Stovky milionů korun v dluhopisech, investoři čekající na své peníze, rozpad automobilového podnikání a policejní prověřování možného podvodu. A nyní další zvrat: po bývalém majiteli skupiny Petru Štěpánkovi pátrá Policie ČR. Přesto společnost GAAInvestment, dříve známá jako ŠAInvestment nebo ŠtěpánekAuto Investment, stále zůstává mimo insolvenční řízení. Jak je to možné? A co vlastně zůstalo z podnikání, které mělo vydělat na splacení téměř půlmiliardového dluhu?
Kladenská skupina ŠtěpánekAuto podnikatele Petra Štěpánka přitom nebyla žádným neznámým startupem. Automobily prodávala a pronajímala dlouhá léta a na dluhopisový trh vstoupila v roce 2020. Její problémy se ale nezačaly objevovat až letos. Na rostoucí zadlužení a závislost na nových dluhopisech jsme na Dluhopisáři upozorňovali už v letech 2023 a 2024. Tehdy ještě skupina fungovala, prodávala auta a splácela staré dluhopisy. Dnes čekají investoři na peníze a firmy ovládá maďarský investor, jehož plány zůstávají nejasné.
Dluhopisy, které splácely jiné dluhopisy
Původní příběh skupiny byl poměrně jednoduchý. Štěpánek prostřednictvím účelové společnosti vydával dluhopisy, získané peníze půjčoval svým automobilovým firmám a ty je používaly k financování podnikání. Z jejich výdělků se měly hradit úroky a postupně vracet jistiny investorům.
Jenže jak jsme upozorňovali už v předchozích analýzách, tento model postupně přestával fungovat bez neustálého přísunu nových peněz. Skupina rostla, ale spolu s ní rychle rostl také dluh. Nové dluhopisy začaly ve velkém sloužit ke splácení těch starých, což ostatně emitent ve svých prospektech sám přiznával.
Zatímco v roce 2020 si firma půjčovala přibližně za 7,5 % ročně, postupně musela investorům nabízet téměř 10 % a v roce 2026 už připravovala emise s výnosem až 11,3 %. Současně navyšovala maximální objem svého dluhopisového programu až na 850 milionů korun.
Jak daleko tento koloběh dospěl, ukazuje prospekt z poloviny roku 2025. ŠAInvestment tehdy evidovala historicky upsáno přes 620 milionů korun, z nichž už téměř 245 milionů splatila. Během předchozího zhruba roku získala z nových úpisů asi 130 milionů, zatímco na splacení starých dluhopisů vydala přibližně 123 milionů.
Jinými slovy, prakticky celý nový dluhopisový kapitál odpovídal objemu splácených starých jistin. Firma potřebovala stále další investory, aby mohla pokračovat v dosavadním tempu splácení. A čekaly ji ještě větší splátky.
Podle prospektové dokumentace připadaly jen na rok 2026 splatnosti jistin přibližně za 152 milionů korun. Další vysoké částky následovaly v roce 2027. Už z našich starších analýz přitom vyplývalo, že provozní výkonnost skupiny na podobné splátky zdaleka nestačila.
Stovky milionů půjčených do vlastních firem
Ještě důležitější je podívat se na samotného emitenta. ŠAInvestment je totiž firma, která vůbec neprodávala automobily. Šlo o financovací společnost, která peníze vybrané od investorů posílala dál do podnikání ostatních firem Petra Štěpánka.
Na konci roku 2024 tvořily více než 96 % jejího majetku právě pohledávky za ostatními společnostmi skupiny. Emitent tak vlastní věřitele neměl z čeho splácet, pokud mu peníze nevrátily firmy provozující skutečný automobilový byznys. A tady se objevuje jedna z nejzajímavějších otázek celé kauzy.
Podle prospektové dokumentace měly tři hlavní provozní firmy – Creditmall, ŠACompany a ŠACorporation – vrátit emitentovi do 31. prosince 2025 dohromady téměř 339 milionů korun. Přesto prospekt firmy ybox vyhotovený 19. ledna 2026 s těmito zápůjčkami stále pracoval jako s existujícími pohledávkami a uváděl u nich původní datum splatnosti.
