TV Barrandov zkrachovala. Přesněji řečeno, zkrachovala společnost, která ji dlouhá léta provozovala. Zaměstnanci přišli o práci, televizní studia se vyprázdnila a technika skončila ve skladech. Jenže všechny tři kanály dál vysílají a jejich novým provozovatelem se mají stát České Radiokomunikace. Tedy společnost, které Barrandov dlužil stovky milionů korun a která mu dosud zajišťovala šíření televizního signálu. Proč se provozovatel vysílací infrastruktury pouští do záchrany televize, která za posledních osm let přišla o tři čtvrtiny svého podílu na sledovanosti? Odpověď možná souvisí méně se samotným Barrandovem a více s tím, co se právě odehrává na českém televizním trhu.

Televizní společnost zkrachovala. Televize nikoliv

Když letos v dubnu Městský soud v Praze ukončil reorganizaci společnosti Barrandov Televizní Studio (BTS) a přeměnil ji v konkurs, vypadalo to na definitivní konec jednoho dlouholetého televizního projektu. Firma už nedokázala financovat vlastní provoz a insolvenční správce připravoval jeho ukončení. A 10. června 2026 firma BTS skutečně přestala fungovat. Zaměstnanci přišli o práci, technika se postupně odvážela do skladů a společnost opouštěla pronajaté prostory, ve kterých dlouhé roky vyráběla televizní program. A co se stalo na obrazovkách? V podstatě nic. Barrandov dál vysílal, stejně jako Barrandov Kino a Barrandov Krimi. Divák si mohl pustit svůj oblíbený pořad, aniž by poznal, že podnik, který televizi dlouhá léta provozoval, právě skončil v konkursu.

Ještě zajímavější je ale to, kdo má ve vysílání pokračovat. České Radiokomunikace. Firma, která Barrandovu dlouhodobě poskytovala distribuční služby a současně patří mezi jeho největší věřitele. Člověk by možná čekal, že po zkušenosti se zákazníkem, který mu zůstal dlužit stovky milionů korun, nebude mít příliš velkou chuť se k němu vracet. Radiokomunikace ale zjevně vidí v pokračování Barrandova nějakou ekonomickou hodnotu.

Celý příběh přitom umožnila jedna zvláštnost televizního podnikání. To, čemu běžně říkáme televize, totiž vůbec nemusí být jedna společnost. Jedna firma může vlastnit televizní archiv a ochranné známky, druhá držet vysílací licence, třetí zajišťovat technický provoz a další prodávat reklamní prostor. Divák stále vidí jediný televizní kanál. Z pohledu účetních, právníků a věřitelů ale může jít o několik zcela odlišných podniků. A právě takové rozdělení postupně vzniklo u Barrandova.

Snaha o to posunout televizi dál skončila. Dnes se hlavně reprízuje

Původní televizní podnik provozovala společnost Barrandov Televizní Studio (BTS), kterou Jan Čermák ovládal prostřednictvím Empresa Media. Ta zaměstnávala lidi, vyráběla pořady, platila televizní studia a starala se o každodenní chod televize. Jenže zatímco provozní náklady zůstávaly, vysílací licence hlavního kanálu BTS v květnu 2025 vypršela. Novou licenci získala už v březnu společnost IFIS akvizice II, tehdy spojená s investičním fondem IFIS.

V květnu ji odkoupila Čermákova skupina S-24 a později přejmenovala na S-24 akvizice II. Čermák tak ovládal jak původní televizní podnik, tak společnost s licencí hlavního kanálu. Právně ovšem šlo o dvě různé firmy. Licence zbývajících stanic Barrandov Kino a Barrandov Krimi nadále zůstávaly u BTS. Když tedy BTS v dubnu 2026 skončila v konkursu a následně ukončila provoz, nemuselo to automaticky znamenat konec vysílání. Televizní kanály mohly pokračovat v jiném, podstatně levnějším režimu.

Člověka samozřejmě napadne, proč na něj Barrandov nepřešel už dávno. Jenže původním cílem nebylo pouze zajistit, aby se po zapnutí televizoru něco objevilo na obrazovce. Barrandov chtěl konkurovat ostatním stanicím, přitahovat diváky vlastní tvorbou a vydělávat na reklamě. Což je jako podnikatelský plán jistě rozumnější než vysílat pro samotnou radost z vysílání. Má ovšem jednu nepříjemnou podmínku: reklamní příjmy musí stačit na náklady. A pokud nestačí, mohou se z televizních studií a výrobních štábů stát poměrně nákladné prostředky k dosahování ztráty.

