Nahrazují dluhopisy v Česku banky?
Podle analýzy forenzní agentury Surveilligence vydaly v loňském roce společnosti na českém trhu s firemními dluhopisy rekordní objem dluhopisů za bezmála 114 miliard korun. Výsledek představuje 20% nárůst oproti roku 2023 a současně historický rekord. Financování firem prostřednictvím dluhopisů tak v Česku zažívá rozmach, přesto se na celkovém financování podniků stále podílí jen z menší části. Oproti 14 miliardám korun z dluhopisů banky v loňském roce společnostem poskytly úvěry v objemu 1,4 bilionu korun. Podobná tendence preferovat banky existuje v celé Evropské unii. Evropský kontinent se tím zásadně odlišuje od USA, kde firmy podle statistik z roku 2018 používaly dluhopisy ke svému financování až v 67% případů, zatímco v EU to bylo jen 19 %. Je to zejména proto, že americký dluhopisový trh je starší a mnohem více rozvinutý než ten evropský. Lze ale předpokládat, že tento rozdíl bude Evropa postupně mazat, dluhopisy totiž mají oproti bankovnímu financování řadu výhod.
Emisí dluhopisů získá firma financování obvykle na střední až delší časový horizont, obvykle 3-7 let. Jejich hlavní výhoda spočívá v tom, že si podmínky smlouvy určuje sama firma. Může si nastavit výši úroků, frekvenci splácení, zdali a jak bude půjčka zajištěna, kolik o sobě dobrovolně prozradí nad rámec zákona a tak dále. Nad emisí dluhopisů má firma plnou kontrolu a pokud by v budoucnu (ještě před splacením dřívějších dluhopisů) emitovala další bondy, nikdo jí nebude limitovat. Společnost si může také určit třeba to, zda bude nebo nebude emitovat konvertibilní dluhopisy, které by v době splatnosti konvertovaly do akcií a investoři by tak získali podíl na společnosti. Dluhopis je tedy v tomto ohledu velmi flexibilní nástroj.
Z tohoto i dalších důvodů jsou dluhopisy velmi atraktivní pro velké firmy, které plánují financovat projekty v řádech miliard korun. Takovou sumu by jediná banka nemusela chtít půjčit, ale tisíce investorů hromadně už ano. S tím souvisí i fakt, že pokud se emitují dluhopisy ve velkém objemu, společnost to vnímá jako dlouhodobý úvěr, který následně může rozložit podle sebe na 3, 5, 7 nebo 10 let, kdy se náklady na financování a splácení rozprostřou do více období a zatížení cash flow společnosti není tak náročné. Tyto firmy mohou zároveň emisi dluhopisů využít i jako svou reklamu. Ukázat, jak se jim aktuálně daří, jaké mají plány do budoucna a tím na sebe více upozornit s cílem získat přízeň nových investorů. Dluhopisy jsou oproti bankovním úvěrům sice drahé na přípravu, u těchto větších firem se ale mohou vyplatit, protože ty často vydávají velké objemy kapitálu, kde se fixní náklady na přípravu emise rozkládají do většího objemu vybraných prostředků. Výhodou dluhopisů je i to, že se průběžně nesplácí a jejich splacení nastává až na konci splatnosti. To má pozitivní dopad na volné cash flow společnosti. Dluhopisy mají také na rozdíl od bankovního financování obvykle menší množství omezení, finančních ukazatelů či reportingových povinností, a tedy jejich použití je pro firmy jednodušší a flexibilnější.
Soud povolil Soleku reorganizaci
Na konci června bylo oficiálně zahájeno insolvenční řízení mateřské společnosti holdingu Solek, přičemž městský soud v Praze firmě povolil reorganizaci. Tato skupina, která díky dluhopisovému kapitálu od českých investorů vyrostla za 15 let v mezinárodní holding, se dlouhodobě specializovala především na development solárních elektráren v Chile. V posledních letech se ale rozhodla ke změně podnikatelského modelu, kdy by již nevydělávala na stavbě elektráren pro externí klienty, ale naopak je stavěla pro sebe a vydělávala na jejich provozu. Souběžně s tím chystala i velkou expanzi do okolních zemí, na kterou získala financování i od amerického BlackRocku, největšího světového správce aktiv. Tato expanze ale nešla podle plánů a skupina se proto od začátku roku musela potýkat s finančními problémy, které nakonec neustála a za sebou tak zanechala dluhy za více než 6 miliard korun. Firma uvádí, že vaz jí zlomila hlavně změna byznysových podmínek v Chile, kde působí.
Do prozatímního věřitelského výboru jmenoval soud mimo jiné firmu z investičního holdingu Wood & Company a společnost miliardáře Michala Strnada, který loni získal pohledávky vůči Soleku od jiného miliardáře Petra Otavy. Strnadova firma i Wood & Company zastupují zajištěné věřitele, tedy skupinu, jejíž pohledávky se budou uspokojovat jako první. Věřitelský výbor mimo jiné dohlíží na činnost insolvenčního správce, může odsouhlasit například financování dlužníka či nahlížet do účetnictví zkrachovalé firmy. Pražský městský soud v celé věci rovněž ustanovil insolvenčního správce, kterým se stala kancelář Hart & Partners insolvenčního správce Dominika Harta známého například z bankrotu energetické společnosti Tameh Czech napojené na hutě Liberty Ostrava. Kromě správce jmenoval soud také znalce, jehož rolí bude ocenit majetek Soleku, kterým se stala znalecká společnost Equity Solutions Appraisals. Ta dělala na ocenění například v obří kauze zkrachovalé investiční společnosti Arca Investments.
