Vydržel jen tři měsíce. Proč Čermákovi nevyšla záchrana TV Barrandov?

Barrandov měl dostat nový začátek. Běžní nezajištění věřitelé měli v reorganizaci přijmout pouhé dvě koruny z každé stovky a televizní podnik se měl konečně nadechnout bez většiny starých dluhů. Jenže když se plán po dlouhých odvoláních začal naplno uskutečňovat, televize už nedokázala financovat ani vlastní provoz. Co se pokazilo, kolik peněz se skutečně vyplatilo a jakou hodnotu má majetek, který po zkrachovalé společnosti zůstal?

 

Dvě koruny ze stokoruny. A ještě to mohl být dobrý obchod

Když se Jan Čermák v roce 2024 pustil do záchrany TV Barrandov, nepřebíral pouze slábnoucí televizní projekt. Prostřednictvím společnosti Empresa Media ovládl také jeho původního provozovatele, Barrandov Televizní Studio (BTS), zatíženého historickými závazky dosahujícími přibližně miliardy korun.

To už je dluh, který nespravíte tím, že zrušíte pár pořadů a začnete šetřit na elektřině. Předpoklad záchrany byl jiný: pokud se podaří staré závazky zásadně omezit, televize možná získá prostor vydělávat a financovat svůj další provoz.

K tomu měla sloužit reorganizace. Na rozdíl od konkursu, při němž se podnik zpravidla rozprodává, umožňuje reorganizace pokračovat v podnikání podle soudem schváleného plánu. Věřitelé přitom mohou přijmout výrazné snížení svých původních nároků, pokud jim reorganizace nabízí lepší vyhlídky na získání peněz než konkurs.

V případě BTS šlo o mimořádně tvrdý kompromis. Běžní nezajištění věřitelé měli dostat přibližně dvě procenta svých nároků, dohromady asi 19,6 milionu korun. Podřízení věřitelé podle plánu neměli dostat nic. A to měla být ta lepší varianta, než kdyby dostali konkurs. Ostatní skupiny pohledávek měly však dostat vlastní režim, takže těchto 19,6 milionu nelze vydávat za univerzální vypořádání úplně všech závazků televize.

Pokud vám připadá, že dvě koruny z každé půjčené stokoruny nejsou žádná velká výhra, máte pravdu. Jenže v insolvenci se věřitel nerozhoduje mezi dvěma korunami a splněným snem. Rozhoduje se mezi variantami, které jsou ještě reálně dostupné.

Podle tehdejšího srovnávacího modelu společnosti Deloitte z roku 2024 měl konkurs v posuzovaném scénáři po úhradě nákladů a přednostních závazků přinést pro dotčené věřitele přibližně 5,1 milionu korun. Reorganizace tak slibovala více, přestože – nalijme si čistého vína – v celkovém měřítku šlo spíše o „extra drobné do kapsy“. Zároveň však akcionářům ponechávala šanci, že podnik bude pokračovat.

Celá sázka tedy stála na jednoduché otázce: dokáže Barrandov fungovat, až mu přestanou svazovat ruce dluhy z minulosti?

 

 

Kdo měl televizi převzít a odkud se měly vzít peníze

Reorganizační plán neměl pouze umazat dluhy. Počítal také se změnou vlastníka. A právě tady se příběh Barrandova začíná trochu zamotávat.

Jan Čermák totiž v celé operaci nestál jen na jedné straně. V roce 2024 ovládl prostřednictvím Empresa Media přibližně 99,97 % akcií BTS. Jeho skupina zároveň přes společnost ENREDA nakupovala pohledávky za televizí. Mohla tak vydělat nejen na případném zhodnocení samotného podniku, ale také na návratnosti dluhů, které získala od původních věřitelů.

Jenže reorganizaci bylo potřeba financovat. A tady vstoupil do hry investiční fond IFIS, Čermákův partner v obchodu s problémovými pohledávkami.

Podle reorganizačního plánu měla společnost IFIS akvizice II zajistit úvěrové prostředky na vypořádání věřitelů a zároveň se stát novým stoprocentním vlastníkem BTS. Čermákova Empresa Media tak měla o své akcie přijít.