Po konkursu se proto změnily nejen provozní podmínky, ale především ambice. Už nešlo o to provozovat plnohodnotnou televizi, nýbrž alespoň udržet vysílání. Od konce července se tak všechny tři kanály odbavovaly z kanceláří S-24 v Brně, převážně prostřednictvím repríz a archivních pořadů. K tomu už rozsáhlá televizní studia ani vlastní výrobní štáby nepotřebujete. Pořady byly natočené, stačilo je znovu pustit. Z úsporné alternativy se stalo prakticky jediné přijatelné řešení poté, co ambicióznější model definitivně selhal.

Ani televize složená převážně z repríz ovšem nemusí být zisková. Čermák ostatně sám označoval pokračování vysílání za zkušební režim a připouštěl, že bez dalšího investora není dlouhodobě udržitelné. Barrandov se tak sice zbavil velké části nákladů na vlastní výrobu, otázka, kdo zaplatí jeho další existenci, ale nezmizela. A právě zde vstupují do příběhu České Radiokomunikace.

Sedm nových licencí. Ale žádná koupě celé televize

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání na svém zasedání 20. října 2026 udělila dceřiné společnosti Českých radiokomunikací celkem sedm nových televizních licencí na dvanáct let. Tři se týkají hlavního kanálu Televize Barrandov a umožňují jeho pozemní, satelitní a internetové vysílání. Zbývající čtyři oprávnění jsou určena pro pozemní a satelitní vysílání stanic Barrandov Kino a Barrandov Krimi.

Dosavadní držitelé se svých licencí dobrovolně vzdali. S-24 akvizice II odevzdala oprávnění hlavního kanálu, insolventní BTS licence obou tematických stanic. Jejich platnost měla skončit 29. října. Radiokomunikace už přitom potvrdily, že prostřednictvím společnosti Broadcasting Services plánují od následujícího dne zahájit vysílání všech tří kanálů. Proč se ale někdo dobrovolně vzdává licence, která má ekonomickou hodnotu? Protože ji podle zákona nelze jednoduše prodat jiné společnosti. Radiokomunikace by mohly za určitých podmínek koupit firmu, která licenci drží, ale s ní také její závazky a minulost. Místo toho získaly vlastní oprávnění. U insolventní BTS navíc hrozilo odebrání licencí. Jakou případnou protihodnotu za dohodnuté předání získala Čermákova skupina, však nevíme.

A kdo vlastně Barrandov přebírá? Nová společnost Broadcasting Services patří přes Broadcasting Holding a CRA Services Českým Radiokomunikacím. Tyto firmy vlastní na vrcholu londýnská investiční skupina Cordiant Digital Infrastructure, která se obchoduje na burze. Celý tento řetězec umožňuje držet televizní podnikání odděleně od hlavního byznysu Radiokomunikací, a případně jej snáze prodat dál, protože produkce televizního obsahu není její běžnou podnikatelskou činností. Nepotřebuje mít vlastní Soudkyni Barbaru, aby vydělával na tom, že se Soudkyně Barbara dostane k televiznímu divákovi.

Radiokomunikace ostatně už v srpnu uvedly, že se nechtějí stát dlouhodobým provozovatelem televizního obsahu. Jejich hlavním byznysem má zůstat infrastruktura. Převzetí Barrandova tak nemusí být začátkem nové televizní éry, ale způsobem, jak udržet stanice v provozu, než se rozhodne, co s nimi dál.

Proč by tedy taková skupina, která se živí především provozem digitální infrastruktury, najednou chtěla provozovat vlastní televizi? Odpověď možná souvisí s tím, co se právě děje na trhu televizního vysílání.

Prima může Radiokomunikacím odnést velkou část byznysu ke konkurenci

Ekonomika pozemního televizního vysílání je v zásadě jednoduchá. Televizní stanice vyrábí nebo nakupuje pořady, získává diváky a prodává reklamu. Provozovatel multiplexu (v tomto případě právě České radiokomunikace) jí za poplatek umožňuje šířit signál prostřednictvím své vysílací infrastruktury. Pokud máte dostatek televizních zákazníků, kteří pravidelně platí za využívání vašich technických kapacit, může jít o velmi zajímavé podnikání.