Nová emise od CONTEG Group
CONTEG Group je evropský holding, který patří k největším rodinným firmám u nás. Koncem roku 1998 jej založil Jan Voláček a dnes jej vlastní a řídí jeho synové Vít a Vojtěch Voláčkovi. Pod skupinu Conteg spadá výroba IT a průmyslových rozvaděčů, systémová řešení pro datacentra nebo třeba výdejní boxy OX Point, přičemž celá skupina podniká v mnoha evropských zemích a spravuje aktiva za skoro 2 miliardy korun s hrubým ziskem 50 milionů korun v loňském roce. V červnu přišla po čtyřech letech zpět na dluhopisový trh s novou emisí pětiletých dluhopisů se splatností v roce 2030 a pevnou úrokovou sazbou 6,49 % ročně.
Nová emise je na celkem 450 milionů korun, 200 milionů z toho ale již předem upsali kvalifikovaní investoři, stejně jako před čtyřmi lety. Dluhopisy jsou vydávány v nominální hodnotě 1 Kč za kus a úroky budou vypláceny jednou ročně k datu 16. června. Firma si ponechává možnost předčasného splacení nejdříve po třech letech, přičemž investorům při takovém kroku náleží dodatečný úrokový bonus, který se pohybuje od 35 % výnosu při splacení po třech letech až po 0,25 % při splacení po čtyřech a půl letech.
S úrokem 6,49 % na pět let se emise výnosově pohybuje v souladu s úrovní srovnatelných emisí na trhu, absence zajištění i burzovní obchodovatelnosti nicméně znamená, že investice není vhodná pro investory hledající maximální ochranu nebo likviditu. Emise také obsahuje celou řadu kovenantů včetně limitu zadlužení. Oproti předchozí emisi z roku 2021, kde měly dluhopisy striktnější pojistky, které lépe chránily věřitele před nadměrným zadlužením či předčasnými výplatami zisku, ale jejich současné rozvolněnější nastavení poskytuje firmě větší flexibilitu. Prostředky z dluhopisů mají sloužit k financování nových akvizic, růstu firem v rámci skupiny a obecným provozním potřebám.
BICZ částečně nahrazuje dluhopisy novým fondem
Skupina BICZ se od svého začátku profiluje hlavně jako realitní developer, který aktuálně pracuje na 22 nemovitostních projektech s celkovým počtem plánovaných bytů 1700. Celková aktiva holdingu překračují 3 miliardy korun, přičemž tato skupina se financuje všemožnými způsoby. Nejen přes dluhopisy, ale také přes zápůjčky od třetích osob, bankovní úvěry nebo kvalifikované investory. Raising nových peněz od investorů se této skupině daří dlouhodobě. Nyní přidává další zdroj kapitálu, kterým je fond kvalifikovaných investorů, který ji pomůže získat nové ekvitní investory prostřednictvím prodeje akcií, a částečně se tak zbavit závislosti na dluhovém financování.
Tento fond bude zaměřen jednak na development a jednak na nemovitosti určené k dlouhodobému pronájmu. Investorům do fondu nabídne dvě základní investiční strategie, přičemž první z nich je garance minimálního výnosu ve výši 7% ročně, a to i v případě nižšího zisku či dokonce ztráty fondu. Tento zisk je garantován formou redistribuce fondového kapitálu od zakladatelů fondu ve prospěch držitelů, jedná se však o maximální možný výnos v rámci těchto akcií. Druhou strategií jsou akcie, které umožňují výnos i nad 7 % ročně, ale bez garance výnosu.
BICZ vyrostla v posledních pár letech velmi rychle a velmi významně, zejména právě díky úspěšnému sběru kapitálu. A ambice jí do budoucna nechybí: do roku 2030 chce stihnout vyrůst na 20 miliard v aktivech s 5 miliardami vlastního kapitálu. Zisk v minulém roce, který dosáhl +157 milionů, přitom netvořila z developerské činnosti, ale z investování do start-upů, které mají přitom tvořit jen okrajovou část jejího podnikání. V minulém roce šlo o prodej podílu v zeleném start-upu Refork, za který získala údajně téměř 270 milionů korun. Tento prodej byl však spojen s řadou kontroverzí.
