Máte zelené dluhopisy? A mohl bych je vidět?
Světová banka definuje zelené dluhopisy jako dluhové fixně úročené cenné papíry určené výhradně na rozvoj udržitelných a ekologicky šetrných projektů. Takové projekty mohou zahrnovat využívání obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnosti dopravy a budov, obnovu ekosystémů, zlepšování přístupu k pitné vodě a hygienickým zařízením a tak dále…
Žádná jedna obecně závazná definice green bondů ovšem neexistuje. V minulosti se proto vytvořilo hned několik obecných standardů, kterými se světový trh se zelenými dluhopisy dobrovolně řídí. Jedním z nich je globálně uznávaný standard Green Bond Principles (GBP) od Mezinárodní asociace pro kapitálový trh (ICMA) z roku 2014. Ten nastoluje takový základní rámec toho, co by zelené bondy měly být a co by měly obsahovat. Dá se říct, že na něm staví základy trhy s green bondy po celém světě – podle International Finance Corporation je přijalo až 95 % emitentů globálně. Přesto nepředstavuje žádnou právně závaznou normu. Jedná se spíše o takové obecnější vodítko, které není tak specifické jako následující regulace.
O ty se pokouší do regulací zamilované orgány Evropské unie, které přišly s EU Taxonomií. Jedná se o klasifikační systém, který sice nereguluje dluhopisy přímo, zato ale definuje, co je to vlastně udržitelná investice a co se za ni považuje. Kritéria stanovená v taxanomii mají ideálně pomáhat předcházet „greenwashingu“, nebo hezky česky „lakování na zeleno“. Tedy tomu, aby někdo vydával udržitelnou investici za něco, co si na ní jen hraje. Zkuste si třeba představit, že by někdo vydával „zelené“ dluhopisy na to, aby zefektivnil svou uhelnou elektrárnu a snížil tak emise. Možná by tím vytyčeného cíle opravdu dosáhl, ale na skutečně zelenou dluhopisovou emisi to opravdu není.
Taxanomie by díky svým kritériím měla evropský vnitřní trh zase o trochu více spojit. Pokud existuje nějaká mezinárodní shoda na tom, co je skutečná zelená investice, může to investorům v EU usnadňovat raising kapitáu. Systém je zaměřen primárně na ochranu klimatu a životního prostředí a státům EU má pomoci lépe navigovat investice směrem k plnění Green Dealu, který je má blíže posunout ke klimatické neutralitě. Mimo to zadává firmám nové povinnosti v oblasti reportingu, včetně požadavků na zveřejňování informací o obratu a kapitálových a operativních nákladech, které jsou spojeny s udržitelnými aktivitami.
Taxanomické nařízení vymezuje následujících šest ekologických cílů. Každá investice by v souladu s taxanomií měla splňovat alespoň jeden z nich, aniž by současně negativně ovlivňovala ostatní stanovené cíle.
- zmírnění klimatických změn
- přechod na cirkulární ekonomiku
- adaptace na změnu klimatu
- prevence a omezování znečištění
- udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů
- ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti
Evropská komise ale chtěla něco, co by na úrovni EU přímo definovalo zelený dluhopis. V červenci 2021 proto přišla s návrhem na nařízení, které by regulovalo označení „evropský zelený dluhopis“. V právní řeči se tato legislativní novinka označuje jako „nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 2023/2631 o evropských zelených dluhopisech“.
Nařízení se tři roky schvalovalo a závěrem letošního roku konečně nabude účinnosti. Postavené je to celé právě na zmíněné taxanomii EU, jejíž kritéria zelené investice musí dluhopis splňovat. V praxi podle tohoto nařízení musí emitenti alespoň 85 % peněz získaných z dluhopisů alokovat na environmentálně udržitelné hospodářské činnosti, tedy na ty, které jsou v souladu s environmentálními cíli stanovenými v nařízení o taxonomii. Zbytek prostředků mohou alokovat buď na činnosti, pro které zatím neexistují žádná technická screeningová kritéria nebo na jiné environmentálně prospěšné činnosti v oblasti klimatu či rozvojové pomoci.
