Mainstreamová média je totiž po nedávném pádu investičních skupin Arca a C2H vykreslují jako největší možné zlo v oblasti investic. Je to opravdu tak jednoduché? Co se na trhu vlastně reálně děje a na jaké firmy a dluhopisy si dát pozor?
V roce 1990 chtěl jeden developer otevřít v Atlantic City největší casino na světě. Vydal na něj dluhopisy za nějakých 675 milionů USD. Odborníci už tehdy tvrdili, že neexistuje casino, které by dělalo takové tržby, aby vydělalo alespoň na úroky (14 % ročně, holt jiná doba), natož na splacení jistiny. Již po roce se jejich slova potvrdila, v roce 1991 společnost zkrachovala. Celkové ztráty byly více než 1,5 miliardy USD. Investoři viděli zpět 13 centů z každého investovaného dolaru.
Je to důkaz, proč se dluhopisům vyhnout? Za mě ne. Jen jsem chtěl ilustrovat, že i krachy společností ke kapitalismu patří a nevyhýbají se ani oblasti nemovitostí, ani americkým prezidentům. Ten developer se totiž jmenoval Donald Trump.
“It’s truly going to be an incredible place,” he told reporters. “We’re calling it the eighth wonder of the world.” The Taj was certainly of outsize proportions: Its 42-story tower was New Jersey’s tallest building, and the casino was the world’s largest.
Když vloni na jaře padaly americké akcie i o více jak třetinu své hodnoty, nikoho to moc nepřekvapilo. Proto nechápu šok investorů, když se firma, která vydala dluhopisy, dostane do finančních problémů. U některých podnikatelů a firem je to dokonce hodně pravděpodobné. A to kvůli povaze jejich podnikání v kombinaci s chamtivostí a naivitou. U některých je to pravděpodobné málo, protože dluhopisy používají tak, jak se používat mají a myslí při ošetření rizik na své investory. A dnes se vám pokusím přiblížit, jak je od sebe rozlišit.
K čemu na trhu v loňském roce došlo?
Byly to zejména krachy obou firem z úvodu – investiční skupiny Arca a skupiny C2H. Z pozice člověka, který se snaží kultivovat dluhopisový trh to bude znít zvláštně, ale jsem za ně rád. Považuji je za ozdravný. Otevřely totiž mnoha investorům i poradcům oči. Společným jmenovatelem bylo špatně zvládnuté finanční řízení obou firem.
Financování Arcy bylo založené zejména na směnkách s krátkou splatností (obvykle roční). Za tyto krátké peníze se pak nakupovala dlouhodobá aktiva. Což je samozřejmě v rozporu se základy finančního řízení. No a pak přišel covid a distribuce, potažmo možnost otáčet a prodlužovat tento obrovský dluh, se zasekla. Jak to dopadlo, už víte. V insolvenčním návrhu je celková částka pohledávek 18,6 miliardy korun u 1889 věřitelů. Směnky z toho tvoří 15,5 miliardy. Poučení první – to, že je firma velká, neznamená, že je finančně zdravá a její dluhopisy a směnky jsou bezpečné.
Druhý příběh je podobný. C2H byla skupina firem, která ovládala zejména módní společnosti Pietro Filipi a Kara. A pak opět přišel covid a ze zcela zdravé společnosti se stala společností insolventní. Tolik mediální obraz. Realitou je, že už na podzim předloňského roku, tedy před jakoukoliv pandemií, měla závazky v hodnotě několika desítek milionů korun po splatnosti. Dopad uzavření prodejen byl samozřejmě pro společnost tohoto typu drtivý, ale nebyl jediným důvodem, proč se tato skupina dostala do problémů. Už před krizí byla řízena agresivně. Ale o to více pracovala na pozitivní image a svém marketingu. Poučení druhé – to, že je firma známá nebo je hodně vidět, opět nevypovídá nic o kvalitě jejího dluhopisu.
Jak to dnes na trhu dnes reálně vypadá?
Je to stále velká divočina. Neustále se zvyšuje počet schválených dluhopisových prospektů, díky kterým mohou firmy na trhu nabízet své dluhopisy. Vloni jich bylo 61. Pro představu – před pěti lety to nebyla ani třetina.
Drtivá většina z jich je i nekvalitně připravená. Vnímám obrovský kvalitativní rozdíl mezi emisí, kterou připravovala firma ve spojení s nějakou distribucí, typicky bankou. Zde je vidět, že se někdo zamyslel nad tím, že takový dluhopis si má opravdu nějaký investor koupit a je tedy potřeba myslet na ošetření rizik, která mu hrozí. Pak z toho vzniká hezký dluhopis s rozumným poměrem rizika a výnosu.
Naproti tomu většinu prospektů firem, které jsou dnes k dispozici, připravovaly pouze právní kanceláře těchto firem. A na přístupu jejich právníků při psaní takového prospektu je to vidět. Zde se myslí pouze na zájem firmy a píše se tak, „jen aby to na ČNB prošlo“.
Naštěstí to vyvažuje osvěta na poli poradců i klientů a ty největší zrůdnosti jsou i obchodně neúspěšné. Jak management distribučních sítí, tak i koncoví poradci si uvědomují, že reputaci mají jen jednu. Zde vidím obrovský posun oproti situaci řekněme před třemi, pěti lety.
Co si z toho odnést a jak tedy poznám kvalitní dluhopis?
Poznáte ho právě tak, že někdo myslel na investora, nejen na své zájmy. Nekvalitní dluhopis tak neobsahuje žádné závazky (kovenanty) ze strany firmy, která ho nabízí. Kvalitní dluhopis bude jasně říkat, kam peníze půjdou, jak se s nimi bude hospodařit, co se smí a co se nesmí.
Za to nejzásadnější považuji účelové použití peněz. Bez něj si totiž firma s penězi může dělat doslova, co chce. A podle toho to pak v reálu i vypadá. S účelovostí tak budete mít alespoň tu jistotu, že peníze, které firma na trhu pomocí dluhopisů získala, opravdu jdou tam, kam jít mají. Tedy do projektů. Nikoli na financování provozu, mzdy zaměstnanců a osobní požitky majitelů.
Za druhou zásadní věc považuji sílu protistrany. Uvědomte si, že dluhopis je půjčka dané společnosti. A o jeho splacení či nesplacení tak rozhoduje pouze ekonomika firmy a projektů. Myslete vždy na to nejhorší a vybírejte pouze firmy, kde je jasný byznys plán a hmatatelný majetek.
Závěr:
Dluhopisy jsou super, ale musí se nad nimi hodně přemýšlet. Pokud se vám do toho nechce a věci jako finanční analýza podniku vám nic neříkají, vyhněte se jim zcela. Drtivá většina poradců by tak měla volit pouze fondové produkty. Tam je pravděpodobnost, že se vy i vaši klienti spálíte, minimální. Někdo tu těžkou práci se sháněním a vyhodnocením potřebných informací už udělal za vás.
A zároveň je to odpověď na otázku, proč spousta těch skvělých dluhopisů, které poradci nadšeně prodávají, do nějakého fondu cestu nikdy nenašla. Až tak skvělé ve skutečnosti asi nejsou. Já bych z toho, co je na trhu k dispozici, osobně koupil do svého fondu tak každý desátý. Tak bacha na ně.
Článek byl publikován i v časopise BizOn společnosti Broker Trust.
Analytik serveru Dluhopisář.cz. V minulosti připravoval či řídil dluhopisové emise za jednotky miliard korun. Je tedy spíše praktikem, než teoretikem.
