Na přelomu roku jsme tu měli kauzu Growing way. Dnes již mohu otevřeně napsat, že se jednalo o pyramidové schéma, či chcete-li podvod. Podvod to byl úspěšný, protože se finanční distribuci napříč trhem podařilo do této hry zapojit klienty za více jak 1.6 miliardy korun, a to v poměrně krátkém čase. Odpověď, proč se tomuto schématu tak dařilo, je jednoduchá. Vsadil totiž na nízký pud – chamtivost. Jak na straně klientů, kterým nabízel dvojciferné zhodnocení, tak finančních zprostředkovatelů, kterým nabízel totéž.
Odborníci i veřejnost se tehdy bouřili ohledně výše provizí, které dosahovaly kolem 10 % z objemu získaného kapitálu. Volali po odpovědnosti zúčastněných poradců, nikoliv jen po lynči strůjce podvodu. Doslova o pár měsíců později se jedná o hodnotu, která se stala běžnou součástí trhu a která se týká i regulovaných investičních produktů.
Pomohla tomu jednoduchá věc – zvyšující se sazby. Rozumný člověk žijící v realitě kapitálového trhu západního střihu by čekal, že zvýšení sazeb povede k vyššímu výnosu pro klienty. To, co se však na trhu dnes reálně děje, nás řadí spíše na východ. Výnos pro klienta zůstává, či se jen kosmeticky mění. Co se však skutečně mění, je výše provizí, odměn, pobídek, motivačních akcí a bonifikací (nebo si vyberte jiný vznosný výraz pro uplácení).
Do této doby se dvojciferná odměna týkala jen finančních produktů, které se jeví jako podvodné, nebo k tomu mají minimálně nakročeno. Byl to takový varovný signál pro slušné poradce, jak nevyměnit svou reputaci za trochu peněz navíc na svém účtu. Mnoho firem se dnes však vydalo po cestě roztáčení odměňovací spirály, ze které nebudou moci ven. A díky tomu deformují celý trh. Protože i ti slušní na to musí reagovat.
Pryč je doba, kdy distribuci stačilo u dluhopisu 1 % odměny na 1 rok splatnosti. Dnes je celkem běžnou hodnotou dvojnásobek a firmy, které kapitál hodně potřebují, pak klidně přidají i něco navíc. Nejedná se však pouze o nemoc dluhopisů, ale i regulovaných fondů. I ty jsou dnes schopny „nějak bokem“ dostat k distribuci podobnou hodnotu – třeba 2 % ročně na tříletý investiční horizont. Celkem tedy až 6 % plus vstupní poplatek. Dělají to dobrovolně? Určitě ne. Dělají to proto, že to prostě funguje.
Firmy i poradci, kterých se to týká, by se měly zamyslet nad udržitelností takového modelu. Je jen otázkou času, kdy se na téma odměňování vrhne regulátor, případně právníci věřitelů u subjektu, kterému se přes veškerou snahu nepodařilo přežít. Nebude to hezká doba pro celý trh, který to neskutečně poškodí. Zejména v očích veřejnosti, kdy výše nesmyslných odměn budou opět plnit titulky běžných médií.
Analytik serveru Dluhopisář.cz. V minulosti připravoval či řídil dluhopisové emise za jednotky miliard korun. Je tedy spíše praktikem, než teoretikem.
