Skutečnost, že je náš současný dluhopisový trh tak trochu minové pole, pochopil už nejeden investor. Jak se vlastně dostal do současného stavu? Na to se podíváme v dvoudílném seriálu, popisujícím jeho vývoj.
Historie českých dluhopisů se začala psát na konci 19. století, kdy tehdy rakousko-uherské dluhopisové prostředí připomínalo spíše divoký západ. Dluhopisy byly běžně bez data maturity (splatnosti) a se splácely podle umořovacího plánu, tedy lidově řečeno – až na vás přišla řada. Nebo když vás emitent vylosoval při slosování. Celkově se tak jednalo spíše o druh loterie. Takže se do dnešních dnů vlastně až tolik nezměnilo 🙂
První společnosti, které vydávaly dluhopisy, byly společnosti drážní. Tím byl usnadněn rychlejší rozmach dráhy na konci století. Rozšířenější však byly státní emise, které se vydávaly z důvodu, aby odškodnily šlechtu za ušlý zisk po ukončení poddanství nebo proto, aby pokryly válečné výdaje.
Po první světové válce stát totiž potřeboval peníze na obnovu hospodářství a začal vydávat jak dluhopisy domácí, které se obchodovaly na pražské burze, tak dluhopisy v zahraničí, které byly vydané v USA, Velké Británii a Francii. Jedna z nejdůležitějších emisí té doby byla Půjčka národní svobody ve výši jedné miliardy korun, kterou vypsaly banky v čele s Živnobankou ve prospěch státu, který v té době neměl téměř žádné příjmy. V nově vzniklé republice se začal rozvíjet průmysl a podniky potřebovaly kapitál. Toho bylo ovšem na trhu málo, a proto se dluhopisy a půjčky upisovaly s vysokými úroky v rozmezí 12 – 15 %. Stejně tak data splatnosti atakovaly délku až 100 let a mnoho investorů proto na nich kvůli následujícím historickým událostem prodělalo.
S dluhopisy se obchodovalo i během druhé světové války, nicméně provoz pražské burzy byl v tomto období zastaven a obchodovalo se pomocí dohodců (zprostředkovatelů). Konec druhé světové války znamenal další nádech k hospodářskému rozmachu, ale už v roce 1946 začal proces znárodňování a podniky tak ani neměly čas nějaké dluhopisy vydat. Stát v letech 1946–1949 vydal nejméně pět emisí, v roce 1967 pak proběhl další pokus o dluhopisovou emisi, ale je pravděpodobné, že invaze vojsk Varšavské smlouvy a normalizace tuto emisi zastavily. Až do roku 1989 se tak nic nedělo.
Po revoluci se na dluhopisy dostalo až v roce 1991, kdy 1. února vstoupil v platnost Zákon o dluhopisech, který platil až do roku 2004. Zákon vymezoval základní pojmy a podle jeho znění byly všechny firmy, které chtěly vydat dluhopisy, povinny požádat o povolení emise ministerstvo financí.
První porevoluční státní dluhopisy byly vydány ale už v roce 1990, kdy stát potřeboval zafinancovat úhradu odškodnění podle soudních rehabilitací. Velikost této emise dluhopisů byla 4,5 miliardy Kčs a dluhopisy nesly kupón 5 %. Bankovní sektor se potřeboval nejdříve nadechnout a získat kapitál, proto banky začaly vydávat dluhopisy v zahraničí, aby přinesly kapitál do Československa. Československá obchodní banka byla mezi prvními, která vydala v srpnu 1990 emisi dluhopisů v Německu v objemu 6,4 miliardy Kčs, kupónem 10 % a maturitou 5 let. K prvním emitentům z řad podniků patřily Jednota, obchodní a výrobní družstvo Havlíčkův Brod a ČKD Blansko.
Dalším významnými událostmi na poli financování státu a podniků byla privatizace a znovuotevření pražské burzy 6. března 1993. Největší objemy obchodů s dluhopisy ke konci milénia pak představovaly emise Komerční banky, ČEZ, Evropské investiční banky a také České konsolidační agentury. Pro korporátní dluhopisy byl nejúspěšnější rok 1999, kdy se jich na pražské burze zobchodovalo za téměř 610 miliard korun. Jejich význam na burze tak dále rostl, když do roku 2001 představovaly 93 % všech obchodů s cennými papíry. Státní dluhopisy přitom představovaly zhruba třetinu z obchodovaného objemu.
V dalších letech klesaly objemy obchodů s dluhopisy, státní dluhopisy nabízely menší úroky, banky byly nasycené kapitálem a po vstupu do EU bylo pro české firmy jednodušší získávat kapitál v zahraničí při nižších nákladech. Od roku 2005 bylo obchodování s korporátními dluhopisy na BCPP determinováno pouze několika málo emisemi.
Jednou ze zajímavých novodobých událostí na dluhopisovém trhu byl začátek vydávání korunových dluhopisů. 11. listopadu 2011 vydal český stát 64. emisi dluhopisů, která byla jako první určená pro spoření fyzických osob a neziskových organizací. Tyto dluhopisy měly jmenovitou hodnotu 1 CZK. Hodnota ve výši 1 CZK byla vybrána záměrně, jelikož podle tehdejší verze zákona o dani z příjmu se základ daně zaokrouhloval na celé koruny dolů pro každý dluhopis zvlášť. Tím byl výnos menší než 1 CZK považován za nulový a nebyla z něj placenta daň z příjmu.
Cílem bylo učinit dluhopisy vice atraktivní, ale hlavním důsledkem bylo, že stát fakticky ukázal firmám, jak dostat peníze z podnikání k vlastníkům bez zdanění. A to byl pouze první legislativní přešlap. Na ten další se podíváme v příštím článku, kde se dostaneme z blízké minulosti až do současnosti.
Analytik serveru Dluhopisář.cz. V minulosti připravoval či řídil dluhopisové emise za jednotky miliard korun. Je tedy spíše praktikem, než teoretikem.