Investice premiéra Petra Fialy do rizikových dluhopisů
Podle nového majetkového přiznání předsedy vlády Petra Fialy drží tento politik dva miliony korun v dluhopisech brněnské firmy T-Development, za kterou stojí podnikatel Vladimír Tirpák. Premiér tuto investici údajně učinil v roce 2023 na radu profesionálního finančního poradce, jak ale plyne z finanční analýzy této společnosti, jedná se o velice rizikovou firmu, kde výnos podle názorů expertů zdaleka neodpovídá podstupovanému riziku. Má se jednat o společnost, která je součástí spletité sítě právně oddělených firem bez centrálního dohledového rámce, bez konsolidace a bez reálného systému ochrany věřitelů. Na rozdíl od etablovaných emitentů s auditovanými výkazy, veřejně dohledatelnou historií, holdingovou strukturou, kovenanty a reálnou právní odpovědností, nabízí dle expertů dluhopisy těchto firem jen minimum informací. Celá skupina má vysoké zadlužení, zvláštní strukturu a nenabízí standardní pojistky na ochranu investorů.
Poslední účetní závěrka T-Development uvádí, že firma dluží 118 milionů korun a za loňský rok měla záporný vlastní kapitál (tedy více dluhů než majetku) a jen jednoho zaměstnance. Další firmou v této síti je Tirpák Family Invest, která momentálně láká investory na „snoubení zisku s odpovědností“ a na to, že firma „pomáhá seniorům důstojně žít“. I prospekt této firmy schválený v letošním roce hodnotí riziko, že investorům firma vložené peníze nevrátí, jako vysoké. Tirpák Family Invest navíc v prospektu přiznává, že ke dni jeho vydání neexistuje žádný konkrétní projekt, na který by vybrané peníze měly jít.
Jak se v Česku daří dluhopisovým fondům?
Retailové fondy zaměřené na dluhopisy hrají v Česku stále důležitější roli. Spravují desítky miliard korun od drobných investorů a nabízejí konzervativnější alternativu k akciím nebo spořicím produktům. Podle specializovaného serveru Dluhopisář.cz, který připravil jejich srovnání, se nejvíce daří fondům od skupiny Conseq. Za tříleté období 2022–2024 dosáhl nejlepšího kumulativního zhodnocení Conseq korporátních dluhopisů, těsně následovaný fondem Partners Bond Opportunity a třetím Conseq Invest Konzervativní. Všechny tři fondy udržely i v krizových letech 2021–2022 pozitivní čísla. Naopak nejhůř si vedl fond UNIQA Eurobond s celkovým propadem -1,91 % za toto tříleté období, přičemž obecně hůře se dařilo i fondům KB Dluhopisový a Amundi CR Dluhopisový PLUS. Průměr trhu nepřekročil ani ČS korporátní dluhopisový fond, který za tři roky přidal jen +4,81 %.
Co se týče nákladů, nejlevnější fondy najdeme u Consequ, Generali nebo Raiffeisen, kde se celkové roční náklady (TER) drží kolem 0,8–0,9 %. Zajímavé je, že ani velké fondy nemusí být automaticky levnější: nízkou nákladovost má jak velmi malý UNIQA Eurobond s AUM ve výši 100 milionů korun, tak třeba středně velký Conseq Invest Konzervativní se 3,6 miliardami korun, zatímco Generali Fond korporátních dluhopisů s 10 miliardami má TER 2,5 %, tedy nejvyšší ze všech. Porovnání s objemem spravovaných prostředků tedy ukazuje, že úplně neplatí pravidlo, kdy by fond s vyšším objemem prostředků pod správou automaticky znamenal nižší náklady TER. Naopak, ze srovnání vyšlo, že mezi velikostí fondu a jeho nákladovostí existuje jen malá souvislost.
Proč se některé obří emise vyprodají během pár dnů
V posledních měsících zaplnily titulky médií zprávy o bleskově vyprodaných emisích korporátních dluhopisů známých značek jako CSG, Direct, Akeso nebo Emma Capital. Z mediálního pohledu působí takové úpisy jako potvrzení exkluzivity a důvěry investorů. Pro běžného investora to vytváří dojem, že kdo nekoupil, promeškal jedinečnou šanci. Jenže realita bývá složitější. Výnosová sazba u známých emitentů není vždy jen odrazem rizika, ale často i promyšleným marketingem. Firmy vědí, že mírně vyšší kupón než odpovídá jejich bonitě jim zajistí nejen zájem trhu, ale i mediální efekt. V praxi pro to existuje anglický pojem „new issue premium“, tedy malá výnosová přirážka pro investory za to, že investují do nové emise. Tento o trochu vyšší výnos, než jaký by byl reálně „nutný“ k upsání emise, není chybou, ale investicí emitenta do reputace. Rychlý úpis pak vyvolá dojem silné poptávky, což firmě pomáhá i u budoucích emisí.
Klíčovou roli ale hraje také distribuce. Zatímco běžný investor se dostane k nabídce přes online platformu nebo banku až v pozdější fázi, institucionální hráči mají přístup už v úvodu. Získají garantovanou alokaci, často bez poplatků, a v případě potřeby mohou dluhopis později prodat se ziskem právě retailu. Rychlý úpis tak někdy slouží i jako redistribuce výnosu mezi segmenty trhu. Příliš zjednodušená mediální interpretace rychlého úpisu jako známky kvality tak může být zavádějící. V praxi to mnohdy znamená dobře zorganizovaný primární trh s předjednanými investory a promyšleným nastavením výnosu.
