu. Takové odvolání má odkladný účinek pouze ve speciálně stanovených případech a mimo ně se stává rozhodnutí přímo vykonatelným. V případě neúspěchu podaného odvolání, či pokud nebude opravný prostředek vůbec podán, se restrukturalizační plán stane mezi stranami závazným a účinným.

 

Náležitosti restrukturalizačního plánu

Klíčovým dokumentem celého procesu preventivní restrukturalizace je zmíněný restrukturalizační plán, který musí obsahovat konkrétní restrukturalizační opatření, mezi které patří:

  • restrukturalizace majetku
  • restrukturalizace závazků
  • restrukturalizace vlastního kapitálu
  • provozní změny

 

Provozní změny jsou z daného výčtu tou nejméně „invazivní“ skupinou opatření vůči dotčeným stranám. Samotný zákon v tomto případě navrhuje řadu postupů na úrovni obchodních, marketingových a personálních strategií. Obecně se tak jedná spíše o změny ve způsobu podnikání a řízení podniku než o zásah do právních vztahů mezi podnikatelem a dotčenými stranami.

Restrukturalizace majetku podnikatele se pak nejčastěji týká opatření jako prodej zbytného majetku za účelem získání dostatečné likvidity. Často využívaným opatřením může být také vydání věci dotčeným stranám, což není nic jiného než forma uspokojení peněžité pohledávky nepeněžitým plněním. Další skupinou opatření je potom restrukturalizace vlastního kapitálu, kde jde především o snížení poměru cizího kapitálu na straně pasiv a s tím související snížení zadluženosti podnikatele. U restrukturalizace závazků jde zase především o snížení výše pohledávek. Pro účely optimalizace řízení cash flow pak mohou podnikatelé v této kategorii zvolit rovněž prodloužení splatnosti závazků a případně i formování různých druhů splátkových kalendářů. Lze také změnit obsah závazku, například co do způsobu zajištění či výše úroku z prodlení. Samotné prominutí dluhu či jeho části by pak měla být až ta poslední možnost.

V případě, že se předložený restrukturalizační plán stane účinným, jsou to právě restrukturalizační opatření, jež mezi stranami založí nová práva a povinnosti. S ohledem na možná zneužití musí podnikatel u každého takového opatření uvést, jakým způsobem přispívá k naplnění účelu preventivní restrukturalizace a jaké má dopady na provoz podniku a na právní postavení dotčené strany. Tím se má zabránit vzniku nesmyslných, neúčelných či zneužívajících opatření, která nesměřují k ozdravení provozu firmy, ale mají třeba jen poškodit práva věřitelů.

Když to shrneme, lze prostřednictvím restrukturalizačních opatření dosáhnout právních změn i vůči závazkům těch věřitelů, kteří s takovými změnami nesouhlasí. V rámci restrukturalizace závazků zákon také stanovuje, že uvedená opatření se použijí i pro dluhy z dluhopisů či jiných dluhových cenných papírů. To je sice možné i při klasické reorganizaci, zákonodárci tím ale zřejmě chtěli dát najevo, že i preventivní restrukturalizace je možnost i pro dluhopisové emitenty. V praxi je to sice o něco složitější, protože dluhopisových věřitelů může mít podnikatel tisíce, za tu práci to ale stojí.

 

V čem je to pořád nedokonalé

Zákonu je odborníky vytýkán jeden palčivý nedostatek, se kterým se potýkají i na Slovensku, kde se preventivní restrukturalizace uzákonila o rok dříve než u nás. Podnikatelé totiž budou muset z dluhů, které jim v průběhu preventivní restrukturalizace věřitelé odpustí, zaplatit daň z příjmů. V tom se preventivní restrukturalizace liší od reorganizace v insolvenci, kde žádnou daň z odpuštěných dluhů podnikatel platit nemusí.

Chybějící daňová výjimka může být pro některé společnosti v problémech důležitým důvodem, proč navrhovanou novinku nevyužít. Pokud by jim banka nebo jiný věřitel odpustili větší dluh, mohla by je následná daňová povinnost vůči finančnímu úřadu stejně položit. Kvůli tomu může být pro šéfy zadlužených firem pořád výhodnější řešení problémů oddalovat nebo firmu raději poslat do insolvence. Vlastníci budou logicky preferovat ten způsob, který jim tuto daňovou výjimku nabízí. Možná i proto nevyužila na Slovensku v prvním roce platnosti zákona preventivní restrukturalizaci žádná firma.

Podle Ministerstva spravedlnosti za tím stojí nechuť Ministerstva financí, podle kterého by se v případě udělení daňové výjimky hlásily firmy do preventivní restrukturalizace účelově, aby se vyhnuly placení daní. Přesto je třeba říct, že do preventivní restrukturalizace budou mířit firmy, které zatím nejsou v úpadku, takže odpouštění významné části dluhu by nemělo být tak časté. Spíše by mělo jít o změnu v podmínkách dluhu, ať už dohodou na novém financování či splátkovém kalendáři.