Jenže zákazníci začínají zjišťovat, že za stejné služby možná nemusí platit tolik. V srpnu 2026 například generální ředitel skupiny Prima Lukáš Kubát oznámil, že televize plánuje přesunout většinu svých programů od Českých Radiokomunikací do konkurenčního multiplexu 24 společnosti Digital Broadcasting. Prima dnes využívá především multiplex 22 Radiokomunikací. Od konkurence ale podle Kubáta dostala výrazně výhodnější nabídku, a tak zvažuje, že ze současných deseti programů ponechá v síti Radiokomunikací pouze jeden nebo dva.

To už je docela nepříjemná obchodní perspektiva. Jeden z významných zákazníků vám oznámí, že možná přesune většinu svého odběru ke konkurenci, protože mu nabídla lepší cenu. Rozhodnuto přitom ještě není. Současná smlouva končí až v roce 2027 a Radiokomunikace mají stále čas nabídnout Primě lepší podmínky. První viditelný krok však už nastal. Prima Sport zahájila 17. srpna 2026 pozemní vysílání rovnou v konkurenčním multiplexu 24. Prima přitom neplánuje automaticky opustit televizní antény. Chce především změnit společnost, které za distribuci platí. Divák může dál sledovat stejný program, jen peníze za jeho šíření poputují na jiný účet.

A to není jediná změna v televizním byznysu. Mění se i to, odkud samotným televizím přicházejí peníze. Nova a Prima pochopily, že skutečný byznys se stále více přesouvá na internet. Ať už jde o jejich vlastní streamovací služby, jako jsou Oneplay a prima+, nebo o internetové televizní platformy, jejichž provozovatelé platí za možnost nabízet jejich kanály. Obě velké televizní skupiny si začaly klást jednoduchou otázku: Proč poskytovat televizní vysílání zdarma přes anténu, když za stejný obsah mohou od diváků nebo provozovatelů internetových platforem vybírat peníze?

Bezplatné vysílání přes anténu samozřejmě nekončí. Dál má svou hodnotu díky reklamě a velkému dosahu, protože stále oslovuje miliony lidí. Jenže s rostoucími příjmy z placené distribuce mohou velké televize začít přehodnocovat, jak důležité pro ně vlastně je. A pro České Radiokomunikace, které vydělávají právě na šíření televizního signálu, to není zrovna bezvýznamná otázka. Provozovatelé multiplexů už nemohou automaticky předpokládat, že jim jejich dosavadní zákazníci budou za stejných podmínek platit dalších deset let.

Na trhu se tak rozjíždí docela zajímavý konkurenční boj. A právě do něj vstupuje Barrandov.

Co když Radiokomunikace nezachraňují televizi, ale vlastní infrastrukturu?

Všechny tři kanály Barrandova vysílají v multiplexu 23 Českých Radiokomunikací. Pokud by definitivně skončily, operátor by přišel o dalšího zákazníka a část vysílací kapacity by zůstala nevyužitá.

Je ovšem potřeba rozlišovat jednotlivé sítě. Prima dnes využívá především multiplex 22, zatímco Barrandov vysílá v multiplexu 23. Zachováním Barrandova tedy Radiokomunikace nezaplní místo, které by v jiné síti případně uvolnil odchod Primy. Oba případy však ukazují, jak důležité pro ně začíná být udržet televizní stanice ve svých multiplexech.

Nejde přitom jen o odcházející zákazníky. Od září začaly v multiplexu 23 souběžně vysílat také JOJ Family a CS Mystery, které zůstávají dostupné i v konkurenčním multiplexu 24. O televizní stanice se tedy skutečně soutěží a operátoři jim nabízejí podmínky, kvůli nimž stojí za to uvažovat o změně.

Co když tedy Radiokomunikace nezachraňují Barrandov především kvůli jeho programu, ale kvůli hodnotě vlastní infrastruktury? Radiokomunikace mohou mít motivaci provozovat Barrandov, i kdyby samotná televize nedosahovala takové ziskovosti, jakou požadoval Čermák. Mohou totiž posuzovat výnosnost celého propojeného podnikání, nikoli jen výsledek televizní společnosti.

