Časté dotazy

Jejich výnosy jsou navázané na výši inflace. Jsou tak vhodné pro investory, kteří chtějí ochránit svůj majetek proti znehodnocení vlivem růstu cen. Ty české byly v minulosti nabízeny pod názvem Dluhopisy Republiky.

Podle Moody’s je to Aa3.  Tedy stejný, jako má Spojené království, Belgie nebo Estonsko. Podle metodiky STANDARD & POOR’S pak AA-.

(data k 28.10.2022)

Mezi důležité faktory patří logicky inflace, protože čím rychleji rostou ceny, tím investoři požadují vyšší výnosy. Svoji roli hraje i splatnost – s delší splatností výnosy zpravidla rostou. Neméně důležité je riziko kreditního selhání emitenta, tedy že firma, která dluhopis vydala, nebude schopna dostát svým závazkům. Platí, že čím vyšší riziko investor podstupuje (kupuje dluhopisy rizikovější firmy), tím by měl být vyšší i jeho výnos.

V prvné řadě jde o úrokové riziko, při růstu tržních výnosů totiž ceny dluhopisů klesají. Dále se jedná o inflační riziko, kde růst cen může být rychlejší než investor očekával a jeho peníze mohou reálně ztratit na hodnotě. Nelze zapomínat ani na riziko kreditního selhání, i stát se může dostat do finančních potíží a nesplnit své závazky. Pro některé investory je důležité i reinvestiční riziko, které spočívá v tom, že pravidelné výnosy z držení dluhopisu nebude možné při stejné rizikovosti investovat za stejných podmínek jako dříve.

Většina investorů do nich investuje skrze podílové fondy, které jim zajistí diverzifikaci i při nízké investované částce. Pokud chcete investovat pouze do těch českých, je to možné za těchto podmínek.

je částka, kterou musí zaplatit kupující dluhopisu prodávajícímu společně s tržní cenou. Jedná se tedy o přirážku v ceně, která odráží naběhlou výši výnosu dluhopisu od jeho poslední výplaty. V případě výplaty kupónu tak cena dluhopisu o jeho výši nepoklesne.

Nominální hodnota (též jmenovitá hodnota) je částka, kterou se emitent zavazuje splatit v době maturity (splatnosti) dluhopisu. Cena dluhopisu je jeho aktuální tržní hodnota. Ta může být samozřejmě vyšší či nižší, než je ta jmenovitá.

Kupón je pravidelná výplata, kterou investor inkasuje. Uvádí se v procentech z nominální hodnoty dluhopisu. Naopak výnos do splatnosti je skutečný hrubý výnos, který investor na roční bázi z investice inkasuje. Pokud investor koupí dluhopis za nominální hodnotu, poté se výnos do splatnosti rovná kupónu. Pokud investor koupí dluhopis za vyšší cenu než je nominální hodnota, bude výnos do splatnosti nižší než kupón.

Jedná se o spojnici výnosů do splatnosti jednotlivých dluhopisů stejného emitenta s různou dobou maturity. Zpravidla je rostoucí, což znamená, že dluhopisy s delší maturitou přinášejí také vyšší výnos do splatnosti.

Investoři požadují u dluhopisů s dlouhou splatností vyšší výnos kvůli jejich vyšší rizikovosti. Predikovat hospodaření firmy například pro příští rok je daleko jednodušší, než odhadovat její vývoj na deset let dopředu. Vyšší nejistota se poté odráží ve vyšších rizikových přirážkách a tedy vyšších požadovaných výnosech.

Jedná se o krátkodobé státní dluhopisy se splatností jednoho roku, zpravidla nevyplácí kupóny a investoři je kupují s diskontem vůči nominální hodnotě. Stát jimi financuje nesoulad mezi příjmy a výdaji v rámci jednoho roku.

Se zápornými výnosy se můžou investoři setkat zejména u velmi bezpečných státních dluhopisů s krátkou splatností. Důvodem je aktivita centrálních bank, které kupují bezpečné dluhopisy na trhu a tím tlačí jejich cenu výše. Centrálním bankám nejde zpravidla o dosažení výnosu, ale o plnění své monetární politiky, např. se snaží zvýšit inflaci v ekonomice právě dodáváním likvidity na trh. Dluhopisy se záporným výnosem kupují často i penzijní fondy či pojišťovny, které musí své prostředky někam alokovat, aby naplnily regulatorní požadavky.