To bylo poněkud zvláštní uspořádání. Čermák totiž prostřednictvím Empresa Media ovládal televizi a jeho skupina zároveň nakupovala pohledávky za zadluženým podnikem. Mohl tak vydělat na jejich návratnosti i na případném budoucím zhodnocení samotné televize. Proč se tedy měl vzdát právě vlastnické části této pozice?

IFIS vystupoval jako finanční partner reorganizace. Měl poskytnout peníze potřebné k vypořádání věřitelů, získat reorganizovanou BTS a svou investici později prodat.

Nakonec se celá situace vyřešila jinak. V květnu 2025 Čermákova skupina S-24 koupila od fondu IFIS samotnou společnost IFIS akvizice II. Pod kontrolu stejného podnikatele se tak dostal původní vlastník BTS i firma, která ji měla podle reorganizačního plánu převzít. IFIS akvizice II byla později přejmenována na S-24 akvizice II. Jak si ale obě strany mezi sebou sjednaly rozdělení případného budoucího výnosu, veřejně známo není.

 

Období	Kdo držel kontrolu
Do jara 2024	Soukup, postupně už s vlivem Čermáka.
Od jara 2024	Čermák přes Empresa Media ovládl BTS a skupoval její dluhy.
Původní reorganizační plán	IFIS měl financovat reorganizaci a převzít BTS.
Od května 2025	Čermákova skupina ovládla i IFIS akvizice II.
Rok 2026	BTS skončila v konkursu, vysílání pokračovalo pod jiným uspořádáním.

 

Čermákova skupina tak získala kontrolu nejen nad původní BTS a významnou částí jejích pohledávek, ale také nad společností, která ji měla po reorganizaci převzít.

Další provoz měly vedle reklamních příjmů případně financovat také úvěry od společnosti ENREDA, k jejíž roli se ještě vrátíme.

Celá konstrukce tak mohla vyřešit vlastnictví, staré dluhy i financování reorganizace. Zbývala už jen jedna drobnost: televize musela začít vydělávat. Reorganizací totiž můžete změnit finanční minulost podniku. Jeho schopnost vydělávat peníze v budoucnu už musí zajistit samotné podnikání.

 

 

Dluhy měly zmizet. Provoz ale dál spotřebovával miliony

Soud reorganizační plán schválil v únoru 2025. Odvolání některých věřitelů však jeho nástup protáhla a plán nabyl účinnosti až 6. ledna 2026. Tím se rozběhly také lhůty pro plánované výplaty. Běžní nezajištění věřitelé měli dostat peníze (zmíněných 19,6 milionu korun, tedy ona dvě procenta svých pohledávek) nejpozději do tří měsíců, tedy na začátku dubna.

Reorganizace tak nemusí vždy znamenat několikaleté splácení dluhů, záleží na konkrétním plánu. Právě zde se počítalo s rychlým vypořádáním: věřitelům vyplatit zlomek jejich pohledávek a zbytek jim podle plánu odpustit. Televize tak neměla staré dluhy splácet ještě roky, ale zbavit se jejich převážné části během několika měsíců. Samozřejmě za předpokladu, že slíbené peníze skutečně dorazí.

Vedení BTS ještě na podzim 2025 tvrdilo, že se podařilo náklady výrazně snížit a dostat televizi přibližně na provozní nulu. To by býval zásadní úspěch. Barrandov totiž nepotřeboval okamžitě vydělávat stovky milionů, jen přestat soustavně spotřebovávat peníze, které neměl.

Údaje, které později předložil insolvenční správce, ale ukazují opačný vývoj. Průměrné měsíční tržby z hlavní činnosti dosahovaly v roce 2025 zhruba 13,3 milionu korun. V prosinci to bylo asi 11,8 milionu, v lednu 2026 už 9,4 milionu a v březnu pouhých 8,1 milionu. Od prosince do března tak tržby klesly téměř o třetinu.