Původní BTS potřebovala z reklamních příjmů platit zaměstnance, výrobu pořadů, pronájem studií i distribuci signálu. Radiokomunikace však technické zázemí už mají. Mohou proto stejnou televizi posuzovat podle poněkud jiné ekonomické kalkulace. Pokračování Barrandova pro ně nemusí mít hodnotu pouze díky případným reklamním příjmům. Může pomáhat využívat existující infrastrukturu, udržet zbývající diváky a zachovat možnost projekt později prodat.

Jenže tady narážíme na jeden podstatný účetní problém. Představme si, že Broadcasting Services začne Českým Radiokomunikacím platit za šíření všech tří televizních kanálů. Jedna firma bude vykazovat příjmy z distribuce, druhá odpovídající provozní náklady. Obě společnosti ale patří do stejné skupiny. Pokud si jedna pošle peníze druhé, na úrovni celé skupiny tím nevznikne ani koruna nových příjmů od externích zákazníků. Při konsolidovaném pohledu se totiž takové vnitroskupinové transakce vylučují. Je to podobné, jako kdybyste si založili dvě vlastní firmy a jedna druhé vystavovala faktury za pronájem kanceláře. Můžete mít spoustu účetních dokladů, ale bohatší se tím jako vlastník obou společností nestanete.

Radiokomunikace tedy nemohou zachránit ekonomiku svého multiplexu jen tím, že se samy stanou jeho zákazníkem. Skutečný přínos musí vzniknout jinde: z reklamních příjmů, nižších nákladů nebo zachování hodnoty televizního projektu pro případného kupce. To je důležité i z pohledu jejich dosavadních zkušeností s Barrandovem. Když Radiokomunikace poskytovaly služby nezávislé BTS, byly v pozici dodavatele, který vystavuje faktury a čeká na zaplacení. Pokud zákazník neplatil, rostly pohledávky a jejich návratnost byla nejistá. S vlastním provozovatelem mohou mnohem přímočařeji rozhodovat, kolik do televizního projektu vloží, jaké náklady připustí a kdy případný ztrátový provoz omezí nebo ukončí.

Radiokomunikace tedy mohou Barrandov udržovat při životě levněji než jeho původní provozovatel. Ale ani levnější technický provoz nepomůže, pokud televize nedokáže vydělávat dost peněz zvenčí. Pokud nepřilákají dost inzerentů ani nenajdou kupce, který za pokračující televizi zaplatí, mohou nakonec pouze financovat ztrátový provoz z vlastních peněz. A na tom nic nezmění ani skutečnost, že televizní signál šíří prostřednictvím vlastních vysílačů.

A tím se dostáváme k mnohem zajímavější otázce celého článku: Zachraňují Radiokomunikace Barrandov, protože v něm vidí skutečný budoucí výdělek, nebo jen proto, že si zatím spočítaly, že jeho vypnutí by bylo ještě horší?

Radiokomunikace navíc nepřebírají tři zdravé televizní stanice. Přebírají projekt, jehož původní reklamní byznys se rozpadl a jehož ekonomika v novém provozním modelu zatím není veřejně známa. Barrandovu se totiž v roce 2026 zkomplikovalo právě obchodování reklamy. Výsledky všech tří kanálů Barrandova navíc přestaly být v polovině roku dostupné v publikovaných datech měření sledovanosti ATO.

Pro diváka se tím nic nezměnilo. Televize dál vysílala. Pro inzerenta je to ale podstatný rozdíl. Ten chce vědět, kolik lidí jeho reklama osloví, jaké publikum kupuje a zda za své peníze dostává odpovídající množství reklamních kontaktů. Bez standardně obchodovatelných dat o sledovanosti je pro televizi výrazně obtížnější přesvědčit zadavatele, aby u ní utráceli.

Proč se ale držet značky Barrandov a nezaložit úplně novou televizi?

Pokud už se České Radiokomunikace rozhodly pustit do televizního podnikání, proč si vlastně vybraly právě Barrandov? Televizi spojenou s Jaromírem Soukupem, dlouholetým propadem sledovanosti, finančními problémy a konkursem původního provozovatele. Nebylo by jednodušší začít s úplně novou značkou?