Říkat tomu „nařízení“ ale nemusí být přesné, jelikož se stále jedná pouze o dobrovolný standard pro ty „lepší“ emitenty, kteří chtějí mít na zelených dluhopisech schvalovací razítko od EU, aby byly bondy hezčí před investory. V praxi tím vlastně dochází k rozdělení trhu zelených dluhopisů vydávaných napříč státy EU na dvě skupiny. Jedny budou hrdě nést označení „evropský zelený dluhopis“ (zkráceně EuGB), ovšem jen pokud splní přísné požadavky, které toto nařízení stanovuje. To pak budou ty „vyvolené“ dluhopisy, ty nejzelenější z nejzelenějších s potenciálem nejvíc přispět k cílům Green Dealu. Takový gold standard pro EU, který nastaví budoucí benchmark pro to, co se kvalifikuje jako zelený dluhopis.
Emitenti tak dostanou spolehlivý nástroj, který jim umožní prokázat, že financují legitimní zelené projekty v souladu s taxonomií EU. A investoři, kteří tyto dluhopisy kupují, si budou moci snadněji ověřit, že jsou jejich investice udržitelné, čímž se sníží rizika spojená s greenwashingem. Možnost vydávat tyto zelené dluhopisy bude otevřena všem emitentům zelených dluhopisů, včetně podniků, veřejných orgánů a také emitentů se sídlem mimo EU, kteří splní požadavky standardů EU Green Bond Standard.
Požadavkem na emisi evropského zeleného dluhopisu je vydat dokument označovaný jako EuGB Factsheet, ve kterém emitent popíše základní parametry emise a odůvodní, že jeho emise splňuje požadavky tohoto nařízení. Vyplněný dokument musí následně projít kontrolou externího auditora a získat jeho kladné stanovisko.
Certifikace CBS a nezávislé posudky SPOs:
Vedle evropských zelených dluhopisů budou existovat trochu „špinavější“ zelené dluhopisy, které sice nebudou muset splňovat přísná kritéria dle zmíněného nařízení o evropských zelených dluhopisech, nedostanou ale zelené posvěcení od EU. Emitenti těchto „neorazítkovaných“ green bondů pak mají dvě možnosti. Dát si na dluhopis značku „zelený“ sám a jít za investory (a o zelenosti je sám přesvědčit), nebo si zelenost nechat ověřit od renomované soukromé firmy.
Od toho je tu globální a přísný standard Climate Bond Standard (CBS) z roku 2012 od organizace Climate Bonds Initiative, který určuje vlastní kritéria pro environmentálně prospěšné projekty a který dluhopis je splní, tomu udělí certifikaci. Organizace má svůj seznam akreditovaných posuzovatelů, mezi něž patří třeba DNV, Sustainalytics, Vigeo Eiris, KPMG a EY. Emitent dluhopisů mající zájem o tuto certifikaci si nějakou takovou soukromou firmu musí najmout a nechat si od ní vypracovat nezávislé posouzení jejich zelenosti podle toho, zdali splňují kritéria, které tento standard stanovuje. Na základě posudku pak Climate Bonds Initiative certifikaci buď vydá nebo nevydá. U těchto certifikací neexistují žádné stupně zelenosti, buď to je na certifikaci nebo ne.
Pak existují také takzvané SPOs (Second Party Opinion), tedy nezávislé posudky zelenosti. Ty často využívají emitenti, jejichž zelené projekty se nekvalifikují ani pro evropské zelené dluhopisy, ani pro certifikaci dle standardu CBS. Společnosti jako CICERO jim na rozdíl od nějakých schvalovacích razítek nebo certifikací pouze poskytují své hodnocení, nakolik je jejich investice zelená. Při tom se řídí obecnými standardy jako GBP.
Konkrétně právě norská společnost CICERO k tomuto hodnocení využívá tři odstíny zelené barvy. Tmavě zelená je určena pro projekty, které emise skleníkových plynů snižují dlouhodobě (jako je větrná energie). Středně zelená pro projekty, které jsou dobrým krokem vpřed (sem spadají například plug-in hybridní autobusy). A světle zelená je pro projekty, které sice nezpůsobí revoluci, ale alespoň trochu „očistí“ špinavé zdroje (sem spadá třeba efektivnější infrastruktura pro fosilní paliva). Protože neexistuje povinná standardizace, je to právě kvalita zpráv o dopadech po emisi, která se na trhu stala klíčovým rozlišovacím znakem pro investory.
