Dnes tu máme firmu s názvem DEKSTONE ENERGY s.r.o., která za peníze z nové dluhopisové emise plánuje výstavbu a provoz bateriového úložiště elektrické energie. O co se jedná?
Elektrárny, jak je známe, musí každou vteřinu udržet rovnováhu mezi výrobou a spotřebou. Když se při špičkách vyrábí více elektřiny, než se zrovna spotřebovává, nebo při výpadcích naopak méně, pomáhají elektrickou síť stabilizovat právě tyto baterie, které nadbytečnou energii ukládají a distribuují v době zvýšené poptávky, čímž přispívají ke stabilitě elektrizační soustavy. Dříve tuto roli zastávaly uhelné a plynové elektrárny, které ale reagují pomalu, a tak jejich funkci v současnosti přebírají stále více právě baterky, které to samé umí dělat v milisekundách. Jejich význam roste i s tím, jak se na produkci elektřiny zvyšuje podíl obnovitelných zdrojů energie jako jsou solární a větrné elektrárny, které jsou ještě mnohem méně předvídatelné, než elektrárny na fosilní paliva. Baterie tak podporují jejich integraci.
Činnost:
Tato firma představuje nově založenou společnost, která vznikla na základě strategické spolupráce tří subjektů. Jedním je majitel průmyslového areálu, kde bude baterie umístěna (DEKSTONE přírodní kámen), druhým je firma s odborným know-how v oblasti energetiky (Beran Energy) a třetí je firma, která má zkušenosti s investicemi a projektovým managementem (Kladivo Group). Tato poslední firma funguje jako hlavní investor a strategický koordinátor celého projektu, poskytuje finanční i manažerské zázemí a propojuje všechny články.
Toto bateriové úložiště má mít výkon 10MW a kapacitě 20MWh a má stát v areálu v okrese Praha-východ, který si firma pronajala právě od jednoho z majitelů se smlouvou na 15 let a s opcí na dalších 15. Lokalita už má vydaná klíčová stanoviska úřadů: souhlasné stanovisko z Brandýsa nad Labem a vyjádření Hasičského záchranného sboru. Stavební povolení je nyní v řízení, s cílem ho získat do konce roku 2025.
Jenže cesta od razítka po hotovou baterii je stejně jako u nemovitostních developerských projektů poměrně maraton. Celý proces zahrnuje koordinaci desítek povolení, úřadů a technických kroků, kde se i malá připomínka může změnit v měsíce zpoždění. Než se vůbec kopne do země, projekt musí projít kompletním povolovacím procesem: od stanoviska životního prostředí a hasičů, přes stavební úřad až po připojovací smlouvu s ČEZ Distribuce nebo ČEPSem. Jen tato fáze může zabrat klidně 12–24 měsíců.
Následuje samotná výstavba a dodávky technologie: bateriové kontejnery a systémy BESS se objednávají často ze zahraničí, především z Číny, s dodací lhůtou v řádu měsíců. Pak přichází montáž, napojení na trafostanici, testování a certifikace, což přidá dalších 6–12 měsíců. A ani tehdy ještě není hotovo: zprovoznění vyžaduje schválení ČEPSem, zátěžové testy a licenci od Energetického regulačního úřadu, což může trvat dalších 3–6 měsíců. Reálně se tak výstavba podobného zařízení pohybuje v rozmezí 18 až 36 měsíců, pokud všechno běží hladce. V praxi se projekt klidně může posunout do let 2027–2028. Emise (viz níže) je ale splatná až za pět let, existuje zde tedy dostatečná rezerva pro případné problémy.
Ekonomika projektu:
Celkový rozpočet projektu vychází na zhruba 175 milionů korun, z čehož víc než polovinu (přibližně 60 %) tvoří samotná bateriová technologie. Zbytek padne na trafostanici, napojení na distribuční síť, kabeláž, projekční práce, stavební úpravy a povinné certifikace. Zhruba 20 % nákladů plánují společníci pokrýt z vlastních peněz, zbytek (tedy 80 %) má jít právě z nové dluhopisové emise.
Pokud by se ale emise neprodala v plné výši, firma tvrdí, že má záložní plán: společníci jsou připraveni přidat více vlastního kapitálu, nebo případně zajistit bankovní financování, podobně jako u svého předchozího SVR projektu. Emitent si také požádal o dotaci 13,3 milionu korun, která by mohla ještě víc vylepšit ekonomiku projektu. Zdrojem dotace je dotační programu RES+, který podporuje akumulaci obnovitelné energie. O výsledku by mělo být rozhodnuto do konce roku 2025. Díky klesajícím cenám baterií existuje navíc možnost, že se celkové náklady projektu sníží o 10–20 %.