Z marketingového hlediska by to jistě mohlo dávat smysl. Nová televize by nemusela překonávat negativní pověst a mohla by si vytvořit vlastní programovou koncepci. Jenže založit televizní stanici není pouze otázka výběru názvu a výroby loga. Musíte získat diváky, zajistit dostatek pořadů, vyřešit distribuční vztahy a přesvědčit inzerenty, že má cenu do nového projektu investovat.

Barrandov má přes všechny své problémy alespoň něco, co úplně nová televize nemá. Existující publikum, známé jméno a archiv pořadů, které už někdo vyrobil a které lze při odpovídajících právech znovu využívat.

Přejmenování ostatně zůstává možné i později. Změna názvu licencovaného programu by však podle § 21 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání vyžadovala předchozí souhlas Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Není to zásadní překážka, ale při snaze zachovat vysílání bez přerušení jde o další administrativní krok. Otázkou ovšem je, kolik má samotná značka Barrandov dnes ještě hodnotu. A pro Radiokomunikace je tu další komplikace. Značku ani archiv totiž automaticky nezískaly spolu s novými licencemi.

Ochranné známky Barrandova a práva k jeho vlastní televizní tvorbě zůstaly součástí majetkové podstaty insolventní BTS. Radiokomunikace už v srpnu uvedly, že chtějí tato aktiva dočasně využívat za odměnu placenou do konkursní podstaty. Dne 29. října pak potvrdily, že práva k používání značky Barrandov a vybraného archivního obsahu již mají zajištěna. Samotná aktiva však nekoupily a nadále se připravuje jejich prodej.

Jenže archiv i ochranné známky se současně připravují k prodeji. V říjnu soud schválil jejich zpeněžení prostřednictvím elektronických výběrových řízení organizovaných společností Prokonzulta. U obou souborů je uvedena orientační nabídková cena 20 milionů korun, tedy dohromady 40 milionů. Nejde ovšem o minimální cenu ani o částku, kterou už někdo zaplatil. Nabídky se uzavírají 12. listopadu 2026.

Pokud by Radiokomunikace značku a archiv koupily, získaly by nad jejich dalším využíváním větší kontrolu. Pokud je získá někdo jiný, bude záležet na sjednaných užívacích právech a případné dohodě s novým vlastníkem. Ani koupě třetí osobou totiž nemusí automaticky znamenat konec používání původního názvu a pořadů. Záleželo by na tom, jaká práva má nový provozovatel zajištěna, zda budou účinná i vůči novému vlastníkovi a za jakých podmínek bude možné pokračovat. Bez odpovídajících práv by ovšem mohl být nucen změnit název programu, jeho obsah nebo obojí.

A co když Radiokomunikace vůbec nejsou přesvědčeny, že Barrandov představuje nějakou mimořádně hodnotnou televizní značku? Co když pouze usoudily, že existující televizní projekt má větší cenu, dokud vysílá, než ve chvíli, kdy se definitivně vypne? Pokud dnes vypnete tři kanály, přijdete o jejich zbývající publikum, přerušíte kontinuitu vysílání a budete muset řešit, jak dostat nový projekt zpátky k divákům. Zachování Barrandova naproti tomu umožňuje vyzkoušet ekonomiku úsporného provozu, jednat o právech ke značce a archivu nebo hledat dalšího investora.

Možná tedy Radiokomunikacím nejde ani tak o slavnou značku Barrandov. Možná si především kupují čas na rozhodnutí, co s celým projektem dál.

Barrandov jim navíc dluží stovky milionů korun

České Radiokomunikace mají v celém příběhu ještě jednu důležitou roli. Jsou jedním z největších věřitelů původní BTS. Podle srpnového seznamu zjištěných pohledávek evidovaly v jejím insolvenčním řízení nároky přibližně za 245 milionů korun.

Historicky šlo přitom o ještě větší peníze. Radiokomunikace a jejich někdejší dceřiná společnost Czech Digital Group měly původně vůči Barrandovu pohledávky, které v součtu přesahovaly půl miliardy korun. Část těchto nároků byla během finanční restrukturalizace postoupena společnosti ENREDA z okruhu Čermákovy skupiny.

Podstatné je ale něco jiného. Definitivní konec televizního projektu by mohl ještě více zkomplikovat zpeněžení majetku, který po původní BTS zůstal. Insolvenční správce ostatně ve své zprávě z léta 2026 uvedl, že pokračování tematických kanálů přinášelo určité příjmy do majetkové podstaty a mělo pomáhat udržovat hodnotu zbývajících televizních aktiv.