Riziko investora je v případě akcií daleko větší než v případě dluhopisů, neboť v případě bankrotu společnosti se případný zůstatkový majetek nejdříve rozděluje právě mezi držitele dluhopisů a následně až mezi akcionáře. Z toho důvodu přináší zpravidla dluhopisy nižší výnosy než akcie. Jsou zkrátka méně rizikové.

Pojmem bezrizikové dluhopisy jsou někdy označovány státní dluhopisy těch nejdůvěryhodnějích vlád. Tzv. bezriziková úroková míra se používá při oceňování investičních aktiv. Ve skutečnosti žádné aktivum není bezrizikové a i například německý státní dluhopis s sebou určité riziko kreditního selhání nese. Při oceňování se pro dolar používá jako bezriziková úroková míra většinou výnos 10letého státního dluhopisu USA, pro euro výnos 10letého německého státního dluhopisu.

Investor by si měl položit tyto otázky. 1) Je pro mě atraktivní výnos? 2) Odpovídá výnos riziku spojenému s dluhopisem? 3) Je kvalitně ošetřena má věřitelská pozice v emisních podmínkách? 4) Vyhovuje mi likvidita dluhopisu? 5) Je investice do dluhopisu v souladu s mým rizikovým profilem investora? 6) Probíhá úpis v souladu s pravidly pro úpis dluhopisů v ČR? Na všechny otázky by měl investor odpovědět ANO. Pokud na nějakou z nich odpoví investor NE či NEVÍM, tak by do dluhopisu neměl investovat.

Problematické jsou zejména tyto znaky. Nezveřejňování finančních výkazů, výrazně předlužená společnost, krátká historie společnosti, absence důkazů o podnikatelské činnosti emitenta, problematická vlastnická struktura a management. Podezřele vysoký výnos a provize. Agresívní způsob úpisu dluhopisů. Výrazná reklama na dluhopisy. Absence reflektování rizika spojeného s investováním do dluhopisů.

Měly by řádně informovat o svém hospodaření. Mají povinnost dodržet své závazky vyplývající z emisních podmínek, které se mohou značně lišit. Musí se držet zákona o dluhopisech i všech regulací platící pro kapitálové trhy.

Rating je proces, kdy nezávislý analytik hodnotí kreditní kvalitu dlužníka. Tedy jeho schopnost dostát svým závazkům. Činí tak na základě vyhodnocení rozsáhlého souboru informací o dlužníkovi a oboru jeho podnikání. Rating, který je uznáván kapitálovým trhem poskytují renomované ratingové agentury, z nichž nejvýznamnější jsou Moody´s, S&P a Fitch.

Rating je hodnocení kvality dlužníka postavené na osobním názoru. Ten může vycházet z dat a finančních argumentů. Scoring je prostý výsledek matematické rovnice, který vychází z matematického hodnocení dlužníka bez názoru hodnotitele.

DSCR je finanční ukazatel používaný zejména bankami pro posouzení, zda má dlužník dostatek volných finančních prostředků pro hrazení povinností z dluhu vyplývajících. DSCR je zkratkou debt service coverage ratio a říká kolikanásobek volného cashflow generuje dlužník na hrazení dluhového závazku. Počítá se jako Provozní cashflow/(Úmor dluhu+Úrok)

Běžná likvidita je finanční ukazatel dávající do poměru krátké pohledávky a závazky firmy. Počítá se jako Krátkodobé pohledávky/Krátkodobé závazky

Pohotová likvidita je finanční ukazatel dávající do poměru disponibilní hotové peníze a krátkodobé závazky firmy. Počítá se jako (Peníze+Disponibilní bankovní účty)/Krátkodobé závazky

Konsolidované finanční výkazy jsou takové finanční výkazy, kde v rámci holdingové struktury je účetnictví očištěno o transakce uvnitř holdingu. Jedná se tak o vyjádření finanční pozice holdingu jako celku. Nedochází zde ke zdvojování položek, ke kterému by došlo prostým součtem.

Auditor je osobou, která může vyjádřit výhradu k finančním výkazům emitenta. Výhrada je na místě, pokud finanční výkazy nezobrazují reálnou situaci ve společnosti k danému datu. Kvalitní dluhopisoví emitenti mají obvykle auditorskou firmu s nadnárodní reputací. Neauditované finanční výkazy nikdo neověřil a mohou tak být nedůvěryhodné nebo nemusí správně zachycovat finanční realitu tím, že využijí nesprávných účetních metod. Auditor je tedy garantem, že byly použity řádné účetní postupy duchu mezinárodně uznávaných principů GAAP a IFRS.

