Server Dluhopisář si dává za cíl přiblížit někdy složitou problematiku českých firemních dluhopisů široké veřejnosti. Takže začneme od začátku. Co jsou to vůbec dluhopisy? Vyplatí se do nich investovat? Jak si stojí v porovnání s řadou jiných investic, které jsou dnes Čechům nabízeny na každém rohu? A nejsou dluhopisy trochu nuda oproti „sexy“ akciím nebo třeba bitcoinu, které na sebe ve veřejném prostoru strhávají mnohem více pozornosti?
Co jsou dluhopisy?
Dluhopisy, bondy, obligace. Synonyma pro jeden z nejhojněji obchodovaných cenných papírů. Co je to ale cenný papír? Můžeme si ho představit jako list papírů, který někdo za určitou částku prodá někomu jinému. Prodávající získá peníze, a kupující zase nárok na nějaké plnění. Dva nejčastější druhy cenných papírů jsou akcie a dluhopisy. U akcií se je tímto plněním získání vlastnického podílu na firmě, se kterou se pojí nároky na spoluúčast při rozhodování o dalších krocích podniku, na výplatu dividend a na další nároky spojené s vlastnictvím firmy. Jedná se o takzvaný majetkový cenný papír.
Naopak dluhopisy představují jakýsi doklad o existenci dluhu, tedy dluhový cenný papír. Ten, kdo cenný papír vydá, se nazývá emitent. Ten za vydání a prodání dluhopisu druhé osobě získá na určitou dobu peníze, které později musí vrátit. V případě dluhopisů lze tedy emitenta přirovnat k dlužníkovi a vlastníka cenného papíru k věřiteli. Ten za koupi dluhopisu získává úrok. Tedy průběžnou platbu inkasovanou jako odměnu za to, že se nějakou dobu vzdal svých peněz, které by býval mohl využít na milion jiných věcí. Nyní na ně musí čekat, a lidé neradi čekají. Navíc riskuje, že je třeba už nikdy nedostane zpátky. Doba čekání a rizikovost firmy, která dluhopisy vydává, se pak odrazí na výši úroku.
Výhody, nevýhody a rizika
Jak si stojí firemní dluhopisy v porovnání s jinými investicemi? Warren Buffet, nejslavnější investor v historii, sice před dluhopisy dává přednost akciím. Ani on ale nemůže zpochybnit celou řadu výhod, které s sebou dluhopisy nesou. V první řadě představují oproti akciím bezpečnější investiční nástroj vhodný zejména pro konzervativnější investory, kteří mají rádi jistotu. Akciová firma vydávající dluhopisy je každý rok v rámci nákladů povinna vyplatit svým dluhopisovým investorům úroky dříve, než akcionáři vůbec začnou pomýšlet nad dividendami ze zisku. Zisku, který ten daný rok ani nemusí přijít. Naopak vy jako investor do dluhopisů máte až na extrémní případ krachu firmy úrok každoročně jistý. Tyto úroky jsou navíc často vypláceny i několikrát do roka, což dluhopisovým investorům zajišťuje spolehlivý pravidelný tok peněz.
A pokud vlastníte dluhopisy nějaké firmy, která se dostala do finančních problémů, máte větší pravděpodobnost, že se vám investice vrátí, než když jste vlastníkem akcií této firmy. Pokud situace totiž zajde tak daleko, že firma není schopná splácet své závazky, skončí v insolvenci řešenou konkursem a její majetek se začne rozprodávat, začne se tvořit fronta lidí, kteří chtějí z výtěžku konkursu uspokojit své pohledávky za touto firmou.