Z pohledu věřitelů to má určitou logiku. Televizní archiv může být obchodně zajímavější, pokud jeho pořady stále někdo vysílá. Podobně může mít známá televizní značka větší hodnotu, pokud pod ní nadále fungují nějaké kanály. Samozřejmě to neznamená, že každá další repríza Soudkyně Barbary automaticky vrací Radiokomunikacím jejich staré peníze. Konkursní výtěžek se rozděluje podle pravidel insolvenčního řízení a samotné získání nových licencí nijak nesnižuje pohledávky za původní BTS.

Pokud se však podaří zachovat komerční využitelnost archivu, značky a dalších práv, může to zlepšit jejich prodejní hodnotu. A z případného vyššího výtěžku mohou mít prospěch také věřitelé. Radiokomunikace tak mohou mít zájem nejen na budoucím fungování televize, ale také na tom, aby hodnota majetku jejich původního dlužníka neklesla ještě hlouběji.

A co z celé dohody získala Čermákova skupina?

Zatímco možné motivace Radiokomunikací lze alespoň ekonomicky vysvětlit, méně průhledná zůstává finanční stránka dohody s Čermákovou skupinou S-24. Víme, že S-24 akvizice II se dobrovolně vzdala původních licencí hlavního kanálu a Čermák potvrdil vzájemnou dohodu s Radiokomunikacemi. Nevíme však, zda za svou součinnost získá nějaké finanční protiplnění, zda jsou součástí širší transakce další smlouvy ani jak se mezi jednotlivé společnosti rozdělí budoucí příjmy a náklady.

Jednu zajímavou stopu přitom nabídla samotná skupina S-24. Její dluhopisový emitent S-24 finance svolal na 26. října 2026 schůze vlastníků dvou dluhopisových emisí. V jejich programu se výslovně objevily informace o připravované transakci týkající se převodu účasti v TV Barrandov, jejích finančních parametrech a předpokládaném nakládání s výtěžkem.

To ukazuje, že skupina řešila také možné finanční vypořádání televizního projektu a považovala ho za důležité pro držitele svých dluhopisů.

Co se tedy investoři na schůzích dozvěděli? Jaké jsou finanční podmínky připravované transakce a zda z ní skupina S-24 skutečně získá nějaké peníze? S těmito otázkami jsme se obrátili na společnost S-24 finance. Do uzávěrky článku jsme však odpověď nedostali.

Zachraňují Radiokomunikace Barrandov, nebo jen získávají čas?

Jan Čermák se pokoušel zachránit Barrandov jako televizní byznys. České Radiokomunikace v něm mohou vidět také způsob, jak chránit a rozvíjet svůj infrastrukturní byznys.

Stejná televize totiž nemusí mít pro každého vlastníka stejnou ekonomickou hodnotu. Co bylo pro původní BTS příliš drahým televizním podnikem, může být pro infrastrukturní skupinu relativně levným projektem, jehož pokračování pomůže zachovat existující publikum, využití technických kapacit nebo možnost budoucího prodeje.

Zda se tato kalkulace skutečně vyplatí, zatím nevíme. Pokud ani nový provozovatel nedokáže získat dostatek externích příjmů, samotné vlastnictví vysílací infrastruktury ho před ztrátami neochrání.

Jedno je však zřejmé. Společnost, které jeden televizní zákazník zůstal dlužit stovky milionů korun, se nyní rozhodla převzít kontrolu nad pokračováním jeho vysílání. To není úplně obvyklý způsob, jak řešit neplatícího klienta. Možná tedy České Radiokomunikace nezachraňují Barrandov proto, že by věřily v jeho slavnou budoucnost. Možná jen dospěly k závěru, že úplně vypnutá televize by pro ně měla ještě menší hodnotu než ta, která alespoň dál vysílá.

Příběh Barrandova tím však nekončí. Zatímco jeho televizní kanály dostávají další příležitost, původní provozní společnost zůstává v konkursu s historickými závazky přesahujícími miliardu korun. Jak měla fungovat Čermákova reorganizace, proč se záchrana nepodařila a kolik peněz nakonec zůstane věřitelům? Právě tomu se budeme věnovat v dalším článku naší série.