Nejčastější způsoby jak poměřovat zadlužení jsou : Finanční páka (Aktiva/Vlastní kapitál), Dluh/Zisk, Dluh/Vlastní kapitál, Dluh/Aktiva, ukazatel úrokového krytí (Provozní zisk/ Úrokové náklady), DSCR (Provozní zisk/Dluhová služba)

Je to jeden z nejpoužívanějších finančních ukazatelů pro schopnost firmy hradit finanční náklady. Počítá se jako Provozní zisk/Úrokové náklady.

Jedná se o finanční ukazatel. Počítá se jako Vlastní kapitál/Cizí zdroje. Říká kolik Kč dluhu připadá na jednu vlastní korunu firmy.

Jedná se o finanční ukazatel. Počítá se jako Vlastní kapitál/Aktiva. Jedná se o převrácený výpočet finanční páky. Říká, kolik % majetku firmy firma skutečně „vlastní“ po odečtení cizích zdrojů.

Zadluženost je finanční ukazatel. Počítá se jako Dluh/Aktiva. Využívá se rovněž vzorec Cizí zdroje/Aktiva. Rozdíl mezi oběma případy je, že za dluh se považují cizí zdroje, které jsou úročené. Součástí cizích zdrojů jsou totiž i závazky z obchodních vztahů, které standardně v době splatnosti nejsou úročené.

Finanční páka je ukazatel zadluženosti firmy. Finanční páka = Aktiva/Vlastní kapitál. Aktiva představují celkovou hodnotu majetku ve firmě. Vlastní kapitál představuje rozdíl mezi majetkem firmy a cizími zdroji firmy. Čím větší je hodnota finanční páky, tím více je zadlužená.

Takový dluhopis má výnos odvislý částečně od proměnlivé veličiny, kterou může být například sazba PRIBOR,EURIBOR či LIBOR. Výnos dluhopisu se tak v čase mění v závislosti na pohybu úrokových sazeb v ekonomice.

Tento dluhopis vydávají hypoteční banky k financování hypotečních úvěrů. Je zaručen pohledávkami z poskytnutých hypotečních úvěrů a nepřímo tak i nemovitostmi dlužníků. Bývá považován za jeden z nejkonzervativnějších korporátních dluhopisů. Ovšem jeho kvalita souvisí s úvěrovou politikou banky, která ho vydala. V minulosti v některých zemích bylo riziko spojené s těmito dluhopisy značně podceněno i ze strany renomovaných ratingových agentur.

Jedná se o dluhopis, u kterého se držitel dluhopisu může rozhodnout, zda dostane jistinu či akcie.

Takový dluhopis, který může emitent předčasně splatit před datem jeho splatnosti.

Tento dluhopis nevyplácí kupón. Proto se takovému dluhopisu někdy říká zerobond. Výnos pro investora se realizuje na rozdílu mezi nákupní cenou dluhopisu a inkasovanou nominální hodnotou jistiny dluhopisu.

Prospekty schválené Českou národní bankou jsou zveřejňované na jejích webových stránkách. Finanční výkazy mají firmy povinnost zveřejňovat prostřednictvím portálu justice.cz, kde je nalezneme ve sbírce listin.

Tato otázka je relevantní, protože banky ve většině případů nabízejí levnější peníze i delší splatnost úvěru než dluhopisy. V nezanedbatelném případě dluhopisoví emitenti financují pomocí dluhopisů projekty, které banky nejsou ochotny financovat. Případně pomocí těchto zdrojů doplňují potřebný kapitál, protože bankovní financování a vlastní zdroje pro realizaci projektu nestačí. Dluhopisové financování ovšem nabízí i větší flexibilitu než bankovní úvěry. Některé firmy se k němu uchylují z toho důvodu, že jim vyhovuje cashflow dluhopisu, kdy v první fázi platí pouze dluhopisové kupóny a jistinu poté celou najednou.

V současné době ty nejkredibilnější firmy na českém trhu obstarávají svůj kapitál pomocí dluhopisů přibližně za 2%. Když do této skupiny firem nepočítáme bankovní emitenty. Bankovní domy dokáží v některých případech obstarat zdroje ještě levněji. Velmi dobří dluhopisoví emitenti získávají zdroje za cenu okolo 5% ročně, běžně se však setkáme s náklady na kapitál okolo 10%. Lze narazit i na dluhopisové emise, kde kapitál stojí emitenta i 13% ročně. Pro cenu peněz je důležitá výše kupónu a frekvence jeho vyplácení, administrativní náklady na emisi a velikost provize za umístění na trh. Provize může zdražit cenu peněz od několika desetin ročně až po 2% za rok.