Emitent a vlastník projektu vznikl letos na jaře a je to prakticky prázdná schránka, která v současnosti představuje pouze podnikatelský nápad. Sama měla k červenci 2025 (tři měsíce po svém vzniku) aktiva jen 15 tisíc korun a -181 tisíc korun vlastní kapitál. Negenerovala žádný zisk a kvůli provozním nákladům byla ve ztrátě -182 tisíc korun.
Kromě této pilotní baterie plánuje skupina prostřednictvím své mateřské společnosti Kladivo Group a.s. rozšiřování modelu i do dalších lokalit. Kladivo Group už má za sebou obdobný projekt v Pardubickém kraji (Komin Energy) a připravuje další dva (CES Energy a UO Energy), které jsou aktuálně v projekční fázi. DEKSTONE Energy tak chce postupně vybudovat síť menších bateriových center schopných poskytovat služby ČEPSu na více místech v republice.
Pokud by emitent v první fázi vybral z dluhopisů více prostředků, než aktuálně potřebuje, plánuje jejich dočasné zapůjčení mateřské společnosti Kladivo Group za tržní úrok s tím, že budou využity na jiné energetické projekty. Tento bod je důležitý, protože znamená, že část peněz z emise nemusí být nutně investována přímo do samotného bateriového projektu, ale může být dočasně převedena v rámci skupiny.
Firma Kladivo Group měla na konci 2024 aktiva za 13,5 milionu korun, vlastní kapitál 4,2 milionu a zisk 2,2 milionu korun (hlavně z úroků z půjček spřízněným osobám).
Dluhopisový prospekt:
Prospekt od firmy je na jedinou emisi: pětileté dluhopisy v objemu 140 milionů korun se splatností v roce 2030 s výnosem 7 % vypláceným 1x ročně
Parametry nové emise:
Závěrečné hodnocení:
DEKSTONE Energy vstupuje do jednoho z nejrychleji rostoucích segmentů současné energetiky, a sice bateriových úložišť a služeb výkonové rovnováhy. Jde o oblast, která bude s postupným útlumem uhlí a rozvojem obnovitelných zdrojů hrát klíčovou roli při stabilizaci elektrické sítě, a to z jednoho prostého důvodu: solární a větrné zdroje jsou proměnlivé a síť potřebuje záložní zdroje, které dokážou reagovat v řádu milisekund. A přesně to umí moderní baterie, kterou si chce za dluhopisový kapitál postavit i dnešní firma. Význam oboru podporují i tři zásadní trendy: technologický pokrok, pokles cen baterií a legislativní uvolnění v rámci Lex OZE III (novely energetického zákona), které nově umožňuje provozovat velkokapacitní úložiště samostatně, bez návaznosti na konkrétní výrobnu. K tomu se přidává dotační podpora, která zlepšuje návratnost investic. Z makropohledu tedy projekt míří na odvětví s jasnou budoucností, kde poptávka po flexibilitě a stabilitě sítě bude v příštích letech jen růst.
Zároveň však platí, že dnešní emitent vstupuje do hry prakticky od nuly. Firma vznikla teprve na jaře 2025, nemá historii, výnosy ani hotové stavební povolení, a dluhopisy plánuje financovat až 80 % nákladů. Celý byznysový plán tak stojí výhradně na tom, že se podaří postavit, připojit a zprovoznit první bateriové úložiště, což je technologicky i administrativně extrémně náročný projekt, často na 18–36 měsíců realizace. Emitent zatím nemá žádná významná aktiva ani provozní cash flow a jeho vlastní kapitál je záporný. Vklady společníků jsou deklarovány, ale nedoloženy, a jejich schopnost zajistit případné doplnění financování není nijak prokázaná. Projekt je spolupráce tří firem, kde hlavní partner (Kladivo Group a.s.) má aktiva jen kolem 13,5 milionu korun, vlastní kapitál 4,2 milionu a zisk 2,2 milionu. Tedy zcela běžný menší holding, nikoliv silný investor s rezervami. Beran Energy je nově vzniklá firma bez doložené historie a Dekstone přírodní kámen zase působí v jiném oboru a do hry přináší pouze pozemek.
Rizika navíc neexistují jen na úrovni emitenta, ale vyplývají ze samotné povahy trhu. Segment SVR je extrémně konkurenční a stojí prakticky celý na smlouvách s ČEPSem jako jediným odběratelem (tedy bez diverzifikace a s limitovanou vyjednávací silou) , který nakupuje služby ve výběrových řízeních formou pay-as-bid, kde vítězí nejnižší nabídka. Tedy prostředí, které dlouhodobě tlačí marže dolů. Technologická rizika jsou zde také významná, protože vývoj baterií jde dopředu tak rychle, že zařízení po několika letech může být morálně zastaralé, a návratnost projektu tak nejistá.