To ještě automaticky neznamená, že provozní firmy byly v prodlení. Splatnost mohla být prodloužena například dodatkem, který tento prospekt neobsahoval. Z veřejné dokumentace ale nevyplývá, zda se tak skutečně stalo ani kolik peněz bylo vráceno. A právě to je pro držitele dluhopisů zásadní. Pokud provozní firmy nedokázaly své závazky splatit, mohly se problémy s likviditou uvnitř celé skupiny rozvíjet už na přelomu let 2025 a 2026.
Tedy dlouho předtím, než se celá kauza dostala do médií.
Štěpánek prodal areál. Pak i celé společnosti
Na přelomu roku 2025 a 2026 začal Petr Štěpánek podle svého vyjádření médiím uvažovat o odchodu z automobilového podnikání. Tvrdil, že už pro něj představovalo příliš velkou stresovou zátěž a chtěl se soustředit na svůj další projekt ybox24, zaměřený na síť úložných boxů. O tom, jak byl tento projekt demonstrací podnikatelského amatérismu, jsme psali v tomto článku.
Současně začal prodávat kladenské nemovitosti, kde automobilové podnikání sídlilo. Areály nakonec za 97,5 milionu korun získala skupina Autobond, která transakci potvrdila a uvedla, že vypořádání kupních cen proběhlo prostřednictvím jistotních účtů České spořitelny. Podle Štěpánka použil z prodeje přes 66 milionů korun na provozní úvěry a dalších více než 29 milionů na ostatní dluhy, včetně dluhopisových závazků. Přesné rozdělení těchto úhrad však vychází z jeho vlastního vyjádření.
Že firma prodává svůj areál samo o sobě nemusí nutně znamenat finanční potíže. V tomto konkrétním případě ale šlo o skupinu, která současně čelila vysokým splatnostem svých dluhů a rostoucí závislosti na refinancování. A potom přišel mnohem zásadnější krok.
Dne 25. června 2026 převedl Štěpánek šest společností včetně dluhopisového emitenta na maďarskou Gabriel Automotive Kft. Ta přitom vznikla teprve v dubnu téhož roku, pouhé dva měsíce před převzetím. Do čela společností nastoupil Sándor Horvát a ŠAInvestment se přejmenovala na GAAInvestment. Štěpánek následně iROZHLASu popsal, že se s Horvátem osobně setkal pouze jednou, při podpisu dokumentů u notáře. Považoval ho za zástupce investorů, s nimiž dříve jednal. Kdo konkrétně za investicí stál, však neuvedl.
A právě ekonomika tohoto prodeje zůstává jednou z největších neznámých.
Kdo měl investorům vlastně zaplatit?
Samotný prodej skupiny měl podle Štěpánka vyřešit část jejích dluhů. V rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal dohodu, podle které se měly nejprve vypořádat jeho osobní závazky vůči prodávaným firmám, vzniklé v souvislosti s financováním projektu ybox24. Ty se měly započíst proti kupní ceně společností. Co z kupní ceny zbylo, měl nový majitel poslat přímo držitelům dluhopisů, kteří už marně čekali na vrácení svých peněz.
To je samo o sobě výmluvné. Štěpánek totiž neprodával skupinu, která potřebovala jen nového majitele a trochu času na další rozvoj. Podle jeho vlastní verze se už při prodeji počítalo s tím, že část peněz od kupujícího půjde rovnou na úhradu splatných dluhů. Jinými slovy, nový investor měl nejen převzít podnikání, ale také pomoci uhasit požár, který v něm už hořel.
Jenže krátce po převzetí přišel podle Štěpánka nepříjemný obrat. Gabriel Automotive mu oznámila, že své závazky splní až přibližně do konce srpna. Důvod? Nový investor sám nedostal včas peníze od třetí strany.
To už je podstatně horší zpráva. Šest společností včetně dluhopisového emitenta s téměř 440 miliony korun nesplacených bondů převzala maďarská firma založená teprve dva měsíce předtím. A její schopnost splnit slíbené platby měla podle Štěpánkova líčení záviset na tom, zda jí zaplatí někdo další.