Jedná se o dluhopis s nekonečnou dobou splatnosti. Konstrukce je postavená způsobem, že emitent vyplácí pouze kupón. Emitent má možnost ve většině případů možnost dluhopis splatit k výročí emise.

Není možné veřejně nabízet jakékoliv dluhopisy s plánovaným úpisem nad 1 milion EUR, které nemají prospekt schválený Českou národní bankou.

Pouze ty dluhopisy, které mají prospekt schválený Českou národní bankou. Rovněž je možné veřejně nabízet ty dluhopisové emise, které celkovým objem úpisu nepřesáhnou částku 1 milion EUR (někdy trochu hanlivě nazývané „garážové emise“)

Při nákupu dluhopisu je třeba dbát především na rizika spojená s kreditní kvalitou emitenta. Prověřte si zejména, jestli firma zveřejňuje své finanční výkazy, jak jí ukládá zákon. Prověřte si, zda není předlužená a zda je pro vás srozumitelný a důvěryhodný její byznys. V případě, že se na takové rozhodnutí necítíte být kvalifikovaní, tak se obraťte na nezávislého odborníka, kterým je osoba, která neprodává dluhopisy, ale která vám prodá konzultaci v této oblasti za honorář. Kromě kreditního rizika posuďte pečlivě i riziko likvidity, protože nákupem dluhopisu můžete vaše finanční prostředky vázat nevratně na několik let. Rovněž velice pečlivě čtěte emisní podmínky a hledejte v nich práva a povinnosti dluhopisového emitenta i vaše práva.

Z hlediska kreditní kvality a věřitelských práv je to jedno. U listinného dluhopisu je navíc riziko, že dojde k poškození, krádeži nebo ztrátě.

Kreditní kvalitu českých dluhopisů posuzuje minimum subjektů. Nadnárodní ratingové agentury monitorují pouze malou část dluhopisové nabídky v ČR. Většina osob analyzující český dluhopisový trh působí v investičních společnostech spravující podílové fondy, které se na dluhopisy zaměřují.

Nejčastější způsoby jak poměřovat zadlužení jsou : Finanční páka (Aktiva/Vlastní kapitál), Dluh/Zisk, Dluh/Vlastní kapitál, Dluh/Aktiva, ukazatel úrokového krytí (Provozní zisk/ Úrokové náklady), DSCR (Provozní zisk/Dluhová služba)

Česká národní banka dohlíží především na to, aby dluhopisové emise byly upisovány v souladu s regulatorními pravidly. To úzce souvisí i s formou prezentace dluhopisů. Zejména se pak stará o to, aby nebyly veřejně propagovány ty emise, které veřejně propagovány býti nemohou. U veřejně nabízených dluhopisů pak hlídá minimální množství informací, které emitent investorům poskytne skrze prospekt.

Kontrola a dohled nad dluhopisovým trhem přísluší České národní bance.

Dluhopisy může upisovat přímo zástupce emitenta či obchodník s cennými papíry, který jedná prostřednictvím svých obchodních partnerů s licencí investičních zprostředkovatelů. Ti pak obvykle jednají prostřednictvím svých vázaných zástupců.

V tomto směru nejsou firmy limitovány.

Skoring je matematický způsob hodnotící platební schopnost dlužníka. Hodnotící instituce zpravidla používá nějakou metodu výpočtu ohodnocení kreditní kvality. Pokud vyplní data do výpočetního modelu, hovoříme o skoringu. Takovým modelem může být například výpočet DSCR, LTV, Altmanův model nebo Kralickův Q-test. Často se jedná o kombinaci několika modelů, které se vyhodnocují souhrnně.

Standardně se platí srážkovou daní 15%. Výnos vzniklý rozdílem mezi prodejní a nákupní cenou je osvobozen od daně za předpokladu, že dluhopis byl v držení déle než tři roky. V opačném případě se tento kapitálový výnos uvádí jako paragraf 8 v daňovém přiznání.

Kupón se vyplácí u dluhopisů. Jedná se o jednoduchý úrok. Úrok je pojem, který využíváme spíše u vkladových instrumentů, kde se platí i složený úrok (úroky z úroků).

V emisních podmínkách nalezneme informace o výnosu, době splatnosti, způsobu vyplácení výnosu, povinnostech a právech emitenta dluhopisů a právech dluhopisového věřitele. Nalezneme zde rovněž i informace o případném zajištění, dodatečném ručení za dluhopisovou emisi.