Z hlediska investorů tak dluhopisy DEKSTONE Energy představují vysoce spekulativní nástroj, který není likvidní, ani opatřen žádným zajištěním nebo kovenanty a výnos 7 % p.a. je proto zcela mimo tržní realitu. Rizikovému profilu tohoto projektu by odpovídal spíše dvojnásobný výnos, pokud vůbec. Současná struktura navíc umožňuje, aby prostředky z emise mohly být převáděny v rámci skupiny Kladivo Group, což přidává další vrstvu nejistoty ohledně využití kapitálu.
Celkově tedy projekt stojí na zajímavém trendu, ale křehkém základu. Jde spíše o sázku na budoucnost a schopnost malé skupiny zvládnout náročnou energetickou investici, než o stabilní nástroj pro výnosové investory. Jinými slovy: tahle emise neprodává hotový byznys, ale víru v to, že se ho podaří teprve postavit.
Hodnocení podle Dluhopisářova scorecardu: 3,16/10
Protože je ale český trh zahlcený dluhopisy jako jsou tyto a stále se objevují nové, a Dluhopisáři jde především o kultivaci trhu, rozhodli jsme se tentokrát na příkladu této firmy přidat i pár tipů, pokud by majitelé emitentů chtěli do budoucna vydat opravdu profesionální dluhopisy, spolu s vysvětlením, proč to dává smysl:
Zástava podílu v emitentovi + zástava účtů
Dluhopisy jako jsou tyto by měly obsahovat zástavu podílu v emitentovi, což investorům poskytuje reálný nástroj kontroly a přímého vlivu v případě selhání projektu. Vhodné je rovněž sjednat zástavu samotné technologie a klíčových smluv (tedy baterií, transformátorů či EPC kontraktů) aby věřitelé získali přednostní právo na výtěžek z jejich případného zpeněžení (po nákladech správy a zpeněžení). V opačném případě by se v případě krachu počítal majetek do hromadné podstaty, což znamená, že by se o něj věřitelé dělili s dodavateli, daněmi po splatnosti, nájmy, všemi fakturami apod. (takzvané pari passu). Zastavit by měla i bankovní účty, aby je firma nemohla jen tak vybrat a přeposílat jinam. Banka by dostala informaci, že na daný účet je uvalená zástava, a pokud nastane „trigger event“ (porušení kovenantů, zpoždění, default), okamžitě zablokuje pohyb a pustí přístup jen zástupci věřitelů (tedy agentovi pro zajištění, který by se pro tento účel měl zřídit). Emitent by mohl tyto zastavené účty (předtím, než by došlo k jakýmkoliv problémům) běžně používat, ale jen v rámci přesně vymezeného účelu (stavba, provoz, úroky, daně). Nemohl by dělat neautorizované převody mimo projekt (např. posílat peníze mateřské firmě, vyplácet dividendy, půjčovat si sám sobě, nebo vybírat velký částky bez souhlasu zástupce věřitelů.) Chybět by nemělo ani postoupení práv z nájemní smlouvy a tzv. step-in práva, která umožní investorům vstoupit do projektu v případě úpadku emitenta a zajistit jeho dokončení přes zástupce věřitelů, tedy zmíněného agenta pro zajištění. Ten by měl právo převzít kontrolu nad projektem, pokračovat v jeho dokončení nebo zajistit jeho prodej, aby se investorům vrátila alespoň část vložených prostředků. Pro tyto kroky je nutné, aby byl agent předem určen v emisní dokumentaci (může jím být třeba banka nebo OCP).
Finanční prostředky z emise uzamknout výhradně pro výstavbu projektu (bateriového úložiště)
Investoři do dluhopisů dávají peníze na konkrétní projekt (baterii). Když se ty peníze půjčí mateřské firmě, najednou jsou vystaveni úplně jinému riziku: ne projektovému, ale skupinovému. Firma sice uvádí, že je chce půjčit za „tržní úrok“, což je hezké slovo, ale investor nemá žádné zajištění, že to někdy vrátí. Není to klasický bankovní úvěr, je to prostě jen přesun hotovosti nahoru po skupině, nad kterou investor ztrácí kontrolu. I kdyby to bylo dobře myšlené, v praxi to často znamená: „Nemáme zatím stavební povolení, projekt stojí, tak peníze mezitím pošleme jinam“. Z pohledu investora je to jako koupit si dluhopis na úplně jinou firmu, o které nic neví.