Vy jako držitel dluhopisů emitovaných touto firmou jste v pozici věřitele a z této pozice máte na výtěžek z konkursu přednost před akcionáři, kteří přichází na řadu až jako poslední. Je ale nutné mít na paměti, že ani zde to nemají dluhopisoví investoři bez rizika. K plnému uspokojení věřitelů dochází při insolvenci v minimálním počtu případů a před vámi je spousta jiných věřitelů jako stát, zaměstnanci firmy, dodavatelé nebo banky, kteří mají přednost. Přesto máte jako dluhopisový věřitel větší pravděpodobnost, že při krachu firmy získáte alespoň část ze své investice zpátky, než když zainvestujete do jejích akcií.
Druhou výhodou, které mají dluhopisy proti akciím (a řadě dalších investičních instrumentů), je jejich předvídatelnost. U dluhopisů dopředu víte, jaký výnos každý rok inkasujete a za jak dlouho dostanete zpátky jistinu. Tedy pokud jde vše tak jak má a firma se nedostane do insolvence. Insolvence je ale extrémní případ. U dluhopisů tedy firmu musí potkat ten nejčernější scénář, abyste se jako držitel dluhopisů musel začít bát o své peníze. To je rozdíl proti akciím, kde výnos z dividend můžete jen hádat. U zaběhlých větších firem ze stabilních odvětví je sice zisk předvídatelnější než u jiných firem, ale i tam se výše zisku každý rok mění a navíc záleží, jaká je dividendová politika firmy a jestli v daném roce její vedení o výplatě dividend vůbec rozhodne.
Výše popsané o předvídatelnosti dluhopisových výnosů ale platí pouze v případě, že dluhopis držíte do splatnosti. Pokud budete chtít nebo budete nuceni dluhopis prodat před splacením, jeho tržní cenu v daný moment si samozřejmě naplánovat nejde, protože ta se řídí aktuálními úrokovými sazbami a změnou rizikovosti emitenta, a tyto faktory už tak dobře předvídatelné nejsou. I zde ale volatilita, tedy míru kolísání hodnoty aktiva, bývá nižší než u akcií. To platí hlavně pro dluhopisy s kratší dobou splatnosti.
Rizikem u dluhopisů je kromě insolvence firmy také míra inflace, která může výnosy z dluhopisů úplně znehodnotit. Což platilo hlavně pro období posledních dvou let, ve kterých se inflace po celém světě utrhla ze řetězu. V Česku loni dosáhla 15 % a byla druhá nejvyšší od vzniku samostatné republiky. A úrok 15 % na dluhopisech abyste v Česku pohledali. Toto riziko se ovšem nevztahuje pouze na dluhopisy, ale platí obecně pro všechny typy investic. U dluhopisů mohou jako alespoň částečná forma záruky sloužit dluhopisy s takzvaným variabilním výnosem, který se mění podle vývoje referenčních sazeb v ekonomice. A ty mají s rostoucí mírou inflace tendenci růst také. Investory pak chrání nejen před zvyšující se mírou inflace, ale i před tržním poklesem ceny dluhopisů, protože při inflaci jim s růstem sazeb v ekonomice automaticky roste úrok.
Jako další nevýhodu lze u některých dluhopisů uvést také možnost předčasného splacení. Pokud vám firma vyplatí jistinu dříve, než jste si naplánovali, musíte znovu přemýšlet, kam prostředky uložit.