Slouží k tomu, aby investor dostal minimální množství informací potřebné pro jeho investiční rozhodování. Obsahuje informace o emitentovi, emisní podmínky a upozornění o rizicích spojených s investováním do dluhopisu.

Je to obvykle obchodník s cennými papíry či banka, která zorganizovala dluhopisovou emisi. Podílí se na úpisu dluhopisové emise. S dluhopisovou emisí spojuje svou reputaci a obvykle má velmi silný zájem na tom, aby došlo k řádnému plnění závazků z dluhopisové emise.

Klíčové jsou definice výše a formy výnosu dluhopisu, statut podřízenosti/nepodřízenosti, závazky emitenta a doba splatnosti dluhopisu.

Kvalitní emisní podmínky obsahují zejména závazky emitenta. V těchto závazcích bývají popsány povinnosti emitenta dodržovat hladinu zadlužení, zřizovat další dluhy, poskytovat dodatečné záruky, zástavní práva daším věřitelům. Mezi povinnostmi bývají i zákazy. Například změna vlastnické struktury, oboru podnikání, omezení plateb k vlastníkům společnosti a managementu a jiných aktivit, které by potenciálně mohly zvýšit riziko spojené s dluhopisy.

Konzervativní dluhopis je pojem, který se nejvíce přibližuje ratingovému hodnocení do A- u agentur Fitch a S&P, případně do A3 u agentury Moody´s. Jiné dluhopisy bychom si asi jako konzervativní označit nedovolili. Korporátní dluhopisy s tímto hodnocením v ČR ale nenajdeme. Hodnocení dluhopisů na konzervativní a rizikové je poměrně nebezpečná úvaha. S každým dluhem je spojené riziko. Otázkou je jen jeho míra a zda odpovídá výnos této míře rizika a likviditě dluhopisu. Konzervativní však může být portfolio korporátních dluhopisů. Viz Mohou být korporátní dluhopisy konzervativní produkt?

Mohou jím být, ovšem za předpokladu, že se nacházejí v portfoliu, kde dochází k naředění kreditního rizika. Historie nám totiž ukazuje, že sebekvalitnější společnost se může dostat poměrně rychle do problémů. Proto je nutnou podmínkou, aby došlo k diverzifikaci kreditního rizika. Nicméně i tak je třeba, aby takové portfolio bylo složeno pouze z kvalitních emitentů. A kvalita těchto emitentů se musí opírat o celou řadu nezpochybnitelných faktorů. Jedině pak můžeme hovořit o konzervativní investici.

Municipální dluhopisy jsou dluhopisy vydávané územní samosprávou, která je menší jednotkou než stát. V praxi se jedná o města nebo kraje. Někdo do této kategorie zařazuje i státní úřady nebo jiné státem ovládané nebo řízené instituce.

Může pokud dluhopis prodám před dobou jeho splatnosti. Růst sazeb může ovlivnit výši inflace. Změnit se tak může i můj reálný výnos i v případě držby až do doby splatnosti.

Pásmo je poměrně široké. Pohybuje se od hodnot blížící se 0% až k dvouciferným procentuálním hodnotám u extrémně rizikových emisí. Standardem u korporátních dluhopisů na českém trhu je, že při uvedení na trh, se výnosy pro investory pohybují od 1% po 8% ročně v hrubém výnosu za rok.

Při úpisu obvykle žádné nebo zcela minimální. Emitent má totiž zájem dluhopis upsat. Investor tak hradí maximálně alikvótní úrokový výnos, což je část naběhlého výnosu do doby nákupu od vydání dluhopisu. V případě, že nakupuji či prodávám dluhopis, který už byl upsán, tak se poplatky obchodníkovi s cennými papíry mohou pohybovat v desetinách procenta. Významně se však může lišit cena od nominální hodnoty dluhopisu.

Ano dají. Ovšem těchto emisí je relativně málo. Dluhopisy v minulosti vydala například Praha nebo Liberec. Dluhopisy vydávají ovšem i některé jiné státní instituce nebo instituce vlastněné státem.

Nejčastější je 3 až 5 let. V tomto pásmu se pohybuje většina dluhopisových korporátních emisí. Setkáme se i s delšími emisemi, ovšem ty si mohou dovolit pouze emitenti s mimořádně dobrou reputací na trhu, protože většina investorů preferuje kratší splatnost. S rostoucí dobou splatnosti roste riziko a měl by i výnos dluhopisů.