Zákaz navyšování dluhu
Emise by měla obsahovat jasně definovaný zákaz přijímání nového dluhu bez souhlasu držitelů dluhopisů nebo jejich zástupce. Tento kovenant chrání investory před tím, aby emitent v průběhu projektu bez kontroly navyšoval zadlužení a tím zvyšoval riziko celé investice. Typickým reflexem u projektů, které začnou finančně drhnout, bývá totiž snaha „zalepit“ problémy dalším úvěrem, čímž se však situace obvykle ještě zhorší. Více dluhu znamená více úroků, horší cashflow a větší tlak, což snadno vede do spirály, z níž se projekt nemusí dostat. Tento kovenant proto nutí emitenta řešit problémy systémově: řízením cashflow, případným vstupem nového kapitálu nebo restrukturalizací. Nikoli hazardem s novými dluhy. Bez tohoto kovenantu má emitent otevřený prostor k dalšímu financování, a to i od spřízněných subjektů, často bez vědomí investorů. Pokud projekt začne mít problém, a bude potřeba nové financování, musí být investory schváleno a transparentně projednáno. Věřitelé tak získávají reálnou vyjednávací pozici: mohou například podmínit souhlas tím, že nová půjčka bude mít stejnou prioritu (pari passu), nebo že bude poskytnuta dodatečná zástava. Po dosažení určité úrovně stability projektu (např. po dosažení úrokového krytí nad 1,3–1,5x) může být do dokumentace doplněna výjimka, která umožní emitentovi přijímat nové financování i bez dodatečného schválení.
Kovenant na klíčové milníky
Emise by měla obsahovat jasně stanovené milníky s konkrétními termíny pro klíčové kroky projektu: zejména získání stavebního povolení, uzavření smlouvy o připojení k síti a podpis EPC kontraktu (tedy smlouvy s dodavatelem výstavby). K těmto milníkům se váže povinnost emitenta pravidelně prokazovat, že projekt postupuje podle plánu. Pokud dojde ke zpoždění, dává to věřitelům právo vyžadovat jednání, úpravu harmonogramu, dodání dodatečných záruk nebo (v krajním případě) i předčasné splacení dluhopisů. Smyslem tohoto mechanismu není investory okamžitě nechat projekt zastavit, ale vytvořit tlakový ventil, který zabrání situaci, kdy emitent roky odkládá klíčové kroky a peníze mezitím mizí. Tento kovenant slouží jako včasné varování: pokud se projekt zadrhne už v úvodních fázích, věřitelé to zjistí hned, ne až po dvou letech, kdy už může být většina prostředků vyčerpána. Zároveň tyto podmínky přirozeně nutí emitenta plánovat realisticky: počítat s rezervami, nezakládat rozpočet na neověřených dotacích a držet dostatečnou finanční rezervu pro případné zpoždění. Když má projekt přísně definované termíny, je větší šance, že se skutečně dokončí včas a bez improvizací. V praxi tento kovenant dává investorům strategickou páku: pokud se klíčový krok (např. stavební povolení) nepodaří splnit, mohou se rozhodnout, zda dají projektu nový harmonogram, nebo vyžádají částečný či úplný exit, dokud ještě zůstává kapitál k ochraně.
Další kovenanty, které by byly vhodné:
- žádné půjčky do Kladivo Group, dokud projekt nefunguje a negeneruje stabilní cash flow (např. úrokové krytí ≥ 1,30x)
- firma nesmí dávat zástavy jiným věřitelům
- žádné výplaty podílů na zisku
- žádné manažerské poplatky (zákaz fakturování „poradenství“ nebo „řízení projektu“ mateřskou firmou, jen přiměřená mzda za reálnou práci)
- povinné pojištění celého projektu
- rezervní účet s minimálně 6–12 měsíční zásobou na úroky
- pravidelný měsíční reporting o stavu výstavby, pololetní účetnictví, roční audit
- ověření finančního modelu nezávislým odborníkem (co se stane, když tržby spadnou o 20 %, když se stavba zdrží o 3 měsíce, atd.)
- pokud hraje roli dotace (tady oněch 13,3 mil. z RES+), musí být už přidělená
V ideálním případě by takový projekt neměl vůbec raisovat kapitál přes dluhopisy. Když už se to ale děje, představují tyto tipy cestu, jak to dělat pořádně.
Výnos 7 % by byl i při těchto ochranných mechanismech stále neadekvátní, protože ani tato míra ošetření rizik neřeší tu základní věc, a sice že ten projekt je zkrátka na začátku, kapitálově slabý, neprovozní a s nulovou historií. Firmě by ale následující ochrana umožnila na nabízeném výnosu alespoň trochu ušetřit, pokud by český trh začal správně naceňovat riziko.