Pokud tato verze odpovídá skutečnosti, šlo o mimořádně křehkou záchrannou operaci. Skupina potřebovala peníze okamžitě, nový vlastník je ale neměl včas k dispozici. A zatímco se čekalo na údajnou platbu od třetí strany, dluhy investorů dál zůstávaly neuhrazené.
Gabriel Automotive se k celé transakci veřejně nevyjádřila. Zůstává tak především Štěpánkovo vysvětlení, podle kterého investor své sliby nesplnil. Jedna věc je však zřejmá: samotná změna majitele nevyřešila finanční problém, kvůli kterému skupina nové peníze potřebovala.
Problémy začaly ještě před příchodem Maďarů
Štěpánkovo vysvětlení má jednu zásadní slabinu. Celý příběh totiž staví především na selhání nového investora, který měl převzít podnikání, dodat peníze a zachránit situaci. Jenže skupina měla vážné finanční problémy ještě předtím, než ji Maďaři převzali.
Na Dluhopisáři jsme už v roce 2024 upozorňovali, že ŠtěpánekAuto stále více spoléhá na nové dluhopisy, kterými splácí ty staré. Zadlužení rostlo, financování se prodražovalo a před skupinou stály splátky jistin za stovky milionů korun. Celý model tak fungoval jen za předpokladu, že budou přicházet další peníze.
A na jaře 2026 už začaly přicházet první veřejně doložené problémy. iROZHLAS popsal případ investorky, která na přelomu roku požádala o předčasné splacení dluhopisů. Peníze měla podle dohody dostat do konce dubna. Nedostala. Se Štěpánkem se následně dohodla na odkladu do konce června, ale ani tehdy peníze nepřišly.
První termín tak firma nedodržela ještě pod Štěpánkovým vedením, dva měsíce před prodejem skupiny. Nový maďarský vlastník proto nepřebíral bezproblémové podnikání, které se teprve jeho příchodem dostalo do potíží. Přebíral firmy, jejichž financování už vykazovalo vážné slabiny.
Po převzetí se situace podle Štěpánkova popisu rychle zhoršila. Při předávání podnikání a prodaného areálu údajně vznikl chaos, kvůli kterému nebyla některá vozidla včas vyplacena ze skladového financování. Financující společnosti následně začaly vypovídat smlouvy a uplatňovat svá práva k automobilům, včetně vozů používaných pro operativní leasing.
Pro automobilové podnikání to byla tvrdá rána. Skupina totiž velkou část vozidel financovala cizími penězi. Jakmile financující společnosti začaly auta stahovat a ukončovat spolupráci, podnikání přicházelo přímo o to, na čem vydělávalo. Banky a leasingové společnosti měly k vozidlům zajišťovací práva. Držitelé nezajištěných dluhopisů takovou ochranu neměli.
Situaci dále komplikují červnové převody částí automobilového podnikání Creditmallu a Petra Štěpánka do společnosti ybox24, která následně sama vstoupila do insolvenčního řízení. Přesouvala se přitom nejen auta, ale také související smlouvy a závazky. Co tyto transakce znamenaly pro majetek původních společností a jejich věřitele, rozebereme v samostatném článku.
Štěpánkova verze tedy může správně popisovat, co bezprostředně spustilo konečný rozpad podnikání. Nevysvětluje ale, proč byla skupina už před prodejem v tak zranitelném stavu. Dluhopisová závislost, stále dražší refinancování a vysoké splatnosti nevznikly během několika týdnů pod maďarským vlastníkem. Budovaly se roky pod Štěpánkovým vedením.
Nový investor mohl krizi urychlit nebo nezvládnout její řešení. Rozhodně ji ale celou nevytvořil.
Do případu vstoupila policie. Insolvence ale nepřišla
Koncem července už se problémy dostaly do celostátních médií. Investoři veřejně popisovali neuhrazené závazky, desítky z nich se začaly sdružovat a část podala trestní oznámení.
Středočeská policie následně potvrdila, že případ GAAInvestment prověřuje její odbor hospodářské kriminality. V srpnu dokonce zveřejnila výzvu dalším možným poškozeným držitelům dluhopisů, aby se přihlásili a doložili své nároky. Policisté se případem zabývají pro podezření z podvodu a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Jde však zatím o prověřování, nikoliv o prokázání trestného činu.