Pod kvality emisních podmínek, dluhopisového prospektu, finančních výkazů, osob ho reprezentující a obecně podnikatelské historie. Žádoucí je, aby firma byla vůči investorům transparentní, byla finančně zdravá a nebyl pochyb o jejích dobrých úmyslech. Seriozní emitent rovněž nabízí investorům výnos jejich riziku a dodržuje zákony i regulatorní nařízení.

V prvé řadě je to kreditní riziko ohrožující, že emitent nebude schopen plnit své závazky z dluhopisu plynoucí. Kromě toho je to riziko likvidity, kde hrozí, že budu potřebovat prostředky dříve, než je splatnost dluhopisu. Z dalších rizik hrozí změna tržní ceny dluhopisu, která se může změnit v závislosti na kreditní kvalitě emitenta nebo pohybu úrokových sazeb v ekonomice. Mezi další rizika patří například riziko operativní, kde hrozí, že emitent selže při administrativě dluhopisové emise. Rovněž je třeba počítat i s rizikem legálním, kde například hrozí změna pravidel při zdanění dluhopisů. Nejvýznamnějším rizikem u korporátních dluhopisů je riziko kreditní.

Záleží jak v kterém případě. Obecně lze říct, že výnos nemusí odpovídat riziku, pokud je dluhopis agresivně nabízen za pomocí vysoké provize pro zprostředkovatele v kombinaci s nízkou finanční gramotností investora, který se nezajímá o kreditní kvalitu emitenta a emisní podmínky. Tato situace v ČR je poměrně běžná. U velkých investičních fondů investujících do korporátních dluhopisů s nezávislou správou na emitentech existuje naopak poměrně vysoká pravděpodobnost, že nakoupí dluhopis s výnosem odpovídající jeho riziku a likviditě.

Pásmo je poměrně široké. Pohybuje se od hodnot blížící se 0% až k dvouciferným procentuálním hodnotám u extrémně rizikových emisí. Standardem u korporátních dluhopisů na českém trhu je, že při uvedení na trh, se výnosy pro investory pohybují od 1% po 8% ročně v hrubém výnosu za rok.

Durace dluhopisu je průměrná doba, za kterou investor obdrží prostředky z dluhopisu vč. úroku i jistiny. Je to klíčový ukazatel citlivosti na změnu tržní ceny dluhopisu vůči změně úrokových sazeb (i výnosů dluhopisu). Obecně platí, že dluhopis s vyšší durací je rizikovější než s menší durací.

Jedná se o dluhopis ohodnocený ratingovou agenturou Fitch nejhůře BBB-, ratingovou agenturou S&P nejhůře BBB- a ratingovou agenturou Moody´s nejhůře Baa3. Dluhopisy emitované těmito emitenty jsou obecně považovány ve světě kapitálových trhů za investiční. Dluhopisy bez ratingu či s horším ratingem mají dle těchto agentur charakter spekulativní. Některé fondy, které jsou konzervativní, se zavazují investovat pouze do dluhopisů s investičním ratingem.

V drtivé většině případů žádný. Drtivá většina dluhopisových emitentů v ČR nemá rating, protože pro ně představuje významný finanční náklad či z důvodu, že by neobdrželi investiční rating. Investiční rating v ČR mají jednotky emitentů z řad firem a několik bankovních domů. Jedná se tedy o velmi ojedinělé případy.

Pohybuje od nižších desítek tisíc korun. Ovšem některé dluhopisové emise mají minimální částku potřebnou k investici i 10 milionů korun.

Obvykle u obchoníka s cennými papíry, který umí zajistit nákup i mimoburzovně obchodovaných dluhopisů. Dluhopisy bývají aktivně nabízeny vázanými zástupci investičních zprostředkovatelů.

High yield dluhopisy jsou dluhopisy bez investičního ratingu (rating s určitým stupněm kvality). To v ČR představuje téměř synonymum pro korporátní dluhopisy, protože absolutní minimum korporátních dluhopisů v ČR má potřebný rating.

Nákup jednotlivé emise korporátních dluhopisů lze řadit téměř výhradně mezi rizikové investiční operace vhodné pro dynamické investory.

Výnos z dluhopisů je zdaněn 15%. Výjimkou je, pokud realizuji výnos na rozdílu nákupní a prodejní ceny dluhopisu za dobu držby delší než 3 roky. Pak jsem z tohoto výnosu osvobozen od zdanění. Nikoliv však výnosu z kupónu.