Náklady ovšem neubývaly stejným tempem. Podle správce se v roce 2026 po vyloučení odpisů a některých dalších účetních položek pohybovaly v průměru kolem 13,5 milionu korun měsíčně.

Vedle březnových tržeb 8,1 milionu korun postavme průměrné měsíční náklady 13,5 milionu. Vznikne orientační schodek asi 5,4 milionu korun. Není to přesný peněžní tok ani definitivní účetní ztráta za březen, protože porovnáváme březnové tržby s průměrnými náklady. Pro představu, proč televizi docházely peníze, to ale stačí.

Čermák propad vysvětloval mimo jiné slabším reklamním trhem a rostoucími náklady. Také správce zmiňoval vnější okolnosti. Ani ty ale nic neměnily na základním výsledku: původní televizní podnik při tehdejší úrovni výnosů nedokázal uživit svůj provoz.

Věřitelé tak měli odepsat drtivou většinu historických pohledávek, jenže účetnictví televize to stále nestačilo, protože zůstala ztrátová i bez nich. Reorganizace mohla zásadně zmenšit staré dluhy. S novými, které vznikaly během provozu, už si stejným způsobem poradit neuměla.

 

 

Insolvenční správce chtěl doklady. Přišly i Velikonoce

Při reorganizaci můžete odmazat staré dluhy, ale ne ty nové spojené přímo s provozem. Zaměstnanci stále chtějí mzdy, stát daně a pojistné a dodavatelé zase zaplacené faktury. Některé nároky mají navíc v insolvenci přednostní postavení.

A právě doklady o těchto platbách začal insolvenční správce, David Jánošík, vyžadovat. Od února 2026 opakovaně chtěl, aby vedení doložilo úhrady pohledávek za majetkovou podstatou a nároků jim postavených na roveň. V březnové výzvě vyjmenoval deset uplatněných nároků v souhrnné výši přibližně 13,4 milionu korun. Mezi nimi například pohledávku České správy sociálního zabezpečení za 6,3 milionu, daně, zdravotní pojištění a licenční poplatky OSA.

Podle jeho následného vyjádření však od vedení dostával převážně obecné odpovědi. Následně v dubnu požádal Čermák o prodloužení lhůty k doložení požadovaných dokumentů. Mezi důvody uvedl také probíhající inventarizaci a velikonoční dovolené zaměstnanců.

Velikonoční dovolené jsou za normálních okolností pochopitelné. Jenže insolvenční správce v tu chvíli neřešil obyčejné zpoždění papírování, ale to, zda podnik v reorganizaci zvládá platit přednostní závazky. O osm dní později už návrh na přeměnu reorganizace v konkurs podal nejen správce, ale i samotná BTS.

Dne 23. dubna 2026 soud reorganizaci ukončil a rozhodl o konkursu. Reorganizační plán, na který se čekalo téměř rok, tak vydržel v účinnosti jen něco přes tři měsíce. Televize měla za sebou dlouhé vyjednávání o záchraně a před sebou už jen konkurs.

Konkrétní provozní potíže však byly zřejmé při následném rozhodování o ukončení podniku. Tržby dál slábly, možnosti škrtů byly omezené a BTS navíc přišla o pronajaté provozní prostory. Podle správce by pokračování původního modelu dál zatěžovalo majetkovou podstatu. Dne 10. června proto původní provoz ukončila.

 

 

 

Kam plynuly příjmy z vysílání po přesunu hlavní licence?

Původní licence hlavního kanálu skončila společnosti BTS v květnu 2025. Firma ji nemohla prodloužit, protože na to kvůli úpadku a nedoplatkům nesplňovala zákonné podmínky. Žádost o prodloužení navíc nebyla podána v požadovaném předstihu. Nové licence tak získala firma IFIS akvizice II, později přejmenovaná na S-24 akvizice II. Šlo o další Čermákovu společnost.

Hlavní kanál tak už od května 2025 vysílal právě pod licencí S-24 akvizice II. BTS mezitím zůstaly tematické programy. Když se takhle rozdělí televize, věřitele přirozeně zajímá, kde končí její příjmy.