A abychom byli fér k akciím, které až doposud vycházeli z porovnání s dluhopisy v tom horším světle, je třeba zmínit i jejich nesporné výhody, které dluhopisům chybí. A to je růstový potenciál. Řekli jsme si, že v momentě krachu firmy máte z pozice dluhopisového investora větší naději, že svoje peníze (nebo jejich část) ještě uvidíte. A krachy bývají nejčastější u nových, firem s vysokým růstovým potenciálem, tedy u start-upů. Ty mají potenciál rychlého růstu na hodnotě, ale podle statistik ještě větší potenciál skončit v insolvenci. Pokud se ale náhodou trefíte a ze start-upu se časem vyklube prosperující firma, je mnohem lepší být raný investor do jejích akcií než do jejích dluhopisů. V případě investice do dluhopisů totiž u této firmy dostáváte pár let fixní úrok a na konci jistinu. Úrok zde sice bývá kvůli podstupovanému riziku vyšší, ale jakmile dostanete vyplacenou jistinu, váš vztah s danou firmou končí. Ale ti investoři, kteří si na začátku podnikání této firmy místo dluhopisů koupili její akcie, trefili jackpot. Pár let sice nedostávali žádné dividendy, protože firma rostla a jakékoliv zisky reinvestovala, ale výnosy se projevovaly na růstu ceny akcií, které se mohly za pár let zhodnotit i několikanásobně. Po několika letech se mohou objevit i výplaty dividend a pokud je firma opravdu úspěšná a funguje a roste desítky let, může investor tyto dividendy pobírat až do svých posledních dnů, zatímco mu souběžně stále roste cena akcií této firmy. Strefit se do takové firmy je ale spíše loterie, a proto je tato disciplína určena spíše investorům, kteří rádi riskují. Obecně mají akcie historicky vyšší výnosy než dluhopisy, je to ale vykoupeno právě vyšším rizikem. Další výhodou akcií proti dluhopisům, kterou stojí za to zmínit, je likvidita. Akcie i dluhopisy větších firem mohou být kótovány na burze, ale akciové burzy bývají mnohem likvidnější. Cenné papíry kótováné na burze totiž ještě neznamená jejich okamžitý prodej. S akciemi se na burzách obchoduje mnohem častěji, a proto může být konkrétní akcie nějaké firmy potenciálně likvidnější než dluhopis té samé firmy.
Zpátky od akcií k dluhopisům. Výběr těch správných není pro každého. Lidé bez potřebných znalostí bývají odkázáni na finanční distribuce, jejichž fungování je ale nastaveno na prodej dluhopisů firem, které jim za jejich upisování nabídnou nejvyšší provizi, ale už ne nutně ten nejkvalitnější dluhopis. Distribuce jsou tak za vysokou provizi schopny veřejnosti prodat často i ty nejhorší dluhopisy, které na českém dluhopisovém trhu vychází. Na Dluhopisáři jsme se s tím při analýze firem setkali nesčetněkrát. Drobný investor, kterého sice lákají dluhopisy, ale chybí mu potřebné finanční znalosti pro jejich výběr, má pak možnost najmout si služby objektivně nezávislého poradce, který není placen z provizí firem, ale z peněz klientů právě za poskytované nezávislé poradenství. Nebo, a tuto variantu doporučujeme spíše, může investovat do dluhopisového fondu. Ty za stejnou částku nabízejí menší riziko a vyšší diverzifikaci než přímé nákupy dluhopisů. Mimo to také servis zkušeného manažera, který umí kvalitní dluhopisy rozeznávat a na prosperitě fondu má sám zájem. Na českém trhu existuje celá řada dluhopisových fondů, které se liší mírou rizika, investičním horizontem i strukturou a výší poplatků. Jejich výběr by měl investor pečlivě zvážit podle toho, na jak dlouho chce peníze investovat a s jakým rizikem.
Je ale také nutné poznamenat, že dluhopisové fondy bývají často reinvestiční, tedy že výnosy z úroků nevyplácejí, ale kupují za ně nové dluhopisy. Do hodnoty akcií nebo podílových listů fondu navíc z opatrnosti započítávají i změnu tržní ceny dluhopisů, což se na vás nevztahuje, pokud byste dluhopisy drželi do splatnosti. Takže pokud do dluhopisů chcete investovat kvůli pravidelným výplatám úroků a dluhopis plánujete držet až do splatnosti, může pro vás být přímá držba kvalitního dluhopisu výhodnější.
Analytik serveru Dluhopisář.cz. V minulosti připravoval či řídil dluhopisové emise za jednotky miliard korun. Je tedy spíše praktikem, než teoretikem.