Seniorní dluhopis uplatňuje své pohledávky před juniorním. Juniorní věřitel je na řadě vždy až za seniorním. Je tedy v podřízené roli. Pokud firma vydává juniorní dluhopisy, tak to znamená, že existují věřitelé, kteří jsou dříve v pořadí při plnění závazků. Výnos juniorních dluhopisů (=podřízených dluhopisů) bývá obvykle vyšší než seniorních.

To znamená, že závazek z dluhopisu není první v řadě při vypořádání závazků. Znamená to, že nad dluhopisovým věřitelem je jiný věřitel, jehož práva musejí být uspokojena dříve. V praxi takovým věřitelem s předností může být banka, která si tuto pozici na věřiteli vyžádá.

Ano, pokud se nezaváže v emisních podmínkách, že omezí své další zadlužování nad rámec dluhopisové emise. Kvalitní dluhopisoví emitenti se zavazují dodržovat po dobu nesplacení dluhopisových závazků ukazatele zadluženosti stejně jako omezovat zatížení jejich majektu zástavním právem. Důvodem je, aby nedošlo k zásadní změně kreditní kvality emitenta.

Ve většině případů ano. Ovšem celá řada seriozních dluhopisových emitentů v emisních podmínkách popisu k jakému účelu se zavazuje prostředky použít. Standardem by mělo být vyjmenování plateb, které si emitent zakazuje učinit pomocí peněz z dluhopisů. Obvykle se jedná o výplatu dividend, předčasné splacení pohledávek majitelů firmy ve firmě nebo různé formy odměňování vedoucích pracovníků firmy.

Míra rizika se velmi liší. Obecně platí, že riziko spojené s jedním dluhopisovým emitentem je významně vyšší než s portfoliem složeným z více emitentů. Ovšem zcela zásadní je kreditní kvalita emitenta. Portfolio složené z desítek nekvalitních emitentů tak může být rizikovější než pohledávka za jedním kvalitním emitentem v podobě finančně zdravé nadnárodní firmy s bohatou historií. Investice do kokrétního dluhopisu společnosti nikdy nemůže být považována za konzervativní.

Správně by měl dluhopisy upisovat obchodník s cennými papíry. Může tak ovšem činit prostřednictvím jím zasmluvněných investičních zprostředkovatelů a jejich vázaných zástupců. Dluhopisy může upisovat rovněž přímo emitent prostřednictvím svých zaměstnanců.

Pohybují se v pásmu 0% až 1,5% na každý rok splatnosti dluhopisů. To znamená, že u 5 letého dluhopisu se můžeme setkat s provizí pro zprostředkovatele až 7,5%. Obvyklá výše provize je však výrazně nižší. Největší provize platí obvykle firmy, které mají problém dluhopisy upsat u institucionálních investorů.

Veřejně je možné nabízet ty dluhopisové emise, které mají prospekt schválený Českou národní bankou. Dále ty dluhopisy, které mají minimální výši úpisu na jednoho klienta větší než 100 tisíc EUR, a dluhopisy, jejich celkový objem úpisu je do 1 milionu EUR.

Jakákoliv firma. Není podstatné, zda je nová nebo má historii. Není podstatné, jestli je bez dluhů či předlužená. Není podstatné, jestli generuje zisk či ztrátu. Ani není podstatné, v jaké odvětví podniká.

Znamená to, že dluhopisové podmínky specifikují konkrétní zajišťovací instrument v podobě zástavního práva k dalšímu majetku. Může se jednat o nemovitost nebo zástavní právo jinému majetku, jako je například speciální bankovní účet, který je postupně naplňován emitentem. Pokud toto speciální právo není výslovně uvedeno v emisních podmínkách, tak se nejedná o zajištěné dluhopisy.

Kreditní riziko spojené s dluhopisem může být posíleno garancí dalšího subjektu. Znamená to, že tento garant převezme závazky z dluhopisů v případě, kdy dluhopisový emitent nedostojí svým závazkům. V praxi to znamená, že jiná firma dluží za závazky z dluhopisů emitenta, pokud jim nedostojí. Je to obvyklé u holdingových struktur, kde za se za dluhopisové emise zaručuje mateřská společnost emitenta. Neznamená to, že by výnos z dluhopisů byl garantovaný ve smyslu bezrizikový. I takto garantovaný dluhopis může být velmi rizikový, pokud garantem není finančně zdravá společnost.