Na to se insolvenčního správce ptala také společnost Knowlimits Group. Chtěla vědět, na základě jakých smluv obě firmy spolupracují a komu připadá výnos z vysílání. Pro věřitele je přitom zásadní rozdíl, jestli peníze vydělává zadlužená BTS, nebo jiná firma, zatímco dluhy zůstávají té původní.

Správce zjistil, že od května 2025 do dubnového konkursu 2026 neposlala BTS společnosti S-24 akvizice II žádné přímé platby. Vzájemné saldo činilo asi 150 tisíc korun ve prospěch nové licenční společnosti. Tematické kanály navíc BTS dál přinášely určité příjmy.

Jenže nulové odchozí platby ještě neříkají, komu připadaly všechny výnosy. Pokud třeba reklamní peníze šly rovnou do jiné společnosti, v účetnictví BTS by se jako odchozí platba vůbec neobjevily. Z dostupných údajů tedy neplyne, že BTS do druhé firmy odváděla hotovost, ale ani z nich nelze rekonstruovat rozdělení příjmů a nákladů celého televizního projektu. Zato už víme, co v původní společnosti zůstalo.

 

 

Co zůstalo po televizi, která dlužila miliardu

Kdo čekal, že se v konkursní podstatě objeví nemovitostní komplex plný studií a techniky, bude zklamaný. BTS fungovala v pronajatých prostorách. Z majetku oceněného celkem na zhruba 81 milionů korun představují největší část pohledávky za jinými firmami. Jinými slovy peníze, které má někdo teprve zaplatit.

A právě v tom je háček. Vyhlídky na vymožení těchto pohledávek totiž nejsou zrovna povzbudivé. Krátkodobé pohledávky s nominální hodnotou téměř 172 milionů správce ocenil jen na 36 milionů. Společnost Gomanold dlužila BTS na papíře skoro 306 milionů, soupis však této pohledávce přisoudil hodnotu 25 milionů. Některé půjčky společnostem Barrandov MUZIKA a MEDIA VIEW, včetně korunové pohledávky přes 50 milionů a dalších nároků v eurech, dostaly dokonce nulu. Mít nárok na peníze zkrátka není totéž jako mít peníze.

Vedle pohledávek zůstaly BTS ochranné známky oceněné na zhruba 14 milionů korun a archiv vlastní tvorby za tři miliony. Dnes se nabízejí ve dvou samostatných výběrových řízeních, v obou případech s orientační cenou 20 milionů korun.

Dohromady tedy organizátor prodeje pracuje se 40 miliony, přestože soupisová hodnota obou aktiv nedosahuje ani 18 milionů. Nejde ale o nové ocenění jejich skutečné hodnoty. Může jít o obchodní očekávání či cenu, kterou chce při prodeji otestovat. Organizátor přitom výslovně uvádí, že orientační ceny nejsou závazným minimum a teprve nabídky zájemců ukážou, kolik je za značku a archiv Barrandova někdo ochoten zaplatit.

Tady je ale zajímavější jiná věc. České Radiokomunikace 30. října přebraly vysílání Barrandova. Vysílání tak pokračuje, ale provozovatelskou roli převzala skupina největšího věřitele. A podle říjnových informací Médiáře počítají České Radiokomunikace s placením za používání značek a programového obsahu do konkursní podstaty.

Patří také mezi vážné zájemce o jejich koupi. Vysílací licence totiž není totéž co právo používat televizní značku nebo vlastní pořady. Kanály tak mohou dál fungovat, zatímco část jejich hodnoty zůstává v konkursu původního provozovatele.

Z televizní techniky potom zůstalo vybavení oceněné asi na dva miliony korun, a k jeho části se navíc jako vlastník hlásí společnost LS OUTDOOR BROADCASTING. Takže i to málo, co firma vlastní, se nevyhýbá problémům.

Po Barrandovu tak nezůstalo impérium, které stačí rozprodat. Převládají pohledávky, u nichž bude ještě potřeba zjistit, kolik mají cenu mimo papír.

 

 

ENREDA: Stovky milionů pohledávek, ale kolik skutečných peněz?