Přesto vůči samotnému emitentovi GAAInvestment podle posledních dostupných veřejných údajů nebylo zahájeno insolvenční řízení. Jak si to vysvětlit?
Jednou z možností je, že jednotliví věřitelé zatím volí jiné cesty. Banky a financující společnosti podle Štěpánkova vyjádření uplatňovaly zajištění k automobilům. Držitelé dluhopisů se začali organizovat až v průběhu léta a část z nich se obrátila na policii. Trestní oznámení ale samo o sobě insolvenční řízení nezahajuje.
Další vysvětlení souvisí se změnou vedení. Od 25. června už za GAAInvestment nejedná Petr Štěpánek, ale Sándor Horvát. Pokud by společnost skutečně naplňovala zákonné znaky úpadku, vznikala by jejímu současnému vedení povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu.
Samotný vysoký dluh ani jednotlivé opožděné platby však k prokázání úpadku nestačí. U platební neschopnosti je podstatné zejména to, zda má společnost více věřitelů, závazky déle než 30 dnů po splatnosti a není schopná je hradit. U společnosti s ručením omezeným může být relevantní rovněž předlužení.
A právě současné finanční poměry GAAInvestment zůstávají nejasné. Nevíme, kolik dluhopisů už bylo od převzetí splaceno, jaké závazky jsou dnes po splatnosti ani jakou skutečnou hodnotu mají zbývající aktiva společnosti.
V říjnu se objevila další zásadní zpráva. Po bývalém majiteli skupiny Petru Štěpánkovi pátrá od 1. září 2026 Policie ČR. Informaci jsme ověřili přímo ve veřejné policejní databázi, kde je Štěpánek veden mezi hledanými osobami. Konkrétní důvod pátrání však zveřejněný záznam neuvádí, takže zatím není potvrzeno, zda přímo souvisí s vyšetřováním dluhopisové kauzy. Štěpánek přitom ještě koncem července médiím podrobně vysvětloval okolnosti prodeje skupiny a její následné finanční problémy.
Co tedy vlastně nový majitel převzal?
Tím se dostáváme zpátky k podstatě celého příběhu.
GAAInvestment nebyla automobilka ani autobazar, který by mohl jednoduše změnit vedení a pokračovat v prodeji aut. Byla to financovací společnost, jejíž schopnost splácet vlastní dluhopisy závisela téměř výhradně na penězích vracených ostatními firmami skupiny.
Už v lednu 2026 evidovala podle prospektové dokumentace téměř 440 milionů korun nesplacených vlastních dluhopisů. Proti nim stály především pohledávky za provozními společnostmi. A právě u nich dnes chybí nejdůležitější informace: kolik z těchto pohledávek ještě existuje a kolik z nich je skutečně vymahatelných.
Nový vlastník navíc převzal firmy v okamžiku, kdy je čekaly mimořádně vysoké splátky jistin. Aby dokázal pokračovat, potřeboval buď další příliv dluhopisových peněz, nový kapitál, refinancování od jiných věřitelů, nebo dostatečné splátky od provozních společností. Z veřejných informací ale dosud nevyplývá, jakou cestou se vydal.
Právě proto je současná absence insolvence tak pozoruhodná. Skupina vykazovala závislost na refinancování dlouho předtím, než ji Štěpánek prodal. Následně přišla o původní areál, čelila problémům s financováním automobilů, investoři začali veřejně hlásit neuhrazené pohledávky a policie zahájila prověřování.
GAAInvestment však právně dál existuje a její dluhy převodem na maďarského vlastníka nezmizely.
Otázka proto není jen, proč se společnost dosud neobjevila v insolvenčním rejstříku. Ještě důležitější je, zda dnes vůbec existuje reálný plán, z čeho mají být její věřitelé uspokojeni.
A pokud žádný takový plán neexistuje, nabízí se další otázka: Jak dlouho už finanční situace GAAInvestment skutečně odpovídá stavu, který měl být řešen insolvenčním návrhem?