Ano obvykle je to možné. Ovšem takový prodej vyžaduje, že se nalezne protistrana, která je dluhopis ochotná koupit. U burzovně obchodovaný dluhopisů se může výrazně lišit nákupní a prodejní cena dluhopisu. U burzovně neobchodovaných dluhopisů se nezřídka stává, že protistranu vůbec není možné nalézt. Někteří dluhopisoví emitenti nabízejí investorům možnost odkupu svých dluhopisů, ovšem téměř nikdy se k tomu nezavazují. Jedná se tak pouze o jejich dobrou vůli, pokud tak činí. Investor by měl být připraven na to, že dluhopis nebude možné prodat před dobou jeho splatnosti.

Požadavky jsou zcela minimální. Stačí mít firmu, která je aktivní, a lze vydat dluhopisy. Dluhopisy tedy může vydat prakticky kdokoliv.

Ne. Nikdy. Pouze posuzuje (schvaluje) zveřejnění povinného rámce informací o firmě, která dluhopisy vydává. Pokud je dostatečné, firma může nabízet své dluhopisy. Ale to neříká nic o její kvalitě či nekvalitě.

To se odvíjí od toho, jestli se jedná o dluhopisy zajištěné nějakým speciálním právem k majetku či nikoliv. Obecně však platí, že možné je ztratit je 100% investice. Ovšem, aby k tomu došlo, tak by majetek emitenta musel být zcela bezcenný. Ztráta vzniklá kreditním rizikem se obvykle pohybuje v desítkách procent a nezřídka může překročit 50% hodnoty pohledávky za emitentem. Velmi se odvíjí od sektoru podnikání a finančních ukazatelů emitenta.

Práva investora jsou definována v Zákoně o dluhopisech a konkrétních emisních podmínkách. Mezi nejvýznamnější právo investora je svolat a účastnit se schůze vlastníků dluhopisů. Na takové schůzi lze tak vůči dluhopisovému dlužníkovi postupovat koordinovaně s ostatními investory v zájmu uplatnění svých věřitelských práv, když se emitent dostane do potíží se svými závazky nebo když se výrazně zhorší jeho kreditní kvalita.

Dá se investovat prostřednictvím obchodníka s cennými papíry, investiční zprostředkovatele či přímým oslovením dluhopisového emitenta. Nejčastější formou investice do dluhopisů je skrze podílové fondy. Podílové fondy investují do většího množství dluhopisových emisí a tím snižují rizika spojená s touto formou investování.

Bezpečnost se posuzuje především od kreditní kvality emitenta. Ta je odvislá především od finančních výkazů, důvěryhodnosti a stability jeho podnikání. Kreditní kvalita se opírá o důvěryhodný management, kvalitní finanční ukazatele a dostatečně dlouhou historii emitenta a jeho managementu. Klíčová je i transparentnost vlastnické struktury i aktivit emitenta. Ke kvalitnímu vyhodnocení bezpečnosti emitenta je třeba shromáždit velké množství informací a odborně je vyhodnotit. Touto činností se zabývají obvykle ratingové agentury. V českém prostředí pak například společnost Comsense analytics.

To se velmi liší emitent od emitenta. Tato šance se pohybuje od velmi malé až po velmi vysokou. Odvíjí se od serioznosti a kreditní kvality emitenta. Na českém trhu působí velmi mnoho dluhopisových emitentů nízké kvality, takže před investováním důrazně doporučujeme se seznámit s co největším množstvím informací o emitentovi.

Seriozní emitent má zveřejněné finanční výkazy na justice.cz. Kromě toho má kvalitně sepsané emisní podmínky, transparentně komunikuje vužití prostředků z dluhopisů. Vůči dluhopisovým věřitelům přijímá závazky dodržovat určitá pravidla, kterými se snižuje riziko spojené s podnikáním emitenta. Rovněž má transparentní vlastnickou strukturu a nabízí investorům výnos adekvátní riziku. Samozřejmostí je, že dodržuje zákony a pravidla pro řádný úpis dluhopisů.

Standardně mají povinnost zveřejňovat své hospodářské výsledky a výroční zprávu, jak to zákon ukládá všem firem. Firmy, které mají dluhopisový prospekt schválený Českou národní bankou, tak mají povinnost udržovat prospekt aktuální. Ale jiné nadstandardní informační povinnosti nemají.

Pásmo je poměrně široké. Pohybuje se od hodnot blížící se 0% až k dvouciferným procentuálním hodnotám u extrémně rizikových emisí. Standardem u korporátních dluhopisů na českém trhu je, že při uvedení na trh, se výnosy pro investory pohybují od 1% po 8% ročně v hrubém výnosu za rok.