Jedním z největších nezajištěných věřitelů BTS je ENREDA z Čermákova podnikatelského okruhu. Televize jí podle zjištěných pohledávek dluží asi 344 milionů korun. Pod touhle částkou se ale skrývají dvě rozdílné věci.

Zhruba 273 milionů představují staré pohledávky, které Čermákova firma pořídila od Českých Radiokomunikací a Czech Digital Group. Mimo to pak samotným Radiokomunikacím zůstaly ještě další oddělené nároky za přibližně 245 milionů.

Zbývajících asi 71 milionů z pohledávek ENREDY naopak souviselo hlavně s úhradami mezd a dalších provozních závazků BTS. Tady už ENREDA za televizi skutečně platila účty.

Proč by ale chtěl pan Čermák kupovat (i s pozdější pomocí dluhopisářů) tyto nezajištěné pohledávky za stovky milionů korun, když reorganizační plán sliboval běžným nezajištěným věřitelům jen dvě procenta?

Odpovědí může být, že Čermák neobchodoval pouze s tím, kolik z pohledávek jednou vybere. Jeho skupina je začala získávat už v roce 2023, kdy Barrandovu kvůli těmto dluhům hrozilo přerušení distribuce signálu.

Převzetí těchto věřitelských pozic tak pomáhalo řešit spor s klíčovým dodavatelem a udržet podnik při životě. Podnik, který mohl mít později hodnotu při restrukturalizaci nebo prodeji. Sám Čermák svůj vstup popisoval především jako obchod s problémovými pohledávkami a dalšími aktivy.

Další velké nároky za zhruba 83 a 191 milionů získala ENREDA v květnu 2025. Reorganizační plán už byl ale tehdy schválený, takže k jeho prosazení tyto nákupy sloužit nemohly. Mohly ale skupině posílit vyjednávací pozici a snížit závislost na dalších významných věřitelích.

A nákupní cena pohledávek nemusela odpovídat jejich nominálu: Čermák už dříve mluvil o nákupech dluhů Radiokomunikací s diskontem přes 50 procent.

Právě do financování těchto obchodů měli vstoupit i držitelé dluhopisů. S-24 finance už v roce 2024 uváděla, že první dluhopisovou emisí chce refinancovat pohledávku Radiokomunikací. Druhá emise z roku 2025 měla podle původních podmínek financovat nákupy dalších pohledávek souvisejících s BTS a Empresa Media. Z veřejných údajů ale nepoznáme, kolik z jejich peněz skutečně skončilo v jednotlivých nákupech ENREDA.

Čermákova skupina přitom měla zájem i na hodnotě samotné televize a chtěla tak stát na obou stranách: jako věřitel i akcionář. V květnu 2025 koupila IFIS akvizice II, tedy firmu, která měla po reorganizaci získat BTS. Případná ztráta na pohledávkách se proto mohla vyvažovat zhodnocením celého televizního projektu.

Jenže reorganizace nevyšla. Pohledávky ENREDA proto dál figurují v konkursu ve zjištěné nominální výši, nikoli pouze ve výši plánované dvouprocentní výplaty. Kolik z nich skutečně dostane, rozhodne až konkurs. Sama BTS přitom eviduje pohledávky za ENREDA asi za 22 milionů korun. ENREDA je tak zároveň věřitelem i dlužníkem BTS.

Tady se navíc příběh dostává k dluhopisům. Část pohledávek ENREDA za BTS slouží jako jejich zajištění. Investorům tím ovšem nevzniká přímé zástavní právo k televizním značkám nebo archivu. Hodnota této části zajištění závisí především na tom, kolik se ze zastavených pohledávek opravdu podaří získat.

 

  

Miliarda dluhů proti 81 milionům majetku. Kolik se vrátí?

Celkem mají věřitelé vůči BTS zjištěné nároky asi za 1,08 miliardy korun. A co je má nakonec uspokojit? Majetek oceněný asi na 81 milionů. Tedy cca 7,5 % těchto dluhů. Člověk má skoro chuť takové procento rovnou připsat věřitelům.

