Jak nad dluhopisy přemýšlet

Finanční problémy skupiny Arca, ve které má své peníze i mnoho Čechů, zvýraznily rizika půjčování za údajně stálý výnos. 

Nemíním sklouznout ke zjednodušené rétorice, že firemní dluhopisy jako investiční instrument jsou zlo. Nejsou, protože stejně jako u každé jiné investice platí, že se jí musí rozumět. Investor musí být schopen identifikovat její rizika a zvážit, zda je pro něj vhodná, či nikoliv. A toho, položme si ruku na srdce, drtivá většina investorů není schopna.

Firemní dluhopisy dnes většina zprostředkovatelů prodává svým klientům jako něco téměř magického. Při prodeji tak padají slova jako garance, stabilita a pevný zajištěný výnos. Takže právě to, na co běžný investor slyší. Komu by se nelíbil dluhopis (který evokuje na rozdíl od akcie pocit něčeho bezpečného) s výnosem na násobné úrovni, než mi dnes nabídne má banka? Ideálně podpořeno silným příběhem o tom, že daná firma takto získané peníze investuje třeba do nemovitostí. Investiční trhák.

Kdo o takové investici uvažuje, si však musí uvědomit, že dluhopis není nic jiného než půjčka. Půjčka dané společnosti. O jejím vrácení tak rozhoduje pouze schopnost firmy tyto peníze v daném čase vydělat. Většinou se to podaří. Někdy to nevyjde ze zcela objektivních důvodů. Některým firmám na trhu se to však nepodaří kvůli kombinaci lakomství, naivity a jejich špatnému řízení.

Na co bych si tedy měl jako investor dát pozor? Pokud se vrátím k firmě zmíněné v úvodu, Arca se podle mého názoru dostala do potíží zejména kvůli krátké splatnosti svých půjček. Zpravidla to byly směnky na jeden rok. Ty tvořily až dvě třetiny jejího celkového zadlužení a letos na jaře kvůli koronaviru najednou nebyla schopna tyto dluhy prodlužovat. To se děje i u dluhopisů.

Na trhu máme také takové firmy, které chrlí jednu dluhopisovou emisi za druhou. Blíží se vám splatnost balíku dluhopisů za 100 milionů? Tak vydáte nové za 200. Takové pověstné vytloukání klínu klínem. Pokud tomu tak je, je na místě minimálně zvýšená obezřetnost. Některé firmy si takto jen kupují čas.

Pozor bych si také dal na firmy, které ve velkém financují svou činnost právě dluhopisy a jejichž zástupci jsou až podezřele často v médiích. Fakt, že zakladatele, službu nebo značku znám, neříká totiž vůbec nic o kvalitě jejího investičního nástroje. Zpravidla se totiž jedná jen o promyšlené PR, které má jediný účel − podpořit právě další prodej jejich dluhopisů.

V souvislosti s PR bych akcentoval ještě jednu věc, o které veřejnost pramálo ví. Mnoho firem se ve svých propagačních materiálech či na webových stránkách ohání tím, že jejich dluhopisy schválila ČNB. Soudně podle logiky člověka touto problematikou nepolíbeného by kvalita takového dluhopisu měla být pořádku. Bohužel tomu tak není. ČNB tím pouze říká, že dluhopis byl schválen pro prodej na trhu, což o jeho kvalitě nevypovídá vůbec nic. Je to logické. ČNB ze své pozice nemůže určovat, zda hospodaření firmy A je v pořádku a u firmy B tomu tak již není. Jedná se tedy pouze o formální splnění informačních povinností vůči investorům, jako jsou například majetková struktura, ekonomické a účetní výsledky nebo bližší informace k vydaným dluhopisům.

Z těchto důvodů tvrdím, že korporátní dluhopisy běžným investorům do rukou nepatří. Jsou určeny velmi zkušeným investorům, kteří takto investují pár procent svého majetku. Ti ostatní by měli volit pouze fondová řešení, kde si jako investor platí někoho, kdo za ně již udělal černou práci. Tedy posoudil (ne)kvalitu dané firmy a zvážil, zda je dobré do ní investovat. Naprostá většina dluhopisů dnes kolujících po našem trhu tímto sítem totiž neprojde. Tak na to pamatujte, až vás zase někdo osloví s bezpečnou investicí do dluhopisů.