Zpátky k certifikaci od Climate Bonds Initiative. Jejich certifikační štítek nejenže sám o sobě zlepšuje viditelnost pro investory, ale hlavně na základě vědeckých poznatků potvrzuje, že dané dluhopisy splňují přísné standardy. To projektům dává u investorů vyšší důvěryhodnost a spolehlivost a z Climate Bond Standard to činí celosvětově uznávaný symbol nejlepší praxe v zeleném financování. Za dobu své historie už umožnil certifikaci projektů financovaných green bondy v hodnotě přes 270 miliard amerických dolarů. Kdybych to měl něčemu přirovnat, je to asi jako najmout si na audit své firmy Deloitte nebo PwC. Toto nezávislé přezkoumání třetí stranou (ať už s cílem získat certifikaci nebo si jen koupit názor viz SPOs) volí celá řada emitentů (uvádí se cca 60 %).
Některé „zelené“ dluhopisy však mohou financovat i projekty se sociálním přesahem, jako je podpora vytváření pracovních míst nebo zlepšení dostupnosti vzdělávacích a zdravotnických služeb, a přispívají tak k sociálnímu rozvoji a snižování nerovností. Na rozdíl od čistě zelených dluhopisů určených na environmentální účely se pro tyto bondy používá název udržitelné. Anglicky takzvané sustainability-linked bonds (SLB), které jsou novou složkou udržitelného financování, poskytujíce alternativu k zeleným dluhopisům.
SLB mohou být dle definice ICMA adaptovány na základě plnění předem stanovených udržitelných cílů emitenta, které jsou vytyčeny v prospektu emise. Cíle musejí obsahovat kvantifikovatelné a ověřitelné parametry, jež musí být dosaženy v rámci určeného časového období. Kritéria pro určení těchto cílů vyžadují, aby byly měřitelné přes klíčové ukazatele výkonnosti (KPI) a aby byly odsouhlaseny s předem definovanými standardy udržitelného výkonu (SPT). Někteří kritici ovšem poukazují na riziko „lakování na zeleno“, pokud cíle nebudou stanoveny dostatečně striktně.
A co Česko?
Český regulační rámec pro zelené dluhopisy je stále v plenkách a žádná pevná pravidla neexistují. Čeští emitenti se proto většinou řídí zmíněnou dobrovolnou regulací ze zahraničí. Pojďme se podívat třeba na pětileté zelené bondy Českých drah z roku 2022 s celkovým objemem 500 milionů eur, úročené 5,625 % ročně. Státní podnik při jejich vydávání postupoval dle Green Bond Principles a Green Loan Principles a jejich snahu potvrdila ratingová agentura Moody’s, která udělila společnosti úvěrové hodnocení Baa2. Bondy byly označeny jako první zelené dluhopisy Českých drah, reflektující jejich závazek k principům ESG. Emise byla vydávána pod taktovkou bank Erste Group Bank, ING Bank, Société Générale Group a UniCredit Bank a prostředky z ní získané byly určeny k financování nákupu nových vlaků a dalších zelených projektů klíčových pro modernizaci a ekologizaci dopravní infrastruktury této společnosti.
Takže i když jsou tyto mezinárodní směrnice a nařízení zatím pouze dobrovolné, stávají se postupně normou. A s přibývajícími regulacemi na evropské úrovni a rostoucím zájmem emitentů o udržitelné financování lze do budoucna očekávat, že český rámec pro zelené dluhopisy se bude na tyto nové trendy adaptovat i nadále.
Redakční články jsou ty, který vznikají jako unikátní obsah pro naše čtenáře a jsou vytvářeny zcela a pouze naší redakcí. Veškerá finanční data a informace byly získány z veřejných zdrojů jako je server Justice.cz, ČNB, webové stránky, účetní podklady a výroční zprávy jednotlivých společností.