Skutečný výtěžek ale může být i o něco vyšší, než kolik je tato soupisová hodnota. Ale také nižší. A ze stejného výtěžku se navíc platí náklady konkursu a závazky, které mají před běžnými nezajištěnými věřiteli přednost.

A tady se ukazuje další nepříjemný důsledek neúspěšné reorganizace: zatímco reorganizace měla televizi zbavit starých dluhů, pokračující provoz vytvářel nové. Některé mají při výplatě lepší pořadí. Správce například upozorňoval na nevyplacené odstupné zaměstnancům a další nároky, které se měly hradit až z prodeje majetku. Původní věřitelé tak mohou čekat na peníze, o které se budou muset dělit s novými přednostními závazky. Reorganizace tak mohla nezajištěným věřitelům ještě přihoršit.

 

 

Účetní zisk 813 milionů. Televize přitom neměla na provoz

Televize za první měsíce letošního roku hlásila zisk přibližně 813 milionů korun. Kdyby šlo o výsledek skutečného provozu, byl by dubnový konkurs poněkud zvláštní způsob oslavy. Jenže samotné tržby televize dosáhly jen asi 26 milionů.

Většina vykázaného zisku totiž vůbec nesouvisela s běžnými tržbami televize. Vedle 715 milionů ostatních provozních výnosů jej zvýšila také záporná změna stavu zásob vlastní činnosti o 118 milionů. Tato položka obvykle souvisí s přírůstkem zásob vlastní výroby, v případě televize by mohlo jít například o rozpracované či dokončené pořady. V českém účetnictví se běžně vykazuje mezi náklady. Záporná hodnota tak může zvýšit vykázaný zisk, aniž by firma utržila jedinou korunu navíc.

 

 

 

Co tedy pan Čermák zachránil? Televizi ne

Původně chtěl pan Čermák zachránit upadající televizi, jejíž reputaci postupem času poznamenal její bývalý kontroverzní majitel. K věci přistoupil jako ostřílený obchodník s pohledávkami, který chtěl z podniku vytěžit zbytkovou hodnotu. Dokonce padaly i „odvážné“ nápady na vyšší míru erotiky po desáté hodině. Pan Čermák si zkrátka mohl myslet, že televize stále fungují jako v devadesátkách.

Mezitím ubývali diváci, příjmy nestačily na provoz a reorganizace, při níž měli běžní věřitelé odepsat 98 procent svých pohledávek, nakonec vydržela v účinnosti jen něco přes tři měsíce. Ani tak velkorysé odpuštění dluhů zkrátka nestačí, když podnik dál prodělává.

Čermákovi se tak původní televizní společnost zachránit nepodařilo. Její programy ovšem z obrazovek nezmizely, především díky Českým Radiokomunikacím, jejichž motivaci jsme rozebrali ve druhém dílu série. Diváci tedy o Barrandov nepřišli. Věřitelé zatím mohou doufat, že alespoň něco dostanou z pohledávek za dalšími firmami, televizních značek, archivu a zbytku techniky.

Jenže konkursem BTS problémy Čermákovy skupiny nekončí. Společnost S-24 finance totiž 8. října oznámila předčasné zesplatnění emise S-24 01 za 24 milionů korun. Důvod byl docela prostý: nezaplatila úrok. To ovšem neznamená, že investorům peníze předčasně vrátila. Naopak: dluh se stal splatným a emitent současně navrhl, aby se s jeho vymáháním za určitých podmínek vyčkalo. A pak je tu ještě druhá, větší emise.

Pohledávky za Barrandovem přitom měly pomáhat zajistit tyto dluhopisy. Jenže Barrandov sám skončil v konkursu a nyní má problém s placením také jejich emitent. Zajištění tak čeká zkouška, při které už nebude příliš záležet na tom, kolik milionů stojí na papíře.

Kolik mohou držitelé dluhopisů skutečně získat, jakou ochranu jim slibované zajištění poskytuje a na koho se ještě mohou obrátit? Tomu se podíváme na zoubek v dalším dílu.